Srbové a Slováci, Československo a Jugoslávie / Srbové a Slováci, Československo a Jugoslávie

Abstrakt: Text nastiňuje základní rysy srbsko-slovenských kulturních kontaktů od 19. století po současnost v širším kontextu slovanské vzájemnosti, národního obrození a pozdějších česko-slovensko-jugoslávských vztahů. Výchozím bodem je ideový rámec kulturní…

Autor: PhDr. Lukáš Perný, PhD.
Zdroj: Pravda.sk
Datum vydání: 2026-03-21 11:50
Původní URL: https://lucasperny.blog.pravda.sk/2026/03/21/srbi-a-slovaci-ceskoslovensko-a-juhoslavia-%d1%81%d1%80%d0%b1%d0%b8-%d0%b8-%d1%81%d0%bb%d0%be%d0%b2%d0%b0%d1%86%d0%b8-%d1%87%d0%b5%d1%85%d0%be%d1%81%d0%bb%d0%be%d0%b2%d0%b0%d1%87%d0%ba%d0%b0/

Český překlad článku

Srbové a Slováci, Československo a Jugoslávie / Срби и Словаци, Чехословаčka и Југославија – Blog Lukáše Perného – Blog – Pravda

Nejčtenější zprávy

Nejčtenější články

Nejkomentovanější články

> Blog Lukáše Perného

> Srbové a Slováci, Československo a Jugoslávie / Срби и Словаци, Чехословаčka

Srbové a Slováci, Československo a Jugoslávie / Срби и Словаци, Чехословаčka и Југославија

Abstrakt: Text nastiňuje základní kontury srbsko-slovenských kulturních styků od 19. století po současnost v širším kontextu slovanské vzájemnosti, národního obrození a pozdějších česko-slovensko-jugoslávských vztahů. Výchozím bodem je ideový rámec kulturní reciprocity reprezentovaný osobnostmi jako Ján Kollár, Pavol Jozef Šafárik či Svetozar Miletić, stejně jako institucionální propojení formovaná prostřednictvím MATÍC, literárních kontaktů, vědecké spolupráce a působení slovenských obyvatel Dolní Moravy v Srbsku. Text sleduje historickou kontinuitu kontaktů od prostředí habsburské monarchie, přes období Jugoslávie a Československa, až po současné formy kulturní výměny realizované prostřednictvím vědeckých, literárních a kulturních institucí.

Proto-studie zároveň poukazuje na paralely historického vývoje Slováků a Srbů, na význam krajanského prostředí ve Vojvodině a na roli kultury jako stabilizujícího prvku vzájemných vztahů i v obdobích politických konfliktů a geopolitických změn. Zvláštní pozornost je věnována současným iniciativám spolupráce mezi institucemi, literáty a vědci, které navazují na tradici slovanské reciprocity v nových podmínkách 21. století. Cílem textu je poskytnout základní orientační rámec pro další výzkum srbsko-slovenských kulturních vztahů a zároveň poukázat na potenciál kulturní spolupráce jako perspektivu jejich dalšího rozvoje.

SRB: Text nastiňuje základní kontury srbsko-slovenských kulturních vazeb od 19. století do současnosti, v širším kontextu slovanské reciprocity, národního obrození a pozdějších česko-slovenských a jugoslávských vztahů. Výchozí bod je představován koncepčním rámcem kulturní reciprocity, který vytyčili Jan Kolar, Pavol Josef Šafárik a Svetozar Miletić, a také institucionálními vazbami utvářenými prostřednictvím matričních a literárních kontaktů, akademické spolupráce a aktivit dunajských Slováků v Srbsku. Text sleduje historickou kontinuitu těchto kontaktů od habsburské monarchie, přes období Jugoslávie a Československa, až po současné formy kulturní výměny, které se uskutečňují prostřednictvím vědeckých, literárních a kulturních institucí. // Studie rovněž poukazuje na paralely v historickém vývoji Slováků a Srbů, význam slovenského společenství ve Vojvodině a roli kultury jako stabilizujícího faktoru ve vzájemných vztazích i v období politických konfliktů a geopolitických změn. Zvláštní pozornost je věnována současným iniciativám spolupráce mezi institucemi, spisovateli a vědci, které navazují na tradici slovenské reciprocity v nových podmínkách 21. století. Cílem textu je poskytnout základní rámec pro další výzkum srbsko-slovenských kulturních vztahů a poukázat na potenciál kulturní spolupráce jako perspektivu jejich dalšího rozvoje.

I. 19. STOLETÍ, MATICE, SLOVAKOVÉ, SRBOVÉ A SLAVISTIKA

V hluboké minulosti 19. století existují kulturní vazby mezi slovanskými národy prostřednictvím ideje vše-slovanské vzájemnosti a ikon národního obrození (Kollár, Šafárik, Štúr, Palacký, Kuzmány, Karadžić, Miletić, Kopitar, Prešeren, Zmaj, Gaj, Ševčenko, Mickiewicz, Puškin, Gogol, Tolstoj), která spojuje slovanské národní kultury a jejich národní obrození, stejně jako existence matic jako původních slovanských institucí (Matici slovenskou inspirovala Matica srbská, na jejímž založení se podílel i P. J. Šafárik). [1] Podíváme-li se na historii komunikace mezi Slováky a Srby, najdeme zde v 19. století silné vazby prostřednictvím slovanské vzájemnosti, následně komunikaci na úrovni československo-jugoslávské a v současnosti opět na úrovni srbsko-slovenské. Sonety JÁNA KOLLÁRA v překladu Magaraševiće v Srbském letopise z roku 1827, spojené se slovanskou vzájemností, inspirovaly mnoho srbských studentů.

Srbský básník, literární kritik, dramatik, literární historik, předseda Matice srbské a univerzitní profesor DRAGAN STANIĆ [2] (* 1956), vystupující pod uměleckým pseudonymem Ivan Negrišorac, zdůrazňuje setkávání Srbů a Slováků v první polovině a v průběhu 19. století v Budíně, Pešti, v Rábe, ve Vídni, v Prešporku (Bratislavě), v Prešově, Modře, Banské Bystrici, Kežmarku a dalších městech (setkávali se s Kollárem, Štúrem, Palackým, Tomkem-Saským). Z řad srbských literátů zmiňuje Miletića, Boškoviće, Trifkoviće, Zmaje, Milenka a další, přičemž dodává, že tato komunikace byla prospěšná pro obě strany (Stanić 2024, s. 37–65). V této souvislosti jeden z nejvýznamnějších Slováků 19. století ĽUDOVÍT ŠTÚR píše o Srbech jako o jednom „z nejvýznamnějších slovanských kmenů, který v domácím, společenském i veřejném životě zachoval to, co je ryze slovanské, nejvíce ze všech západních a jižních kmenů. “ (Štúr 1956) [3]

Stanić poukazuje v kontextu historických vazeb mezi Slováky a Srby od středověké blízkosti přes sv. Cyrila a Metodě až po počátek 19. století, zejména na kontext výměny mezi Slovenskými pohľady a Letopisom Matice srbskej, texty PAVLA JOZEFA ŠAFÁRIKA (27 textů o všeslovanské vzájemnosti) a jeho spolupráci s Georgijem Magaraševićem. Týká se to Šafárikova působení v Novém Sadu v letech 1819 až 1831 na gymnáziu. Pro širší kontext působení Šafárika v kontextu Juhoslovanů je mimořádně cenná studie Milana Krajčoviče vydaná v roce 1989, kde si všímá např. že Šafárik v Novém Sadu připravil po boku MARTINA HAMULJAKA své první slavistické dílo Dejiny slovanského jazyka a literatury všech nářečí . (Krajčovič, 1989)

Pokud bychom hledali ideové analogie mezi srbským a slovenským kontextem národního obrození, pak je to Májská skupština z roku 1848 [4] a Memorandové shromáždění v Martine z roku 1861 (Viršinská, 2015) (případně v kontextu myšlenek pokrokové, avšak neúspěšné Žádosti slovenského národa z roku 1848, ty se však svou prvenstvím podobají spíše Memorandu (Plánu na osvobození Srbů) Stefana Stratimiroviće z roku 1804 (Sotorović, 2010)).

Časově přesnější analogie lze nalézt např. ve slovinském prostředí, [5] přičemž mezi srbským a slovinským vývojem v 19. století existuje odlišný kontext i posun. Emancipační procesy sice v srbském prostředí vznikly dříve, k jejich plné realizaci však dochází v důsledku komplikovaných kulturně-politických a geopolitických souvislostí rovněž až po první světové válce (analogiemi jsou vznik Československa a vznik Juhoslovanského království).

Při bilancování významných osobností spojuje Slovensko a Srbsko/Jugoslávii také:

srbský vědec, synovec slavného P. J. Šafárika, který položil základy systematického terénního archeologického výzkumu v Srbsku JANKO ŠAFÁRIK (Horňák 2016);

evangelický kněz, bratr M. R. Štefánika IGOR BRANISLAV ŠTEFÁNIK (Kulík 2023) ,

evangelický kněz, dramatik, publicista, po matce vnuk Jána Štúra a po otci vnuk Hurbana VLADIMÍR HURBAN VLADIMÍROV (Prebudila 2025);

slovenský spisovatel a překladatel narozený v Petrovci JÁN ČAJAK z rodiny Štúrovců;

učitel, básník, jazykovedec, člen Matice slovenskej působící v Kysáči JÁN BRANISLAV MIČÁTEK (Ormis, 1935);

zakladatel Matice slovenskej v Jugoslávii a antifašista JÁN BULÍK a jeho následovník SAMUEL ŠTARKE [6] ,

významný člen Matice slovenskej, redaktor časopisů Slovenské pohľady a Kultúrny život ANDREJ MRÁZ z Petrovce a mnoho dalších… [7]

propagátor slovenských obyvatel Dolní Dunaje JÁN SIRÁCKY , stejně jako davista a sociolog ANDREJ SIRÁCKY

Při zkoumání vztahů mezi Srby a Slováky nelze opomenout publikaci MICHALA ELIÁŠE , kde se autor zabývá také Maticí srbskou a uvádí, že srbské dějiny ovlivňovaly staleté boje s Turky, přičemž bitva na Kosovském poli a pád Smedereva způsobily dlouholeté podrobení Srbů, a tím pádem i absenci vlastní literatury, vědy, novin atd. Eliáš zdůrazňuje, že podnětem k založení Matice srbské bylo vytvoření Maďarské akademie věd (1825), přičemž její vznik je spojen se setkáním zakladatelů v den sv. Sávy [8], iniciovaným J. Hadžićem, a s periodikem Letopis (zdůrazňuje také vliv P. J. Šafárika, který ovlivnil jeho hlavního redaktora Magaraševiće).

Dodává, že první fázi provázely spory o jazyk, pozastavení činnosti (1835) a její obnovení (1836), později přesun z Pešti do Nového Sadu, oživení činnosti v roce 1864, opětovné pokusy o uzavření, modernizaci Letopisu, zveřejnění Čajakova přehledu slovenské literatury a překladu Vajanského Suché ratolesti, oslava stého výročí v roce 1926 a odolávání politickým tlakům, období okupační správy, poválečné obnovení a rozšíření činnosti, vydání srbsko-chorvatské pravopisu s Maticí chorvatskou, vydání zákona o Matici srbské v roce 1992 či vydání dvojjazyčného sborníku o srbsko-slovenských literárních vztazích (1991) (Eliáš 2010, s. 20–25).

Do hloubky dob založení Matice srbské se noří i studie MAROŠE MELICHÁRKA (Melichárek, 2023), která seznamuje slovenského čtenáře s kontexty založení Matice srbské. Zatímco jsme dosud psali o Slovácích ze Srbska či Srbech, v tomto případě se jedná o text Slováka ze Slovenska, který se věnuje Karadžićovi, srbskému povstání proti Osmanské říši, národnímu obrození Srbů či jugoslávským partyzánům. Melichárek zdůrazňuje, že Matica srbská, která v roce 2026 oslaví dvousté výročí (založena v roce 1826; šlo o první z rodiny slovanských matic), byla prvním významným společenským, kulturním a vydavatelským sdružením jižních Slovanů.

Podle autora kořeny vzniku národních hnutí a zakládání matic vycházejí zprostředkovaně také z Velké francouzské revoluce, která pod vlivem idejí suverenity, sebeurčení a rovnosti práv ovlivnila i národy Balkánu (Štefan Živkovič přeložil Společenskou smlouvu od J. J. ROUSSEAU (srov. Perný, 2012), uvádí autor), které byly v té době pod nadvládou upadající Osmanské říše, přičemž podrobněji zprostředkovává komplikovaný obraz srbských dějin spojený s povstáními, exodem Srbů a diplomatickou politikou Miloše Obrenoviće.

Zde je třeba dodat, že pro základní poznání dějin srbské kultury je v českém a slovenském prostředí zásadní stejnojmenná ilustrovaná kolektivní monografie vydaná v roce 1995 v českém jazyce (Kol. aut., 1995); v roce 2013 také vzniká kniha Dějiny Srbska jako dílo šesti historiků, která rovněž obsahuje přesah k česko-srbským vztahům (Pelikán, Havlíková, 2013). Melichárek ve své studii zdůrazňuje, že Vojvodina vytvořila jádro srbského intelektuálního života.

Matici srbskou založily intelektuální kruhy z Pešti a Nového Sadu s výkonným výborem, radami a různými druhy členství; Magaraševič, Šafárik a Mušicki založili Letopis, který vychází dodnes a věnuje se tématům jazyka, literatury, historie, náboženství, folklóru a kultury Srbů. U zrodu Matice srbské stály osobnosti jako spisovatel JOVAN HADŽIČ , který se podílel také na přípravě Občanského zákoníku a zpracoval historii srbského povstání; dále Gavrilo Bozitovac, Jovan Demettrovič, Josif Milovuk, Petar Rajič, Avram Rozmirovič, Georgije Stankovič či Teodor Pavlovič, který založil také Serbski narodni list v Budíne. Matica srbská a její počátky však byly spojeny i s jazykovými spory (Vukova jazyková reforma vs. Hadžić). V Letopise vyšly také zprávy o dílech Bernoláka, Kollára, Šafárika či Herkeľa (Schwarz 2026). Melichárek dodává, že první fáze existence Matice srbské položila stabilní základ pro další rozvoj aktivit, když zahájila bohatou vydavatelskou a vědeckou činnost.

Daničić, Zmaj, Vuk, Miletić – to jsou všechny osobnosti, které jsou spojeny i se Slovenskem, zdůrazňuje Kuzmanović. V podstatě lze hovořit o průniku mezi druhou a třetí vlnou národního obrození se srbskými osobnostmi, což bylo ověřeno i na martinské konferenci věnované druhé vlně národního obrození.

Prvním z těch, kterým se Kuzmanović ve své studii s odvoláním na Kovijaniće (Kovijanić 1939) věnuje, je ĐURO DANIČIĆ , který se již jako sedmnáctiletý setkává se štúrovci jako představitel vše-slovanské ideje, a právě v tomto prostředí, kde se stává Štúrovým žákem, kde překládá, píše básně, aforismy a rozpravy, se rodí myšlenka reformy spisovného srbského jazyka ještě předtím, než se ve Vídni setká s Karadžićem. Daničić se seznámil se Slováky JANKEM ŠTÚREM, ANDREJEM HODŽEM a PRAVOSLAVEM ČERVENÁKEM (Kuzmanovic 2024).

Druhým je JOVAN JOVANOVIĆ ZMAJ, který se rovněž v roce 1850 jako sedmnáctiletý zapsal na evangelické gymnázium v Bratislavě, působil však také v Modře a Trnavě, přičemž navštěvoval jak katolické, tak evangelické školy. Zkoušku složil u samotného reformátora slovenštiny MARTINA HATTALU. Autor také zjistil, že Zmajův otec studoval na Slovensku, což způsobilo jeho nadšení pro Slováky, což se projevilo i napsáním veršovaného protestu proti uzavření Matice slovenskej. Zmajov také požadoval lepší vzájemné poznání mezi slovanskými národy a upevnění vzájemných vztahů, a to jak se Slováky, tak se Srby a Chorvaty. Zmaj má v slovenské Modře pomník a bustu odhalenou v roce 2016. [12]

A jako třetího Kuzmanović uvádí SVETOZARA MILETIĆE jako velkého bojovníka za národnostní práva Slováků, Srbů a Rumunů, který má pamětní desku pod budovou Matice slovenskej (původně Slovenské ligy) v Bratislavě. Miletić se zastal Slováků při uzavření Matice slovenskej a na uherském sněmu proti tomuto činu protestoval. Tři roky strávil v Bratislavě, působil jak v evangelickém, tak i v katolickém vzdělávacím prostředí a své názory formuloval podle Kovijaniće přímo pod vlivem Štúra, kterého vnímal jako zastánce všeslovanské vzájemnosti, podporovatele Kollára, Chomjakova a Mickiewice.

Všechny uvedené souvislosti jsou podrobně rozvedeny v přelomové knize Romantismus v srbsko-slovenských literárních stycích (Kuzmanović 2023) . Kuzmanović v první části rozebírá historický kontext (od Velké Moravy přes osvícenství a racionalismus až po romantismus u Srbů), pokračuje slovenským romantismem a vrcholem knihy je podrobná analýza vztahů výše a níže zmíněných srbských osobností, vztahu DANIČIĆE , KARADZIČE a ZMAJA ke Slovákům a nakonec i ostatních srbských romantiků ke Slovákům, přičemž bonusem jsou pasáže o srbských literárních spolcích na Slovensku a seznam Kovijanćových děl ve slovenštině, přičemž právě RISTA KOVIJANIĆA a JÁNA KMEŤA považuje za klíčové autory svého výzkumu.

Slavný VUK KARADZIČ , uvádí Kuzmanović, začal spolupracovat se Slováky již na počátku 20. let 19. století, konkrétně s MARTINEM HAMULJAKEM (vyměnili si tucet dopisů), spolupracoval však také s českými a slovenskými klasicisty PALACKÝM, KOLLÁREM, ŠAFÁRIKEM a BENEDIKTI-BLAHOSLAVEM, zejména při sbírkách lidových písní, vzájemném ovlivňování v kontextu všeslovanské vzájemnosti (Kollár zbožňoval srbský jazyk, ovlivnil i jihoslovanskou myšlenku).

Se ŠTÚREM ho spojuje to, že oba byli kodifikátory svých jazyků a dokonce se i setkávali (1845 v Bratislavě, 1846 ve Vídni) a vzájemně si posílali knihy. Kuzmanović dodává, že v případě Štúra a Vuka jde o symbolické spojení mezi srbským a slovenským spisovným jazykem, vzájemnou pomocí v revoluci 1848, ale také o výměny mezi srbskou a slovenskou literaturou (Kuzmanović 2023, s. 92–98).

PETER PETROVIČ NJEGOŠ se se ŠTÚREM seznámil ve Vídni, přičemž Štúr znal jeho dílo, měl o něm vysoké mínění a zveřejnil mu báseň v Orlovi tatranskom, kterou přeložil štúrovec Bohuslav Nosák, přičemž existují domněnky, že byla věnována samotnému Štúrovi. V krátkém expozé nelze opomenout ani BRANKA RADIČEVIĆE v kontextu Štúrovy kritiky jeho básní (Kuzmanović 2023, s. 102). Kuzmanović zde v kontextu literární kritiky zmiňuje také JOZEFA PODHRADSKÉHO, štúrovce, který působil v Srbsku, a jediného, který přestoupil k pravoslaví. Podhradskému se podrobně věnuje člen Matice JOZEF SCHWARZ, který připomíná, že strávil dvě třetiny života v Srbsku, psal srbsky a jeho dcera Albína je autorkou první dramatu v srbštině. [13]

Kuzmanovićovy texty zasahují až do oblasti kulturní antropologie, etnologie a etnokulturologie, neboť se snaží hledat komparativní, archetypální analogie ve slovanské literatuře a mytologii (s hlubokým přesah do díla rusko-amerického lingvisty ROMANA JAKOBSONA , strukturálnímu antropologovi CLAUDEOVI LÉVI-STRAUSSOVI (zde analyzuje zejména srbské a ruské souvislosti), přičemž to rámuje analýzou srbsko-slovenských vztahů [14] jako paradigmatického příkladu slovanské vzájemnosti iniciované Kollárem a Šafárikem. Autor zná a cituje významné filozofy a kulturní teoretiky od KANTA, LIPOVETSKÉHO až po SPENGLERA, což dává jeho textům vyšší intelektuální rozměr.

Ve své eseji z roku 2001 o slovensko-srbských vztazích tyto poznatky propojuje a klade závažné kulturologicko-filozofické otázky týkající se krizového vývoje západní kultury (úpadek postmodernismu, západoevropská uniformita, potlačování malých kultur, přirovnání k Babylonské věži), přičemž nachází odpovědi pro Slováky a Srby ve slovanské vzájemnosti jako obraně před těmito procesy.

Jako konkrétní praktickou podobu slovanské vzájemnosti Nebojša Kuzmanović zmiňuje slavistické kongresy, spolupráci v oblasti filmu, hudby, církevních výměn či vzájemných návštěv, přičemž v té době konstatoval, že nejmenší spolupráce byla v oblasti literatury, což se od napsání textu výrazně změnilo, k čemuž se dostanu v závěru studie. Prostřednictvím Kollára zde odkazuje na Milosavljeviće, Kmeťa a Kvoijaniće. Příspěvek je důkazem toho, že Kuzmanović nebere program slovanské vzájemnosti pouze jako teoretickou konstrukci, ale sám osobně přispěl v praxi k realizaci této myšlenky, která se v 19. století jevila jako utopická, avšak v malých krocích přináší velmi konkrétní výsledky, přinejmenším v oblasti kultury.

V kontextu analýzy srbských autorů ve své nejnovější knize věnuje Kuzmanović značný prostor poezii srbského/jugoslávského neosymbolisty IVANA V. LALIĆE, v níž rekonstruuje hluboké filozofické přesahy do tzv. protohistorie a rozmanité úvahy o tom, jak by se vyvíjely dějiny, kdyby je „nepsali vítězové“, resp. zpochybnění oficiálních dějin, tedy že každá vrstva času nese určitou historii a události z minulosti jsou svázány s našimi konstrukcemi.

Esej o srbském básníkovi, kritikovi a autorovi nominovaném na Nobelovu cenu za literaturu MIODRAGU PAVLOVIĆOVI se věnuje oblasti teologie, resp. srovnávací religionistiky, přičemž se primárně skepticky zamýšlí nad předkřesťanským obdobím a jeho prolínáním s křesťanstvím. Dochází k provokativní dualistické tezi, že Srbové jsou současně pohany (ve smyslu slovanských kulturních základů) i křesťany (pravoslavnými), a k tomu, že pokud by Srbové zapomněli na svou vzdálenou minulost, vedlo by to k neexistenci jejich budoucnosti.

Dalším autorem, který Kuzmanoviće zaujal, je srbský spisovatel, první srbský postmodernista DANILO KIŠ, u něhož se zabývá jeho texty o smyslu literatury, hledá kořeny jeho myšlení u Sartra, analyzuje jeho antiideologický postoj, kritiku šovinistického nacionalismu vznikajícího z destrukce a popírání, které se rodí ze strachu, závisti a neznalosti jiných jazyků a kultur (např. když velké literatury neuznávají malé literatury, literatury menšinových národů). Popisem jednotlivých autorů přibližuje Kuzmanović slovenskému čtenáři poznání srbské literární kultury.

Pro srbsko-slovenský kontext je snad nejvýznamnějším pojítkem přítomnost Slováků, resp. tzv. dolnozemských Slováků (používá se také krajani, Slováci v zahraničí, vojvodinští Slováci, před rokem 1989 jugoslávští Slováci [15] ) v Srbsku (část Vojvodiny) jako etnická skupina převážně slovenských evangelíků, která v 18. a 19. století v několika vlnách osídlila části Srbska, ale i Maďarska, Rumunska či Chorvatska za účelem náboženské svobody (blíže Sirácky 1985, Bednárik, 1966).

Slováci v Srbsku založili vlastní Matici slovenskou v Jugoslávii (pro vzájemné vzdělávání je důležité uvést trilogii JÁNA BABIAKA , která zpracovává dějiny Matice slovenské v Jugoslávii (vydal ji Archiv Vojvodiny) (Babiak 2023a, 2023b, 2023c), zakládali také nejrůznější spolky, vzdělávací, osvětové či církevní instituce, divadla, taneční a folklórní spolky, knihovny, umělecké spolky atd. Je pozoruhodné, že Slováci na Slovensku [16] a Slováci v Bačském Petrovci vytvořili vůbec první úvěrová družstva jako kolektivní jednotky založené na principu „jeden člověk, jeden hlas“ v celé Evropě, dokonce se stejným názvem „Gazdovský spolok“, což možná vysvětluje, proč byla myšlenka samosprávy v bývalé Jugoslávii tak populární.

Z nejnovějšího kulturologického průzkumu – který byl proveden ve spolupráci autora tohoto textu a evangelického duchovního Dr. BRANISLAVA KULÍKA – mezi Slováky ze Srbska a Srby na vzorku 100 respondentů od 8. do 16. srpna 2025 vyplývá, že Slováci a Srbové mají nadstandardní vztahy (pozitivní postoje v kontextu společného soužití převládaly ze strany Slováků vůči Srbům, stejně jako ze strany Srbů vůči Slovákům), že díky institucím, církvi, památníkům či pojmenovaným školám a ulicím stále existuje silné povědomí o vizionářích vše-slovanské vzájemnosti Kollárovi a Šafárikovi, na srbské straně také Miletićovi a Karadžićovi, stejně jako obecně v pozitivním smyslu o jugoslávské identitě. [17] Výzkum Kuzmanoviće a Obšusta, často citující Jána Siráckeho, uvádí, že k udržení dolnozemské slovenské identity v Srbsku přispívaly/přispívají luteránské konfesní identity, vzdělání (Gymnázium Jána Kollára), Matica slovenská a Slovenské národní slavnosti (Obšust, Kuzmanović, 2023, s. 89).

II. 20. STOLETÍ, ČESKOSLOVENSKO A JIHOSLÁVIE

Ačkoli se předložená studie zaměřuje na 19. století a současnost, nelze opomenout alespoň informativní vývoj vztahů mezi Srby a Slováky ve 20. století. Základní informace poskytuje sborník vydaný v roce 1968 na půdě SAV (Hrozienčik, 1968). F. Jakab zdůrazňuje, že tomuto tématu se věnují četné studie Hladkého, Chrobáka, Deáka, Hradečného, Stojkova, Mićiće Starčeiće, přičemž autor konstatuje, že „živé styky obou partnerů – Československa a Jugoslávie – byly patrné po celé meziválečné období…“ (Jakab, 2025). Na toto téma se také konala samostatná konference v Bělehradě v roce 2018. [18]

Slovensko a ČSR, stejně jako Srbsko a Jugoslávie (skutečnost, že oba národy byly součástí společných států, nelze při úvahách o kulturních dějinách ignorovat) [19] spojuje historická zkušenost mnohonárodnostních států, které vznikly po rozpadu Rakouska-Uherska, přičemž již v meziválečném období spolupracovaly ČSR, Rumunsko a Jugoslávie (v letech 1918 až 1919 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) v rámci obranného bloku Malá dohoda proti revizi Trianonu (Deák, 1968, s. 235–268).

Při vzniku Československa se dokonce u vytyčování hranic uvažovalo o vytvoření koridoru u Neziderského jezera až do Jugoslávie, který měl kopírovat slovanské osídlení, které tam v té době ještě bylo přítomné, avšak tento projekt byl zamítnut, místo něj bylo povoleno provozování československých vlaků na trati Bratislava – Rijeka (Klimko, 1980, s. 110). Krajanský kontext při vzniku Československa podrobněji analyzoval JÁN BOTÍK s odkazem na Siráckeho, který uvádí vznik Československého svazu v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (1921) za účelem zastřešení činnosti krajanských spolků; ten sdružoval 73 českých a slovenských osad (Petrovec, Hložany, Pivnica, Kovačica, Padina, Aradáč, Erdevík, Stará Pazova a další), přičemž nejaktivnější byly spolky akademiků a žen (Botik, 2014, s. 12–17).

První spolupráce mezi Československem a Jugoslávií, která se rozvinula i do kulturní výměny vědců a umělců, předčasně ukončily složité politické souvislosti druhé světové války, stejně jako vnitropolitické problémy. V kontextu předmnichovské situace stojí za pozornost výrok solidarity řečníka na jugoslávské manifestaci jugoslávsko-československého přátelství Iva Lolo Ribara: „Bude-li Československo napadeno, bude jugoslávská mládež připravena ho bránit…“, přičemž podle přihlášek studentů jako dobrovolníků bylo ochotno vyrazit až 60 tisíc lidí bránit samostatnost Československa (Čutková, 1968, s. 345).

Československo-jugoslávský kontext spojuje antifašistický odpor – na slovenské straně Slovenské národní povstání a slovanský rozměr osvobození (poválečná renesance slovanského mesianismu v nových poměrech [20] ), na druhé straně jihoslovanský protifašistický odboj vedený Titem, což podrobněji analyzují nejnovější studie ve sborníku Matice slovenskej. [21]

V této souvislosti uvádí Hrozienčik např. skutečnost, že rozhlasová stanice „Slobodna Jugoslavia“ vysílala informace o Slovenském národním povstání a naopak povstalecká Pravda zase informovala o boji jugoslávské armády, přičemž pozdravný telegram SNR velitelství maršála Tita obsahuje text v duchu protifašistické solidarity:

„Byla to vaše země, která se nikdy nevzdala aktivního boje proti německým fašistickým vetřelcům a dokázala po dlouhou dobu, izolovaná od hlavních spojeneckých armád, úspěšně odolávat. Víme, že jsme stejně jako vaši partyzáni součástí obrovských spojeneckých armád…“

Hrozienčik, 1968, s. 389, 391

Po roce 1945 vznikají velvyslanectví v Praze a Bělehradě, zřizují se také konzulární úřady v Bratislavě a Záhřebu, vzniká Svaz přátel Titovy Jugoslávie, který se následně spojí s Československo-jugoslávskou společností pro kulturní a hospodářské styky (Kolářová, 2014). Vzniká také první úspěšná hospodářská smlouva. [22]

V roce 1946 navštívil Prahu Tito [23] a českoslovenští odborníci rovněž pomáhali s velkými projekty při budování Jugoslávie. V oblasti kultury nelze opomenout, že v roce 1948 vychází v ČSR kniha nositele Nobelovy ceny IVA ANDRIĆE Most na Drině (Andric, 1948).

Tito se také setkal se zástupci Národní fronty, slovenské inteligence, která vznikla spoluprací v procesech během Slovenského národního povstání. S Jugoslávií sympatizovali představitelé vlastenecky, všeslovansky a federalisticky orientované inteligence, která vznikla z kolektivu modernistického časopisu DAV, který vycházel v meziválečném období. [24]

V důsledku rozkolu mezi Stalinem a Titem v poválečném období vztahy ochladly. Davisté [25] Husák, Clementis, Okáli a další se kvůli svým pozitivním postojům k federalistickému konceptu Jugoslávie a k Titovi stali podezřelými pro vyšetřování státní bezpečnosti, a to i v kontextu tzv. procesu proti titovským špionům a rozvracečům v Československu [26] (Clementis byl za své postoje obžalován a označen za titovského, sionistického, buržoazně-nacionalistického zrádce ve službách amerického imperialismu) (srov. Perný 2023b, Rudé právo 20. 11. 1952, s. 3–6).

Z titovismu [27] obvinili také účastníky SNP Ernesta Otta či Viliama Žingora nebo historika Jána Siráckeho (Koňariková 2025). Davisté byli v 60. letech rehabilitováni, což jim však nevrátilo zdraví, ani Clementisovi život. Symbolicky, rehabilitovaný Dr. Gustáv Husák, již jako prezident federativní ČSSR, navštívil v roce 1973 SFRJ (Srbsko a Makedonii), kde se setkal s maršálem Titem. [28]

Od konce 50. let se vztahy mezi Československem a Jugoslávií postupně začaly zlepšovat. V 60. letech uzavřela Jugoslávie dohodu s RVHP, Jugoslávii navštívil ANTONÍN NOVOTNÝ a do Prahy přijel JOSIP BROZ TITO , [29] a pro zajímavost navštívil i slovenskou obec Špačince. V rámci tzv. Pražského jara se v ČSSR stal populárním i jugoslávský model samosprávného řízení (Bóka, 2017); inspiroval ekonomické reformátory v ČSSR (např. Šík, 1965).

FILM, HUDBA A VÝTVARNÉ UMĚNÍ

V ČSR působili na FAMU jugoslávští filmaři jako LORDAN ZAFRANOVIĆ, RAJKO GRLIĆ, SRÐAN KARANOVIĆ nebo GORAN PASKALJEVIĆ (Barešová, 2019), či dokonce světově proslulý EMIR KUSTURICA, který se inspiroval českým režisérem OTAKAREM VÁVROU a jehož tvorba se tematicky setkává s magickým realistou filmu JURAJEM JAKUBISKEM, o čemž vznikla také srovnávací diplomová práce (Sláviková, 2021). V kontextu filmové kultury je třeba zmínit také zrcadlově vytvořené jugoslávské a československé partyzánské filmy, [30] v obou kulturách se proslavily také komedie. [31] Slováci hráli i v jugoslávských filmech. [32] V ČSSR byly pro jugoslávský kontext (lokace, herci) známé filmy o Indiánech. [33]

V kontextu hudební kultury je třeba připomenout, že populární zpěvák KAROL DUCHOŇ, držitel Zlaté lyry, [34] o kterém nedávno vznikl film DUCHOŇ (2025), měl nejen matku z Petrovce (Oľgu Lačokovou), ale celonárodně popularizoval dvě původně jugoslávské písně Pieseň o decembri (1971) (Jeden noci u decembru od Kemala Montena, 1971) a Elena (nahrála Pro Arte, složil Đorđe Novković, 1974) jako druhá strana singlu V slovenských dolinách z roku 1976. Slováci si Jugoslávii spojují také s vydáváním zahraničních vinylových rockových desek pod značkou Yugoton, které se šířily i v ČSSR (avšak neoficiálně přes burzy a dovoz) [35] . Jugoslávskou hudební produkci znali zejména ti Slováci z ČSSR, kteří navštívili SFJR v rámci dovolených. [36]

Zaměříme-li se na srbsko-slovenské výměny v oblasti výtvarného umění (v „obou Jugosláviích“), jde jednak o známou „kovačickou insitu“ (ZUZANA CHALUPOVÁ, MARTIN JONÁŠ a další [37]), zapsaná na seznamu UNESCO, ale také moderní tvůrci jako ZUZKA MEDVEĎOVÁ, CYRIL KUTLÍK, JÁN KONIAREK, KAROL LEHOCKÝ, PAVEL ČÁNI, PAVEL POP, MILAN SÚDI a mnoho dalších, jejichž díla analyzuje také teoretik, dolnozemský Slovák VLADIMÍR VALENTÍK (Valentík, Kišgéci 1997, Valentík, 2004, Valentík 2022, Valentík 2023, Valentík 2025).

V rámci této výměny vznikla výstava „Jugoslávské umění“ ve Slovenské národní galerii, kterou zdokumentoval časopis Týždeň ve filmu [38]; výstava zahrnovala díla umělců MLADENA SRBINOVIĆE, JAKOBA SAVINŠEKA, MILJENKY STANIĆOVÉ a ZLATKA PRICA. V kontextu výtvarného umění lze zmínit IVANA MEŠTEROVIČE (socha Kukučína v Bratislavě) a pro čistě srbský kontext s evropským přesahem je to výtvarnice NADEŽDA PETROVIĆOVÁ.

V neposlední řadě jde v 60., 70. a 80. letech o architektonickou modernu a pozdní modernu, monumentální památníky, experimentální či strukturální urbanismus v SFRJ (označovaný zejména jako brutalismus), zdokumentovaný na stránkách SPOMENIK [39] , která je také zrcadlem rozvíjející se moderny v ČSSR. [40]

Pro kulturologický kontext je třeba dodat, že jugoslávské pobřeží patřilo v období socialismu mezi nejoblíbenější destinace občanů ČSSR, přičemž právě turistické kontakty byly jedním z nejživějších prvků vzájemných vztahů. Pro Slováky na Slovensku je Srbsko, ale i SFRJ dodnes mimořádně atraktivní destinací právě díky turistickým zkušenostem celé generace „Husákových dětí“ [41] s bývalou Jugoslávií. [42]

Slováci vnímají národy Jugoslávie nostalgickým pohledem (fenomén jugonostalgie [43] ) společenství národů, které spojovaly multietnické vztahy na základě harmonizující a mírotvorné dominance slovanského národa, plurality, rovnosti, tolerance a nezávislosti (členství v Hnutí nezúčastněných zemí [44] ). Slováci na Slovensku obecně dodnes vnímají Jugoslávii pozitivně jako společnost, která byla pod Titovým heslem státu, v němž má každý národ stejná práva.

Byla vnímána jako svobodnější, demokratičtější, samosprávná, otevírala také dveře jak k západní kultuře, tak k emigraci (Jugoslávie se stala jediným místem, kde se mohli setkat obyvatelé VÝCHODU s obyvateli ZÁPADU jako určitý spojovací článek dvou světů), k volnějšímu přístupu k západní hudbě a západním produktům, stejně jako k proslulé jugoslávské pohostinnosti. [45]

Méně známé jsou již například perzekuce církví a jejich představitelů či politických oponentů, což byla odvrácená strana projektu. I když lze konstatovat, že tyto jugonostalgické postoje u Slováků na Slovensku jsou idealizující, i z nejnovějšího zmíněného výzkumu vyplývá, že dodnes panuje v Srbsku mezi Slováky, kteří mají tuto zkušenost více zažitou, pozitivní postoj k bývalé Jugoslávii.

Přítomná je také dvojí identita, tedy kromě srbské, bosenské, rusínské či slovenské národnosti se mnozí hlásili také k jugoslávské identitě jako symbolu koncepce rovnoprávného (dnes již neexistujícího) státu. K jugoslávské identitě v Srbsku přispívají také smíšená srbsko-slovenská manželství.

III. ROZPAD JUGOSLÁVIE, PROBLÉMY A VIZE SLAVNOSTI S OTÁZKAMI

Po smrti Tita, ale ještě více po roce 1989 – i v důsledku různých geopolitických souvislostí (rozpad jugoslávské federace), změn politických režimů (zavedení západního kapitalismu), válek (etnické a náboženské spory, bombardování Jugoslávie v roce 1999, srbsko-chorvatský konflikt, problematické Kosovo, odtržení Černé Hory atd.) a dalších složitých souvislostí – se vazby opět přerušily a zkomplikovaly .

Od rozpadu ČSSR a SFRJ lze již nalézt pouze roztříštěné texty analyzující pouze vztahy slovensko-srbské, slovensko-makedonské, slovensko-slovinské, slovensko-chorvatské, česko-srbské atd., přičemž tyto poznatky jsou jako roztříštěné sklo. [46] [47] Dragan Stanić píše, že v době po pádu Berlínské zdi se SR při řešení svých problémů s ČR pustila do evropské integrace, zatímco Srbsko bloudilo a v naprogramovaném rozpadu se snažilo ochránit Jugoslávii i část srbského národa, který žil v různých částech Jugoslávie (Stanić 2024, s. 53).

Tento proces transformace reflektuje také kanadsko-jugoslávský režisér Boris Malagurski ve filmu The Weight of Chains , který tvrdí, že rozpad Jugoslávie byl naplánován Západem [48] , ale zároveň je třeba přiznat, že souvisí i se slovanskou svárlivostí (kterou stačí jen mírně podpořit např. prostřednictvím různých národních kampaní, aby znovu vzplanula), a kterou trefně popsal Ján Kollár:

„Chraňme se před tupým, netolerantním a nenávistným vlastenectvím, protože je často jen záminkou k nejčernším činům, kromě krajana nezná jen nepřítele, slouží často jako zdánlivé ospravedlnění porušování lidských práv a zneužití násilí proti slabším sousedům nebo krajanům patřícím k jinému národu…“

Tímto způsobem kritizoval každého, kdo je nekriticky a přehnaně „hrdý na svou národnost a svůj národ“ a brání tak sjednocení. Kollár, který prosazoval sjednocení Slovanů, jak poznamenává Timur (Timur, 2018, s. 224, 225), vytýkal Slovanům svárlivost. Podobně to vnímal i Samuel Jurkovič, který prohlásil, že největší překážkou je naše „sobectví a vzájemné pomlouvání“, čímž si škodíme jen sami sobě (Perný 2023a, s. 19). Kollár a Šafárik, uvědomující si slabosti Slovanů („lakomství“, „chamtivost“, „hádavost“) a roztříštěnost Slovanů, měli proto v období monarchie pouze minimalistické cíle – kulturní, literární, knižní a vědeckou výměnu.

Inspirováni Herderovým proroctvím o humanistické misi Slovanů byli představitelé generace VŠESLÁVIE přesvědčeni, že slovanské národy jsou předurčeny k lidskosti, k poznávání dobra, pravdy a krásy , že smyslem jejich existence není národní uzavřenost, nepřátelství, války, ale mír, spolupráce a lidskost, harmonizace reality. Tento utopický ideál je v nestabilním 21. století o to aktuálnější. I Kuzmány píše, že lidskost musí zůstat nejvyšším pravidlem veškerého uspořádání týkajícího se činnosti člověka i společenského života, neboť lidskost je posláním člověka (Timura 2018, s. 271).

Na Kollárovy myšlenky o spolupráci národů navázal DOSTOJEVSKIJ, který v časopise Graždanin prohlásil, že potřeba sloužit lidstvu a bratrská láska k ostatním národům dokonce i na úkor vlastních zájmů je úkolem Rusů, a podobnou modifikaci najdeme u VLADIMÍRA MINÁČE, který se odvolává na Dostojevského, že posláním Slováků je

„…stát se skutečným Slovákem, úplným Slovákem, znamená stát se bratrem všech lidí…“

Podobně ĽUDOVÍT ŠTÚR zdůrazňuje, že „jde koneckonců o lidstvo, jehož součástí jsme my spolu se všemi ostatními národy světa“ (Štúr, 1987, s. 20). V tomto duchu uvádí svou knihu i Nebojša Kuzmanovič.

Poznání vlastní kultury je nemožné bez poznání kultury jiné, protože „učení se od druhých a o druhých nám pomáhá lépe poznat sami sebe a zviditelnit se v druhých, neboť sami o sobě nemůžeme existovat. Jedině prostřednictvím rozmanitosti, a v žádném případě ne prostřednictvím uniformity a jednotvárnosti, se rozvíjí samostatnost a udržuje se vitalita jedné kultury…“ (Kuzmanović, 2023, s. 5)

Historickým faktem je, že slovanský fenomén tvořil významnou složku ve státotvorných prvcích tří států založených na slovanskosti a antifašismu: SSSR, SFRJ a ČSR, a to s přestávkou války po celá desetiletí. [49] Myšlenky vytvořené Kollárem, Šafárikem, Hollým a Štúrem se tak částečně a na určitou dobu realizovaly v praxi, i když v různých mezích a režimech od monarchie přes kapitalismus až po socialismus.

VLADIMÍR CLEMENTIS jasnozřivě napsal, že:

„…Kollárovo zdůrazňování, že vzájemnost „nespočívá v politickém sjednocení všech Slovanů“, tedy ve vytvoření jednotného slovanského státu, a jeho soustředění vzájemnosti na literární a kulturní pole vyplývalo z realistického odhadu tehdejších možností a situace slovanských národů. Kollár byl příliš velkým duchem, než aby si neuvědomoval politické kořeny a politický dosah i jím hlásané literární vzájemnosti. Ohlas, jaký vyvolala jeho Slávy dcera a studie o vzájemnosti zejména mezi Čechy, Juhoslovany a Ukrajinci, nemohl nikoho v této věci nechat na pochybách…“

Clementis, 1946, s. 9

I ŠAFÁRIK na Slovanském sjezdu něco naznačil: „No, když o nás rozhodují jiné národy a rozhodují o naší budoucnosti, poraďme se také my sami o sobě a o své budoucnosti…“ (Šafárik, 1848).

Slované tedy již jednou v historii dokázali, že jsou schopni spolupracovat [50] , vytvářet reálné struktury, moderní federativní společenství generující kulturní artefakty, hospodářské vztahy, mezinárodní spolupráci, povstat proti diktaturám, fašismu a imperialismu, avšak zároveň historická zkušenost s jejich rozdělením, tedy zejména právě v případě Jugoslávie, poukazuje i na vnitřní spory a křehkost těchto spoluprací, která souvisí také s hašteřením a národním egoismem, což kritizovali osobnosti 19. století. Slovanské národy se musí poučit, pokud nechtějí být asimilovány, ovládány, zotročeny, kolonizovány nebo pohlceny vnitřními spory.

Čtyřnásobný slovenský premiér ROBERT FICO během Dne srbské státnosti 18. 2. 2026 v Bratislavě v přítomnosti srbských osobností prohlásil, že „… myšlenky slovanského národa budou stále silnější a budou v Evropě hrát stále významnější roli“. [51] Tato slova nejsou pouze formální, neboť čtyřnásobný premiér SR se osobně zúčastnil odhalení bust osobností Clementise (2007, 2023) a Mináče (2022). Uznává také Dubčeka (2016) a Husáka (2024), osobnosti, které se (obě) setkaly s J. B. Titem (1965, 1973) a které myšlenku slovanské spolupráce transformovaly v praxi do moderního a antifašistického kontextu 20. století (byť v mezích a často i dogmatismu dobové ideologie, kterou tyto osobnosti někdy překračovaly, jindy ji na základě svých osobnostních charakteristik překonaly).

Chce-li myšlenka slovanské spolupráce a slovanského národa přežít, potřebuje novou aktualizaci pro kontexty 21. století v současném měnícím se světě, reagovat na rozpory postmoderny i postcovidové doby, znovu se zaměřit na myšlenku sociální spravedlnosti, kulturní a hospodářské spolupráce, humanismu, míru, moderní vlastenectví a ochrany kulturního dědictví (tradice i moderny). Kulturní spolupráce může být počátkem renesance této myšlenky, ať už v rámci EU, nebo mimo ni.

IV. SOUČASNÝ STAV A VIZE BUDOUCNOSTI

V současné době existují slovanské státy, které sice tvoří autonomní republiky v rámci EU nebo mimo ni, ale postupně se vytvářejí předpoklady pro prohloubení kulturní a hospodářské spolupráce v nových geopolitických podmínkách 21. století. Na počátku této spolupráce však musí vždy stát kultura, věda, literatura a umění.

V roce 2014 vznikla mezinárodní konference Slováci a Srbové, z níž vzešel sborník, avšak i zde nacházíme zejména kontext Srbů a slovanských národů v Poduní, tedy bez kontextu Slováků na Slovensku (Kol. aut, 2014). Na VI. kongresu matic a institucí slovanských národů MARTIN PREBUDILA podrobně informoval o genezi literární spolupráce od roku 2011, kdy se v rámci Spolku slovenských spisovatelů dohodla spolupráce mezi Slováky v Srbsku a Slováky na Slovensku, což pokračovalo návštěvou RADOMIRA ANDRIĆE a Svazu spisovatelů Srbska v roce 2013, kdy vznikla smlouva o spolupráci , obsahující účast srbských a slovenských spisovatelů na literárních festivalech, dvojjazyčné vydávání knih, publikování v periodikách na obou stranách a vzájemnou podporu obou národních literatur ve světě. [52] Prebudila ve svém příspěvku podrobně popsala realizaci této spolupráce na konkrétních aktivitách v letech 2014, 2015, 2016 a 2017 s přesah do současnosti.

V letech 2013 a 2019 vydal slovenský kulturolog DALIMÍR HAJKO dvě knihy analyzující jak poezii z Podunají, tak poezii srbských autorů (Hajko 2013, Hajko 2019).

V roce 2014 vyšla dvojjazyčná antologie slovenské a srbské poezie Nežnosť slovanská (Stanić 2024) s úvodním komentářem předsedy Matice srbské Dragana Staniće. [54] Jedná se o autory narozené po roce 1945, autory, kteří mají zkušenosti jak se socialismem, budováním kapitalismu, tak i s otevřeným vojenským imperialismem v roce 1999. Stanić zdůrazňuje, že mezi 19. a 21. stoletím existuje v globálním i slovanském světě most, a to v „zohyzdění tváře Slovanů“.

Je pozoruhodné, a není to náhoda, že i dnes existují studie a knihy, které dokonce na úrovni oficiálních vědeckých institucí šíří antislovanské nálady s cílem zastrašit či ostrakizovat slovanskou kulturní spolupráci jako „proruskou agendu“ , což je účelové a propagandistické zaměňování vše-slovanské vzájemnosti za panrusismus. [56] To potvrzuje slova Staniće, že od 19. století se v kontextu stereotypizace slovanského národa [57] mnoho nezměnilo.

Stanić tvrdí (Stanić 2024), že Slováci a Srbové si po staletí dobře rozumějí a byli na sobě závislí, protože jejich osud byl velmi podobný, a stejně jako kdysi v Habsburské monarchii i v současné Evropě existují tlaky na asimilaci Slovanů nebo zpochybňování slovanské identity, proto dodává, že i v 21. století si Srbové a Slováci musí pomáhat, už jen kvůli rizikům asimilace. Na počátku spolupráce národních kolektivů musí být tvůrčí kultura, věda a umění. [58]

Úkolem této předběžné studie je přispět k poznání alespoň základních styčných bodů mezi oběma kulturami v různých režimech, státech a historických situacích, a pokud se to částečně podaří, měl čas vynaložený na psaní textu smysl. Čtenáře však upozorňuji, že text bude rozšiřován a přeložená část je pouze úvodem k dalšímu bádání.

PhDr. Lukáš Perný, PhD. Autor je kulturolog a filozof

Reference

Andrić, I. (1948). Most přes Drinu. Nakladatelské družstvo Máje [v češtině]

Babiak, J. (2023a). FRAGMENTY Z DEJÍN MATICE SLOVENSKEJ V JUHOSLÁVII – I. (1861 – 1929). Nový Sad : Archív Vojvodiny [Ve slovenštině]

Babiak, J. (2023b). FRAGMENTY Z DEJÍN MATICE SLOVENSKEJ V JUHOSLÁVII – II. Zástoj, založenie a pôsobenie Matice slovenskej v Juhoslávii po druhú svetovú vojnu : (1929–1941). Nový Sad : Archív Vojvodiny [Ve slovenštině]

Babiak, J. (2023c). FRAGMENTY Z DEJÍN MATICE SLOVENSKEJ V JUHOSLÁVII – III. Matica slovenská v prvých rokoch Federativní lidové republiky Jugoslávie : (1945–1948). Nový Sad : Archiv Vojvodiny [Ve slovenštině]

Bednárik R. (1966). Slováci v Juhoslávii. Bratislava: SAV [Ve slovenštině]

Barešová, M. (2019) Křehké socialistické přátelství: Československo-jugoslávské kontakty v kinematografii . Brno Masarykova univerzita [V češtině]

Bóka, T: (2017). Demokracie na pracovištích – jugoslávský model samosprávy. In: DAV DVA

Botik, J. (2014). Vznik Československé republiky a politika krajanstva v období 1918–1938. Nadlak: Vydavatelství Ivana Krasku [Ve slovenštině]

Clementis, V. (1946). Slovanstvo kdysi a nyní. Orbis [Ve slovenštině]

Čutková, M. (1968). Několik poznámek o boji juhoslávského lidu proti Minichovu v roce 1938. In: Československo a Juhoslávie. Z dejín československo-juhoslovanských vztahů. Bratislava: SAV [V češtině]

Deák, L. (1968). Jugoslávie a Malá dohoda (1935–1936). In: Hrozienčik, J. Československo a Jugoslávie. Z dějin československo-jugoslávských vztahů. Bratislava: SAV [Ve slovenštině]

Добшински, P. (2024). Златна књига словачких бајки превела Зденка Валент Белић , Нови Сад: Архив Војводине [V srbštině]

Eliáš, M. (2010). Z dejín matíc slovanských národov . Martin : Matica slovenská [Ve slovenštině]

Hrozienčik, J. (1968). Československo a Jugoslávie. Z dějin československo-jugoslávských vztahů. Bratislava: SAV [Ve slovenštině]

Hajko, D. (2019). Noc hledání, dny radosti, (O literatuře Dolního Uherska). Bačský Petrovec: Slovenské vydavatelské centrum [Ve slovenštině]

Hajko, D. (2013). Dozrievanie do skutočnosti a dozrievanie do sna. O súčasnej slovenskej vojvodinskej poézii . Bačský Petrovec: Slovenské vydavatelské centrum [Ve slovenštině]

Харпањ, М. (2022) Словаčka књижевност у српским часописима XIX. века . Нови Сад: Матица српска, Нови Сад, Архив Војводине и Матица српска, Нови Сад [V srbštině]

Jakab, F. (2025). Politické vztahy mezi Československem a Jugoslávií… ACTA HISTORICA NEOSOLIENSIA , 28 (1) [Ve slovenštině]

Jaroš, P. (2014). Tisícletá včela . Agentúra Signum [Ve slovenštině]

Klimko, J. (1980). Vývoj území Slovenska a utváření jeho hranic. Bratislava: Obzor [Ve slovenštině]

Krajčovič, M. (1989). Pavol Jozef Šafárik a Juhoslovania. In: Sedlák, I. (ed.). Pavol Jozef Šafárik a slovenské národné obrodenie . Martin: Matica slovenská [Ve slovenštině]

Kol. aut. (1995). Dějiny srbské kultury . Praha: Univerzita Karlova [V češtině] Kol. aut. (2014). MEZINÁRODNÍ konference „Slováci a Srbové – historie a současnost“. Nový Sad : Národnostní rada slovenské národnostní menšiny. [Ve slovenštině]

Koňariková, K. (ed.) (2024). Za naši svobodu bojovali členové Matice, kulturní pracovníci a umělci v protifašistickém odboji na Slovensku i v zahraničí . Martin: Matica slovenská [Ve slovenštině]

Koňariková, K. (ed.) (2025). Dlouhé hledání domova. U příležitosti 100. výročí narození PhDr. Jána Siráckeho, CSc.. Sborník příspěvků z mezinárodního odborného semináře . Martin: Matica slovenská [Ve slovenštině]

Kulík, B. (2023). Igor Branislav Štefánik, 150 let. Nový Sad: Slovenský ev. a. v. cirkevný zbor Nový Sad

Horňák, M. (2016). Život a dílo Janka Šafárika. Slovenská archeológia, LXIV (2), Dostupné na https://archeol.sav.sk/files/05_spomienka.pdf [Ve slovenštině]

Kollár, Ján. (1954). O literárnej vzájomnosti…(§ 9). Bratislava: Vydavateľstvo SAV, Dostupné na https://zlatyfond.sme.sk/dielo/307/Kollar_O-literarnej-vzajomnosti/1 [Ve slovenštině]

Kovijanić, R. (1939). Štúrovi srbskí žiaci. Náš život . IV (2), 1939 [Ve slovenštině]

Кузмановић, Н. (2018). FILOZOFICKÉ OMRVINKY . Bratislava: Spolok slovenských spisovateľov a Spolok Srbov na Slovensku

Kuzmanović, N. (2023a) Romantismus ve srbsko-slovenských literárních vztazích. Slovenské vydavatelské centrum, Archiv Vojvodiny [v srbštině]

Kuzmanović, N. (2023b). Romantismus ve srbsko-slovenských literárních vztazích . Druhé vydání. Nový Sad/Báčsky Petrovec: Archiv Vojvodiny, Slovenské vydavatelské centrum

Kuzmanović, N. (2024). Srbští romantici a Slováci. In: GLišin, V., Obšust, K., Kmeť, M. Srbsko-slovenské kulturní styky a národní identity . Tematický sborník prací. Bělehrad/Novi Sad/Banská Bystrica: Ústav politických studií, Archiv Vojvodiny a Katedra historie FF UMB [Ve slovenštině]

Kuzmanović, N. (2025a). O slovenském zdroji / Nebojša Kuzmanović . Novi Sad: Narodno delo: Archiv Vojvodiny ; Bačka Palanka: GRUK [V srbštině] Kuzmanović, N. (2025b). Srbsko-slovenské literární vazby Rista Kovianića. Novi Sad: Narodno Delo: Archiv Vojvodiny; Bačka Palanka: GRUK [V srbštině] Kuzmanović, N. (2025c). Romantismus v srbsko-slovenských kulturních vazbách. Novi Sad: Narodno Delo: Archiv Vojvodiny; Bačka Palanka: GRUK [V srbštině]

Kuzmanović, N. (2025d). Kierkegaardovy sféry existence . Bratislava: VSSS [Ve slovenštině]

Kuzmanović, N. (2025e). FILOZOFICKÉ OMRVINKY . Bratislava: Spolok slovenských spisovateľov a Spolok Srbov na Slovensku [Ve slovenštině]

Kuzmanović, N. (2025f). O SLOVANSKEJ ROVNOSTI . Martin, Nový Sad: Matica slovenská, Archiv Vojvodiny [Ve slovenštině]

Kolářová, L. (2014). Kapitoly z dějin Československo-jihoslovanské ligy . Brno : Masarykova univerzita

Mináč, V. (1993) Odkiaľ a kam Slováci . Remedium [Ve slovenštině]

Melichárek, M. (2013) Matica srbská a Matica slovenská (o podobnostech a paralelách historického kontextu vzniku). In: Matica slovenská v národních dějinách . Martin: Matica slovenská [Ve slovenštině]

Mrlian, R. (1945). Slováci ve slovanském světě. Všeslovanský den na Devíně . Bratislava: Všeslovanské sdružení v Bratislavě [Ve slovenštině]

Ormis, J. (1935). Kulturní snahy Slováků v Jugoslávii. Petrovec: Kníhtlačiareň úč. Spol. [Ve slovenštině]

Obšust, K., Kuzmanović, N. (2023). Kolektivní identity Slováků v Srbsku. Nový Sad: Archiv Vojvodiny [Ve slovenštině]

Obšust, K.; Kmeť, M. (2024). Srbsko-slovenské kulturní styky a národní identity. Tematický sborník prací. Bělehrad/Novi Sad/Banská Bystrica: Institut politických studií, Archiv Vojvodiny a Katedra historie FF UMB [Ve slovenštině]

Perný, L. (2012). Bible francouzské revoluce a přímé demokracie. In: NOVÉ SLOVO, Dostupné na https://noveslovo.eu/archiv/biblia-francuzskej-revolucie-a-priamej-demokracie/ [Ve slovenštině]

Perný, L. (2021). DAV (The Crowd) – slovenská levicová avantgardní skupina meziválečného období Academia Letters, dostupné na https://www.researchgate.net/publication/349795135_DAV_The_Crowd_-_Slovak_left-wing_avant-garde_group_of_interwar_period [V angličtině]

Perný, L. (2022). Introduction to the Aesthetic Aspects of the Slovak Left-Wing Revue DAV. GNOSI: An Interdisciplinary Journal of Human Theory and Praxis , V (2), Dostupné na https://www.gnosijournal.com/index.php/gnosi/article/view/198 [V angličtině]

Perný, L. (2023a). SAMUEL JURKOVIČ: 150 LET VĚČNÉHO ŽIVOTA. Zakladatel družstevnictví, prvního slovenského divadla a lidového vzdělávání. Martin: Matica slovenská [Ve slovenštině]

Perný, L., Gešper, M. (2023b). CLEMENTIS & MINÁČ: VLASTENCI NEBO „BURŽOAZNÍ NACIONALISTÉ“? Martin: Matica slovenská [Ve slovenštině]

Perný, L. (2023c). Žijeme v době přechodu? In Filosofický časopis , (71 (3) [Ve slovenštině]

Perný, L., Horváth, I. (2025). NOVOMESKÝ & HORVÁTH: VELIKÁNI LITERATÚRY A POLITIKY, ZO SENICE DO SVETA . Martin : Matica slovenská [Ve slovenštině]

Pelikán, J.; Havlíková, Ľ. (2023). Dějiny Srbska. Nakladatelství Lidové noviny [V češtině]

Prebudila, M. (2015). 140 let od narození Vladimíra Hurbana Vladimírova. Stará Pazova: Slovenský evanjelický a. v. cirkevný zbor Stará Pazova, Slovenský kultúrno-umelecký spolok hrdinu J. Čmelíka [Ve slovenštině]

Schwarz, J. (2023). Jozef Podhradský. In: Matica.sk Dostupné na

https://matica.sk/jozef-podhradsky/ [Ve slovenštině] Schwarz, J. (2025) Ján Herkeľ, kmotr panslavismu. In: Matica.sk Dostupné na https://matica.sk/jan-herkel/ [Ve slovenštině]

Sirácky, J. (1968). Místo a význam jihoslovanských Slováků v dějinách československo-jihoslovanských vztahů. In: Hrozienčik, J. Československo a Juhoslávie. Z dějin československo-jihoslovanských vztahů . Bratislava: SAV [Ve slovenštině]

Sirácky, J. (1985). Dlouhé hledání domova . Martin : Matica slovenská [Ve slovenštině]

Sivičeková J. (2014). Kdo byl Andrej Sirácky? In: Noveslovo , 2014 [Ve slovenštině]

Skrak, L. (2023a). MEMORIABILITY I. Bratislava: Klub výtvarných umělců a teoretiků [Ve slovenštině] Skrak, L. (2023b). Pasportizace pomníků, památníků a pamětních desek SNP a osvobození Slovenska . Bratislava: Klub výtvarných umělců a teoretiků [Ve slovenštině]

Skrak, L. (2024). MEMORIABILITY II. Bratislava: Klub výtvarných umělců a teoretiků [Ve slovenštině] Skrak, L. (2025). MEMORIABILITY III. Bratislava: Klub výtvarných umělců a teoretiků [Ve slovenštině]

Sláviková, D. (2021) Imaginace Juraje Jakubiska a Emira Kusturicy . Zlín: Univerzita Tomáša Baťu [V češtině]

Stanić, D. (2024). NEŽNOSŤ SLOVANSKÁ. Antológia srbskej a slovenskej poézie . Nový Sad, Bratislava: Matica srpska, Slovenské literárne centrum. [Ve slovenštině]

Sotirović, V. B. (2010) Memorandum (1804) metropolity Karlovců Stevana Stratimiroviće. Serbian Studies: Časopis Severní americké společnosti pro srbská studia Slavica Publishers. 24 (1-2) Dostupné na https://muse.jhu.edu/pub/28/article/494095/pdf [V angličtině]

Šafárik, P. J. (1848). Projev na Slovanském sjezdu roku 1848. In: Zlatý fond SME, dostupné na https://zlatyfond.sme.sk/dielo/1483/Safarik_Rec-na-Slovanskom-sjazde-roku-1848/1 [Ve slovenštině]

Šík, O. (1965). K problematice socialistických zbožních vztahů . Praha: ČSAV [V češtině]

Štúr, Ľ. (1956). Posudky a recenze (Obrenovići). In: Slovania, bratia! Dielo v piatich zväzkoch. Svazek II. Bratislava: SVKL , Dostupné na https://zlatyfond.sme.sk/dielo/1280/Stur_Posudky-a-recenzie/1 [Ve slovenštině]

Štúr, L. (1987). O poezii slovanské . Martin: Matica slovenská [Ve slovenštině]

Timura, V. (2018) GENERÁCIA VŠESLÁVIE . Nitrava [Ve slovenštině]

Viršinská, M. (2015). Memorandum národa slovenského . Martin: Matica slovenská [Ve slovenštině]

Valentík, V., Kišgéci, J. (1997). Zuzka Medveďová. Báčsky Petrovec: Kultúra [Ve slovenštině]

Valentík, V., Čáni, L. (2004): Karol Miloslav Lehotský . Báčsky Petrovec: Kultúra, Bratislava: Dom zahraničných Slovákov [Ve slovenštině]

Valentík, V. (2022). SÚDI . Nový Sad : Ústav pro kulturu vojvodinských Slováků [Ve slovenštině]

Valentík, V. (2025). ČÁNI. Nový Sad : Ústav pro kulturu vojvodinských Slováků [Ve slovenštině]

Валент-Белић, З. (2022) Слика Срба у словачкој књижевности. Нови Сад: Архив Војводине и Матица српска, Нови Сад [V srbštině]

____________________________________________________________

[1] Na toto téma se v Martine konala mezinárodní konference věnovaná Kollárovi a Šafárikovi (sborník se připravuje).

[2] Profesor DRAGAN STANIĆ studoval v Sirigu, později literaturu na Filozofické fakultě v Novém Sadu, přičemž se v 60. letech věnoval neoavantgardě a srbské poezii, diplomovou prací se zabýval sémantickou analýzou Jovana Dučiće. Mezinárodní význam této osobnosti podtrhlo působení lektora srbského jazyka na Michiganské univerzitě, pracoval však také jako dramaturg Rádia Nový Sad, asistent na Filozofické fakultě v Niši a v Novém Sadu, kde vyučuje dodnes. Stal se tajemníkem, později předsedou Matice srbské, stejně jako šéfredaktorem Srbského letopisu. Kromě toho je členem Sdružení spisovatelů Vojvodiny, Sdružení spisovatelů Nového Sadu a Spolku slovenských spisovatelů. Je držitelem několika ocenění v oblasti kultury a hovoří několika jazyky. V rámci své vědecké práce v oblasti literární vědy se věnoval 19. a 20. století (Njegoš, Bećkovič, Radulović, Todorović, Tucić, Despotov, Petrović, Šalgo, Nestasijević, Drainc, Ristić, de Buli, Iljić, Vuk, Milovanov, Selimović, Pavlović, Tišma, Mihailović, Danojlić, Pavić, Kapor, Nogo, Maksimović, Novaković, Sadoje). Předmět studia se zaměřuje na archetypální proudy a pevné tematické osy, které sice mění své formy v nových historických okolnostech, ale zachovávají si svou základní funkci, která je klíčem k pochopení srbské literatury a kultury.

[3] „Nejnovější dějiny srbského národa jsou podobným způsobem spjaty se dvěma významnými muži, Černého Ďorďa (Karađorđe Petrović, pozn. aut.) a Miloše Obrenoviće, z nichž ten první započal dílo osvobození svého národa od ohavného čtyřsetletého tureckého jha a tento je dovršil a dovedl k dokonalosti. Pro nás Slováky je událost osvobození Srbska velmi památná a hodná veškeré naší pozornosti a úvahy, a to jednak proto, že z ní lze vidět, čeho je schopna rozhodnost mysli, odhodlání a vytrvalost….“ (Štúr 1956)

[4] Srovnej hesla: Мајска скупштина (Květnové shromáždění) a Žádosti slovenského národa

[5] Např. analogie při vzniku vlajky s trikolórou v roce 1848, hymna Zdravljica vznikla ve stejné době jako Matuškova Nad Tatrou sa blýska, kodifikace jazyka rovněž na středoslovenském základě, vznik Matice s rozdílem jednoho roku (1863, 1864). ( Matica slovenská a projekt paralelních slovenských a slovinských dějin, Matica.sk )

[6] Matica slovenská v Martine mu v roce 2025 odhalila bustu. „Hned po svém založení měla Matica 350 řádných členů. Prvním předsedou byl Dr. Ján Bulík a místopředsedou Samuel Štarke, jeden z iniciátorů založení gymnázia v Petrovci, biskup evangelické církve… následně předseda Matice slovenské v Jugoslávském království…“ (Obšust, Kuzmanović, 2023, s. 89)

[7] JÁN SIRÁCKY, ŠTEFAN HOMOLA, BRANISLAV ABAFI, MILOŠ KRNO, JÁN KVAČALA, JÁN PÁLIK, JÁN BRANISLAV MIČÁTEK, akademik JÁN KMEŤ, štúrovec JOZEF PODHRADSKÝ a další. Jugoslávii navštívil také ALEXANDER MATUŠKA, narodil se zde a působil zde davista ANDREJ SIRÁCKY z Petrovce i básník a lékař ANDREJ FERKO z Kysáče.

[8] Svatý Sáva je uctívanou a hlavní politickou a náboženskou osobností Srbů jako první srbský arcibiskup, který vyjednal samostatnost pravoslavné církve.

[9] Dr. NEBOJŠA KUZMANOVIĆ má za sebou poctivé studium na Filozofické fakultě v Novém Sadu, kde se věnoval srbské a komparativní literatuře (napsal vzácnou a pro poznání kultur nezbytnou disertační práci o srbsko-slovenských literárních vztazích v éře romantismu, přičemž se tomuto tématu dlouhodobě systematicky věnuje). Po studiích pracoval jako šéfredaktor a redaktor několika periodik a nakladatelství, kde publikoval své eseje, recenze a studie, a je známý jak srbským, tak slovenským čtenářům. V rámci své kariéry se zapojil také do aktivní kulturní politiky (funkce v obci Bačka Paľanka, krajský tajemník pro kulturu a další). Vydal desítky knih zaměřených na filozofii, kulturologii a mezikulturní vztahy, etnologii a literární dějiny. Je držitelem více než patnácti ocenění. Poslední z nich mu udělila právě Matica slovenská v roce 2025 (současně bylo předáno i překladateli tohoto díla Martinu Prebudilovi), a to za rozvoj slovenskosrbských kulturních vztahů symbolicky na konferenci věnované osobnostem, které spojují Slováky a Srby – Jánovi Kollárovi a Pavlu Jozefu Šafárikovi.

[10] Martin Prebudila se rovněž mimořádně zasloužil o rozvoj současných, zejména literárních vztahů mezi Slovenskem a Srbskem, což bylo nakonec i jeho tématem na VI. kongresu matic a institucí slovanských národů. Martin Prebudila je autorem celé řady překladů mezi srbskou a slovenskou kulturou. Po boku Miroslava Demáka se ve spolupráci s Maticí srbskou a Slovenským literárním centrem podílel na vydání dvojjazyčné antologie srbské a slovenské poezie po roce 1945 s názvem NEŽNOSŤ SLOVANSKÁ .

[11] Autor texty psal v době postgraduálního studia na Filozofické fakultě v Novém Sadu. Rok 1999 připomíná tragické události, které postihly srbský, slovenský a jugoslávský lid během bombardování ze strany USA. Není divu, že autor s hlubokým zamyšlením nad světem sáhl po existencialismu, který se rozvinul i v jeho filozofických knihách (Kuzmanović 2025e, Kuzmanovic 2018).

[12] ( Jovan Jovanović Zmaj (1833 – 1904), Epocha )

[13] ( Jozef Podhradský, Matica.sk )

[14] Kuzmanović zdůrazňuje zamlčovanou skutečnost, že od konce 17. století do první poloviny 20. století se v Bratislavě, Košicích, Kežmarku, Modře a dalších slovenských městech vzdělávalo více než 2 500 srbských kulturních pracovníků a tvůrců: spisovatelů, filozofů, pedagogů a vědců. A také skutečnost, že Šafárik, Kollár a Štúr ovlivnili srbskou kulturu a jugoslávskou ideu. Konstatuje, že ze všech národů měli Srbové nejlepší vztahy právě se Slováky. Zmiňuje také souvislost prostřednictvím Tomášikovy hymnické písně Hej, Slovania, kterou zmiňuje Kovijanić v souvislosti s tím, že jen málo jugoslávských občanů znalo slovenský původ jugoslávské hymny.

Snad VI. kongres matic a institucí slovanských národů spojený s vědeckou konferencí o druhé vlně národního obrození, stejně jako výzkum srbsko-slovenských vztahů realizovaný v létě 2025 tuto situaci alespoň částečně napravil. Naopak, Slováci zase v 19. století znali píseň romantického básníka Juraje Zvestoňa Bullu, který spojuje bratislavskou porážku (z roku 907 n. l., kdy byl zabit velkomoravský vládce Mojmír II.) s kosovskou porážkou: „Bratislava, Bratislava, Tam zapadla sláva Slovanů, … Hej, Kosovo, krásné pole, Ty jsi Srbům způsobilo bolest. Nad tebou vlál prapor cara Lazara, Žije o něm stará pověst..“

[15] (srovnej: Sirácky, 1968, s. 181–191, pozn. dodnes však funguje 80 let starý Spolek Slováků z Jugoslávie, který vede Samuel Jovankovič a vydává ročenku)

[16] (srov. Perný, 2023; História Bačskeho Petrovca, Backipetrovac.sr)

[17] K tomuto tématu však vyjde samostatná studie: KULÍK, Branislav, PERNÝ, Lukáš: VÝSKUM MEDZI SLOVÁKMI A SRBMI

[18] (K historii vztahů mezi Československem a Jugoslávií, Hlas lidu)

[19] Obchodní výměna byla rozsáhlá (např. společnost Jugočeška), vyvážely se zbraně, působily zde také závody Škoda a brněnská Zbrojovka; Jugoslávie zase dodávala do ČSR obilí, tabák a rudy. Docházelo také k výměně v oblasti technické inteligence (např. architekt JIŘÍ STIBRAL navrhl lázeňské objekty v chorvatském Kupari, na druhé straně JOŽE PLEČNIK přispěl k proměně Pražského hradu). V československém kontextu populární Vegeta. Vzniká také film o Štefánikovi, kterého hraje jugoslávský herec ZVONOMIR ROGOZ. Miletićova ulice v Bratislavě, pojmenovaná po slavném srbském činitelovi, je také symbolem kulturního mostu mezi ČSR a Jugoslávií. Na budově bratislavské Matice slovenskej je na počest Miletiće umístěna také pamětní deska. Pro zajímavost je třeba dodat, že MASARYK byl také stoupencem Kollára. (Československo-jugoslávské vztahy, Wikipedie). Tematice vztahů ČSR a Jugoslávie se věnují v oboru balkanistika na Masarykově univerzitě v Brně.

[20] Masové oslavy na hradu Devín, symbolu štúrovců, se konaly v proslovanském duchu, což dokumentuje vzácná kniha. Davista MICHAL CHORVÁTH zde v úvodu píše: „Není tedy divu, že v průběhu této války silně ožila myšlenka slovanské vzájemnosti. Postarali se o to Němci, kteří dobře vycítili, že v současném světě právě Slované nesou vpřed ideu sociálního pokroku a hluboce prožívají otázky své politické svobody… Myšlenka slovanské vzájemnosti není nic nového a ve své ušlechtilé Kollárově podobě, v níž ji vyznávaly utlačované slovanské národy, nikoho neohrožuje. Jej vítězství v této druhé světové válce je vítězstvím humanismu a práva i slovanských národů na svou samostatnost po boku ostatních svobodných národů světa.“ Chorváth dodává, že právě slovenský národ má tradici v Kollárovi, Šafárikovi, Hollom, Štúrovi. Založení Vše-slovanského sdružení a Vše-slovanský den na Devíně vnímá jako velkolepou manifestaci svobody. Budoucí prezident ČSR a mezitím politický vězeň GUSTÁV HUSÁK píše o spojení slovanských národů v myšlenkách Hollého, Kollára, Šafárika, Vajanského v kontextu: „když řekneš Slovan, ať se ozve člověk“. LACO NOVOMESKÝ zde vzpomíná na Cyrila a Metoděje, na jejich pronásledování, vzpomíná také na Kollára; dodává rovněž kontext rovnocenného členství slovanských národů ve všeslovanském světě. Básník a politik L. Novomeský byl zároveň předsedou Všeslovanského sdružení v Bratislavě. Dopisy Šafárika z Nového Sadu, dopisy Kollára z Pešti a dopisy Štúra z Modry, které byly nalezeny u Sreznevského, uvádějí projev davisty a budoucího popraveného politického vězně VLADIMÍRA CLEMENTISE, který nezapomíná ani na Palárika, Radlinského, Hollého či sv. Cyrila a Metoda. Tato vzácná publikace je svědectvím a zároveň dokladem o iniciativě slovenské inteligence vydat se po válce slovanskou cestou. Cit. podle Mrlian, 1945.

[21] V publikaci Bojovali za našu slobodu (Koňariková 2024) se nacházejí kapitoly zpracované autory, které mapují osudy odbojářů a partyzánů působících v Jugoslávii, konkrétně v oblasti Vojvodiny (severní Jugoslávie), a naopak i Juhoslovanů, včetně Srbů působících v Turci po boku bratrů Viliama a Bohuša Žingorovců. Kniha se neomezuje pouze na slovenské území, ale zahrnuje i aktivity slovenských aktérů v zahraničí — včetně Jugoslávie, Maďarska a Bulharska — a jejich zapojení do evropského protifašistického hnutí. V knize lze najít konkrétní případy spolupráce nebo paralelních odbojových aktivit Slováků a Jugoslovanů. Uvádí se identifikace nejméně 50 konkrétních účastníků Slovenského národního povstání z vojvodinských slovenských komunit – z regionů Báčka, Sriem a Banát. Příspěvky S. Jovankoviče, A. Horváthové či K. Obšusta poukazují na konkrétní vojenské jednotky, diplomatické mise, zločiny proti slovenskému obyvatelstvu i význam kulturních činitelů v Jugoslávii. Kniha obsahuje historicky první studii o válečných zločinech proti Slovákům ve Vojvodině na základě dokumentů Archivu Vojvodiny. J. Tkáč ve svém příspěvku o vojvodinských Slovácích v Jugoslávii během druhé světové války popisuje vznik a činnost slovenské brigády, která působila na sriemské frontě (1944–1945).

[22] Dovoz představoval obilí, suroviny, polotovary, ČSR zasílala průmyslové stroje, paliva a pomáhala s obnovou průmyslu.

[23] Tito navštívil také televizní studia Barrandov (fotografie: Praha 1946, Marshall a jugoslávský prezident Josip Broz Tito navštěvují filmová studia Barrandov, Stock Photo – Alamy).

[24] DAV – generace meziválečných levicových umělců, kritiků a politiků sdružených kolem stejnojmenného časopisu, jejíž členové se po zákazu časopisu angažovali v protifašistickém odboji, při založení povstalecké ilegální Slovenské národní rady, ve Slovenském národním povstání a v poválečném období. Za vlastenecké, slovanské a federalistické postoje byli v 50. letech souzeni v vykonstruovaných procesech. Rehabilitováni byli v 60. letech 20. století a přispěli k vzniku federace Československa. K této generaci patřili i budoucí funkcionáři Matice slovenskej Novomeský, Clementis, Okáli či budoucí prezident ČSSR Gustáv Husák. Davisté výrazně reflektovali přínos Kollára, Šafárika a Štúra a aktualizovali jej pro poválečný kontext moderního spojování slovanských národů (Perný 2021, Perný 2022, Perný 2023b).

[25] Pro srbsko-slovenský kontext a davisty je mimořádně důležité, že z Vojvodiny pocházel také davista, sociolog, učitel, filozof a politolog ANDREJ SIRÁCKY , který vedl oddělení lidového vzdělávání Matice slovenskej v Jugoslávii, působil ve vzdělávacím kroužku Sládkovič a byl také redaktorem časopisů Národná Jednota, Náš život, Slovenská Jednota a Hlas ľudu (blíže: Sivičeková 2014).

[26] Srovnej hesla Proces proti titovským špionům a rozvratníkům v Československu, Wikipedie; Proces s rozvratnou skupinou buržoazních nacionalistů na Slovensku, Wikipedie

[27] Zajímavostí je anglická verze Wikipedie, kde je pod heslem titoismus citována polská autorka Maria Turlejska, která píše, že v dané době se mohlo zdát, že Clementis bude hrát roli „československého Rajka“, přičemž rozsah podezření se rozšířil přes jižní Moravu až do Prahy; Zatčeni byli Otto Šling, více než 50 osob, Šling, Švermová, Clementis, Husák, Novomeský, přičemž byli označeni za zrádce, špiony, sabotéry či diverzanty. V důsledku mučení a výhrůžek obvinění potvrdili, avšak jako jediný se budoucí prezident Gustáv Husák navzdory mučení nepřiznal (čímž zachránil život např. L. Novomeskému, D. Okálimu a dalším davistům). Srovnej: Titoismus, Wikipedia a Perný 2023b, Perný 2025.

[28] V roce 1973 se Dr. Gustáv Husák setkal s maršálem Titem v Jugoslávii při oficiální návštěvě Socialistické federativní republiky Jugoslávie a zároveň Srbské socialistické republiky v Bělehradě. V té době se již moderní město s milionem obyvatel stalo symbolem modernizace, stejně jako po zemětřesení vybudované makedonské Skopje, které Husák navštívil následně. V tomto antifašistickém kontextu položil Husák věnec z červených karafiátů k památníku neznámého hrdiny na hoře Avala u Bělehradu na památku „synů a dcer jugoslávských národů, kteří padli v boji za svobodu a nezávislost“. Husák také zasadil strom v novobelehradském parku přátelství, který byl založen u příležitosti první konference neangažovaných zemí v roce 1961. Při oficiálních rozhovorech mezi Titem a Husákem se jednalo o zajištění trvalého míru v Evropě a potvrzení přátelských vztahů mezi ČSSR a Jugoslávií. Součástí návštěvy byly také otázky hospodářské spolupráce a návštěvy podniků (chemický kombinát, ze kterého ČSSR dovážela syntetická vlákna a plasty; tabákový kombinát v Prilepu; zemědělský kombinát v Bělehradě). Jugoslávie je v televizním dokumentu Filmového zpravodaje prezentována jako dynamicky se rozvíjející socialistická země, přičemž na závěr cituje Tita: „Návštěva soudruha Husáka a jeho spolupracovníků byla velkým přínosem pro další rozvoj vztahů mezi oběma našimi zeměmi. Ukázala, že naše národy mají mnoho společného a že je třeba, abychom vzájemné vztahy společně rozvíjeli…“ (Filmový spravodaj 46/1973, Gustav Husák v Jugoslávii, 1973, ČSFD.sk )

[29] (Fotografie: Josip Broz Tito s Antonínem Novotným. In: Stock Photo – Alamy)

[30] V SFJR to byly například filmy TRI (1965), DIVERZANTI (1967), BITKA NA NERETVE (1969), MOST (1969), VALTER BRANI SARAJEVO (1972), SUTJESKA (1973), PARTIZÁNI (1974), PARTIZANSKÁ ESKADRILA (1979), PÁD ITÁLIE (1981), v ČSSR VLČÍ DÍRY (1948), KAPITÁN DABAČ (1959), SMRŤ SE JMENUJE ENGELCHEN (1960, 1963), ZVONY PRO BOSÉ (1965), DEN, KTERÝ NEZEMŘE (1974), SMRŤ CHODÍ PO HORÁCH (1979), POVSTALECKÁ HISTÓRIA (1984), v koprodukci VOJÁCI SVOBODY (1977) a především OKUPÁCIA V 26 OBRAZOCH (1978). Více na DAV DVA

[31] V SFJR např. HORÚCI VIETOR (1980), KO TO TAMO PEVA (1980), AVANTURE BORIVOJA ŠURDILOVIĆA (1980), MARATONCI (1982) a v ČSSR např. LIMONÁDOVÝ JOE (1964), MAREČKU, PODEJTE MIRO (srbsky MAREČEK, DODAJTE MI NALIVPERO) (1976) či VRCHNÍ PRCHNÍ (1981). Podrobněji viz Barešová, 2019

[32] Např. Ivan Palúch ve filmu BIĆE SKORO PROPAST (1968), Rapaičová, Furková ve filmu SFRJ a ČSSR SMRŤ PÁNA GOLUŽU (1982). Mezi první filmy slovensko-vojvodinské produkce patří MIŠO (1985), což je jugoslávská filmová adaptace povídky J. Čakaje ml., kde si zahrál herec Dušan Jamrich.

[33] Dobrodružné westerny Haralda Reina a Haralda G. Peterssona s Pierrem Briceem a Lexem Barkerem podle knih Karla Maye WINNETOU (první díl vznikl v roce 1963, byl to druhý nejnavštěvovanější film, který zhlédlo 12 milionů diváků), přičemž natáčení probíhalo nejen na území Jugoslávie (Plitvická jezera). Mezi herci a v komparzu hráli také Jugoslávci Milivoj Popović-Mavid, Hrvoje Svob, Sime Jagarinac, Gojko Mitić, Vladimír Krstulović či Ilja Ivezič.

V jugoslávských westernech NÁČELNÍK VEĽKÝ HAD (1967) a SYNOVIA VEĽKEJ MEDVEDICE (1966) si po boku jugoslávských herců zahráli slovenští herci, např. Ťapák, Majerčík, Adamovič a Jablonský.

[34] Analogií k němu jsou např. Hasan Dudic či Predrag Zivkovic Tozovac.

[35] Ve sbírkách milovníků hudby se dodnes nacházejí desky interpretů jako Beatles, Rolling Stones či Deep Purple.

[36] Mezi nejznámější jugoslávské hudebníky v ČSSR lze zařadit chorvatské Srebrna Krila, Olivera Dragoevića, bosenskou kapelu Bijelo Dugme (hrál zde známý Goran Bregović), chorvatsko-makedonskou zpěvačku Ljupku Dimitrovskou či srbsko-jugoslávského Mikiho Jevremoviće, bosenskou rockovou skupinu Divlje jagode a mnoho dalších, avšak tito interpreti byli známí zejména těm občanům, kteří navštívili např. během dovolené Jugoslávii. O popularizaci balkánské hudby se v současnosti zasloužila J. Handlovská (její matka pochází ze Sarajeva), která zpívá srbské, chorvatské a další písně. O popularizaci skladeb z Balkánu se zasloužil také DJ Fero Hora, který v rámci pořadu POP ANTIKVARIÁT ve Slovenském rozhlase zařadil rubriku MELÓDIE STREDOMORIA. Fero Hora, STVR

[37] (Zuzana Chalupová, Wikipedie, Martin Jonáš, Galerie naivního umění)

[38] (Jugoslávské umění ve Slovenské národní galerii], 4. spot, SFD, 1958)

[39] (srovnej: https://www.spomenikdatabase.org/what-are-spomeniks ; Brutalismus v Jugoslávii, Wikipedie ; v kontextu památníků a pamětních míst v ČSSR srovnej: Skrak 2023a, 2023b, 2024, 2025

[40] Za unikát je považováno např. obnovené Skopje zničené zemětřesením, ale také sídliště Nový Bělehrad, Centrum Sáva, Genex Tower, Nový Záhřeb, SPENS v Novém Sadu, Haludovo Palace Hotel, Hotel Zlatibor, Hotel Vrbak. V České republice je v tomto stylu postavena budova sídla ČSSZ v Praze či Drákulov. Zrcadlovými příklady moderny, pozdní moderny a brutalismu v ČSSR jsou Most SNP v Bratislavě, Památník Slovenského národního povstání v Banské Bystrici, budova Slovenské národní galerie, Slovenské zemědělské univerzity v Nitře, dnes již zbořená budova Istorpolisu či lázně v Trenčianských Teplicích, Slovenský rozhlas, novostavba SND, Krematorium v Bratislavě, budova Federálního shromáždění v Praze, Nová scéna Národního divadla v Praze, komplex Thermal v Karlových Varech. V současné době se popularizaci tématu brutalismu věnuje např. PETER SZALAY (autor knih Moderní Bratislava, Průvodce architekturou Bratislavy). Na jugoslávské straně jsou to např. architekti BOGDAN BOGDANOVIĆ, DUŠAN DZAMONJA, MIODRAG ZIVKOVIC, v ČSSR např. VLADIMÍR DĚDEČEK, IVAN MATUŠÍK, MARTIN KUSÝ, JOZEF LACKO, KONČEK SKOČEK TITL, DUŠAN KUZMA či FERDINAND MILUČKÝ.

[41] (Husákovy děti je označení pro generaci dětí z velké populační vlny v ČSSR, která vznikla v důsledku prorodinné politiky (půjčky pro mladé manžele, příspěvky při narození dítěte, řešení bytové otázky a masová výstavba bytů), která vedla k nárůstu porodnosti. Viz heslo: Husákovy děti, Wikipedie)

[42] Např. Plavi Horizonti, známá pláž na poloostrově Luštica nedaleko Tivatu (Černá Hora), byla v 70. a 80. letech 20. století jednou z nejoblíbenějších destinací pro turisty z Československa ( Návštěva zástupců kraje: Černohorský Tivat má nejen turistický potenciál, Deník CZ).

[43] (heslo Yugo-nostalgie rezonuje i jako kulturní a politický fenomén, viz: Yugo-nostalgie, Wikipedia)

[44] (Hnutí nezúčastněných zemí, Wikipedia)

[45] Tyto teze v kolektivním vědomí národa zrcadlově potvrzuje mediální obraz v článcích, blozích, reportážích a podobných materiálech různého zaměření, jako např.: Đivanovic, TV NOVINY, SME, Travelistan, Blog N, Pravda, Dobré noviny, Emefka. Jancura v článku pro Pravdu píše, že „…získat potřebné doklady k odjezdu do Jugoslávie proto nebylo snadné. Jednalo se o devizový příslib, tedy povolení k prodeji deviz, které vydávala Československá státní banka, a výjezdní doložku k cestovnímu pasu od tehdejší policie, zvané ZNB… Bělehrad však ochotně uděloval vstupní víza občanům Československa, a to zejména po srpnu 1968. V západních státech a bývalé Jugoslávii se tehdy nacházelo kolem 80 tisíc dovolenkujících Čechů a Slováků. … V létě 1988 navštívilo letoviska u Jaderského moře téměř čtvrt milionu československých turistů. Podle údajů z Encyklopedie Slovensko z roku 1980 se zahraniční rekreace účastnilo nejvíce lidí prostřednictvím odborů. V roce 1979 to bylo kolem 31 tisíc osob. Kromě toho se tehdy 9 850 dětí odborářů zúčastnilo zahraniční pionýrské rekreace ve státech východního bloku.“

[46] Převažují studie a publikace označované jako „krajané“, tedy zaměřené na slovaky z Dolní Země v Srbsku, vztahy Srbů a Slováků na Slovensku jsou však analyzovány jen výjimečně.

[47] Např. V. Malperová, E. Mannová, T. Móri, Koprivicová, Petrovićová, Štěpánek a Hladký

[48] Stejně jako rozsáhlá privatizace strategických podniků po rozpadu ČSSR (pozn. aut.).

[49] Hypotéza: Jak by vypadalo 20. století, kdyby se SFRJ, SSSR a Československo nerozpadly, byly svobodnější, demokraticky se reformovaly a byly i nadále soudržné a spolupracovaly, je otázkou, na kterou neznáme odpověď.

[50] Pracovitost obecně jako antropologický symbol Slovanů, zvláště u Slováků, popisuje nejen Šafárik, ale i známý slovenský spisovatel v populárním generačním románu Tisícročná včela (Jaroš 2014), inspirovaném Marquezem. Včela je zde jako matka Slovanů interpretována až v mytologickém smyslu a odkazuje právě na pracovitost a snad i na MATICI. S tím souvisí i kontext lidské tvořivosti v kontextu pokroku národů, estetizace a humanizace reality. Tuto paralelu si všímá i premiér R. Fico, znalý kontextu slovenských dějin, který v projevu do již výše citovaného sborníku Matica slovenská v národních dějinách (s. 7) píše (i s vědomím srbského původu slova): „Když Slováci nemohli mít vlastního krále, ustanovili královnu: „MATICA“, což v blízké slovanské srbštině znamená úl, pramen, královna včel.“

[51] Robert Fico přednesl projev o vše-slovanské vzájemnosti na Dni srbské státnosti, DAV DVA, 2026

[52] Prebudila uvádí: „Bylo to vlastně výsledkem několika předchozích setkání, a to jak na knižních setkáních v Bělehradě a Bratislavě, tak i na našich literárních shromážděních v Báčském Petrovci, a samozřejmě také výsledkem mnohaleté práce tehdejší Komise pro literárně-vydavatelskou činnost Výboru pro kulturu Slovenské národnostní rady. Najednou se literatura vojvodinských Slováků spolu s překlady srbské poezie a prózy začala mnohem častěji objevovat na stránkách Literárního týdeníku a Slovenských pohľadů, stejně jako srbské překlady v našem časopise Nový život, ale i slovenská literatura v srbských periodikách, jako jsou např. Književne novine, Letopis Matice srbskej, časopisy Zlatna greda, Stig a další. Zabralo by nám mnoho místa jen vyjmenovat, co vše bylo v uplynulém období přeloženo a vydáno…“ (Prebudila, M. Srbsko-slovenské literární styky na počátku nového tisíciletí, text z VI. kongresu matic a institucí slovanských národů 2025, v přípravě k vydání).

[53] Delegace obou Matic zároveň komunikovaly s významnými osobnostmi literární kultury, jako jsou ZORAN ĐERIĆ, SELIMIR RADULOVIČ (Letopis Matice srbské), NENAD ŠAPONJA, VESELINEM MISNICEM, VIDAKEM MASLOVARIĆEM, což vyústilo také ve srbsko-slovenské číslo časopisu SLOVENSKÉ POHĽADY (sestavil RADOSLAV ŽGRADA).

[54] Obsahuje díla srbských autorů RAJKO PETROV NOGO, STEVAN TONTIĆ, MIROSLAV MAKSIMOVIĆ, MILOSLAV TEŠIĆ, MILAN NENADIĆ, DUŠKO NOVAKOVIĆ, RADMILA LAZIĆ, NOVICA TADIĆ, ZLATA KOCIĆ, VOJISLAV DESPOTOV, BRATISLAV R. MILANOVIĆ, SEILIMIR RADULOVIĆ, ĐORĐO SLADOJE, NIKOLA VUJČIĆ, IVAN NEGRIŠORAC, ĐORĐE NEŠIĆ, DRAGAN JOVANOVIĆ DANILOV, SAŠA RADOJIĆ, DRAGAN HAMOVIĆ, MILENA MARKOVIĆ, ale i slovenských autorů MICHALA CHUDU, MIROSLAVA DEMÁKA, MIROSLAVA BIELIKA, ZLATU MATLÁKOVOU, JÁNA ŠVANTNERA, JÁNA TAZBERÍKA, PETER MIŠÁK, MARGITA IVANIČKOVÁ, DANA PODRACKÁ, JURAJ KUNIAK, JOZEF LEIKERT, MARTIN PREBUDILA, LADISLAV ČÁNI, ERIK ONDREJIČKA, PAVOL TOMAŠOVIČ, IGOR VÁLEK, INGRID LUKÁČOVÁ, OĽGA GLUŠÍKOVÁ a MARTIN CHUDÍK.

[55] V této souvislosti je třeba připomenout postmodernisticko-surrealistický, dekonstruktivistický a komediálně i dramaticky laděný film Kusturici a Kovačeviče s hudbou Bregoviće UNDERGROUND (1995), který je v podstatě podobenstvím o jugoslávských dějinách, které s velkou dávkou ironie a sarkasmu popisuje jako iluzi (v podzemí jsou hrdinové odboje pod záminkou výroby zbraní udržováni v iluzi pokračující války), aby se na závěr vrátil k potřebě velkého narativu, když dramaticky popisuje války a rozpad Jugoslávie jako nostalgii po jednotě. Film popisuje živelnost Balkánu v jej pozitivních, ale i negativních polohách, místy sklouzává ke stereotypům. Propojuje černý humor, bolest, živelnost, lásku, zradu, utrpení a zároveň za veškerou ironií na závěr otevírá potřebu jednoty a míru mezi národy. Film je předvojem v tom, že v podstatě je příkladem toho, co lze v souladu s filozofií Michaela Hausera označit za předvoj umění interregna. Únavu z velkých vyprávění (z moderny) nahradí únava z malých vyprávění (z postmodernismu a dekonstruktivismu) s návratem k velkým příběhům, smyslu pro dějiny, příběhy-narativy a velkými idejemi (slovanská jednota, křesťanství, Bůh, sociální spravedlnost, národ, mír) v kontextu toho, co může následovat po postmoderně (tedy od moderny přes postmodernu k neomoderně). Srovnej: Perný 2023c.

[56] Např. akademik ze SAV J. Marušiak s cílem nepřímé ostrakizace slovanské kulturní spolupráce a v kontextu údajně „proruské rétoriky“ jako kontrastu k „západní civilizační orientaci Slovenska“ píše: „Slovanofilský diskurz se v sledovaném období prosadil především jako nadnárodní projekt identity. Ačkoli jeho aktéři myšlenky evropské integrace a euroatlantické spolupráce v bezpečnostních otázkách otevřeně nezpochybňovali, vnímali je s rezervou jako potenciální zdroj ohrožení slovenské suverenity a slovanského společenství. … Týká se to několika organizací… včetně Matice slovenskej, kde se posílil slovanofilský diskurs, zejména po zvolení Mariana Gešpera jejím předsedou v roce 2017. Jako partnery Matice definoval kromě církví a občanských sdružení také národně a slovansky orientované spolky. … Panslavismus je diskutován v kontextu jeho prolínání s jinými ideologickými diskurzy. Jeho charakteristické rysy lze definovat jako antizápadnost, neliberalismus a konzervativismus. Je instrumentální součástí proruské agendy i mezi částí levicového spektra…“ (Marušiak, J. (2023). Pan-Slavism and Slavophilia in Contemporary Central and Eastern Europe)

[57] Podle anglické Wikipedie Anti-Slavic sentiment, antislovanský rasismus nebo slavofobie označuje různé typy negativních postojů, předsudků, kolektivní nenávisti nebo nepřátelství, stereotypů, diskriminace a násilí (ekonomického, fyzického, politického, psychologického, verbálního atd.) zaměřeného na jednu nebo více etnických skupin slovanských národů. Srovnej s heslem: Anti-Slavic sentiment, Wikipedia

[58] Výsledky výzkumu a tvůrčí práce kulturních pracovníků v oblasti literatury a vědy již nejsou pouhou teorií, ale počátkem praktické realizace vše-slovanské, tedy Kollárovsko-Šafárikovsko-Kopitarovsko-Zmajovsko-Miletićovské myšlenky. K aktivním literárním a kulturním stykům v současnosti přispěli na srbské straně Dr. NEBOJSA KUZMANOVIĆ (a jeho kolegové DUNJA ANDRIC, MIROSLAV DOBROŇOVSKÝ, DRAGANA KATIĆ, BORIS BULATOVIĆ, KRISTIJAN OBŠUST, TATJANA JONÁŠ) a prof. DRAGAN STANIĆ (MILENA KULIĆ, MILAN MICIĆ a další) a jejich spolupracovníci z Archivu Vojvodiny a Matice srbské, na slovenské straně Dr. MARIÁN GEŠPER (a kolegové PETER SCHVANTNER, PAVOL MADURA, JÁN SEMAN, MILINA SKLABINSKÁ a další) a Matica slovenská (srbsko-slovenské číslo časopisu Slovenské pohľady, kulturní delegace, kongresy matic), stejně jako zesnulý MIROSLAV BIELIK (vydávání srbské literatury na Slovensku a naopak ve Spolku slovenských spisovatelů) a na dolnozemsko-slovenské scéně MARTIN PREBUDILA (překlady a organizace akcí), ale i další kulturní aktéři ze Srbska a Slovenska (tvůrci, kritici, překladatelé, literární vědci) jako např. MIROSLAV DEMÁK, RADOMÍR ANDRIĆ, NENAD ŠAPONJA, ZORAN DERIĆ, ZDENKA VALENT-BELIĆ, DALIMÍR HAJKO, ŠTEFAN CIFRA, KATARÍNA MOSNÁKOVÁ-BAGĽAŠOVÁ, MICHAL HARPÁŇ, JÁN BABIAK, VLADIMÍR VALENTÍK, PAVEL ČÁNI či dokonce známý básník ĽUBOMÍR FELDEK. K vzájemnému poznávání kultur významně přispívá také slovenský fotograf a designér z Kysáče PAVEL SUROVÝ či evangelický farář, bývalý předseda Matice BRANISLAV KULÍK. Pro vzájemné poznávání obou kultur je podnětný překlad Dobšinského pohádek ZDENKOU VALENT-BELIĆ (Добшински 2024), stejně jako její kniha Obraz Srbů ve slovenštině (Валент-Белић, 2022) a nakonec HARPÁŇOVA kniha Slovenská literatura v srbských časopisech 19. století (Харпањ 2022).

Do rámce této studie není možné zahrnout i mnoho dalších publikačních úspěchů či podrobnější analýzu uvedených knih. Na závěr lze ještě dodat, že mezi zcela nejnovější projekty lze zařadit časopis SLOVANSKÝ OBZOR, který vychází i v srbštině a informuje o téměř všech kulturních výměnách mezi Srbskem a Slovenskem, včetně zmíněných publikačních výstupů. Slovanský obzor jako všeslovanský časopis je zároveň důkazem praktické realizace Kollárovsko-Šafárikovského konceptu slovanské kulturní výměny. V Matici slovenskej byl také obnoven Slovanský odbor Matice slovenskej vedený Pavlem Madurem.

ex-Jugoslávii rozbil srbský komunistický... ...

Celá debata | RSS této debaty

Experimentální vysílání Pernycastu pokračuje. . . (+novinky)

Vážení čtenáři blogu, od uvedení první experimentální části Pernycastu, kde jsem představil svou hudební a knižní tvorbu, se událo mnoho zajímavého. Zaprvé jsem vůbec poprvé vystoupil ve studiu STVR, a to v souvislosti s výročím narození spisovatele Fraňa Krále, což jsem také vysílal přes Pernycast. Jelikož video není k dispozici na oficiální stránce, byla to jediná [...]

Vasarely jako most umění mezi kulturami Slovenska, Maďarska, Francie a světa

Vasarely jako most umění mezi kulturami Slovenska, Maďarska, Francie a světa / Vasarely as a bridge through art between the cultures of Slovakia, Hungary, France and the world (dvojjazyčná studie) Studie je výsledkem III. konference Alajosa Bálinta, kterou organizovalo Móra Ferenczovo muzeum v Szegedu a na níž autoři vystoupili, o čemž informovala Kata Hari. Victor [...]

Pernycast #0. 0. 00 představení hudební a knižní tvorby

Vážení čtenáři blogu, spustil jsem první experimentální vysílání na obnoveném YouTube, který provozuji již neuvěřitelných 19 let. V prvním podcastu Pernycastu jsem představil svou hudební a knižní tvorbu. Záznam z vysílání je k dispozici níže. Mám v plánu zvát i hosty a věnovat se konkrétním tématům z oblasti filozofie, umění, literatury, hudby, historie, [...]

Jsme na hraně, někteří už zastavili. Řidiči kamionů žádají stát o pomoc, jinak budou stávkovat

Máme informace, že Slovnaft pozastavuje všechny slevy pro motoristy, za měsíc už nemusí být na čerpacích stanicích ani ADBULE, tvrdí UNAS.

50 litrů denně. Slovinsko omezilo tankování, premiér povolal armádní cisterny

„Ve Slovinsku je dostatek paliva, sklady jsou plné a nehrozí jeho nedostatek,“ prohlásil Robert Golob.

Merz si může oddechnout: volby v Porýní-Falcku vyhrál. Fiasko pro SPD a dvojnásobek pro AfD

Dosavadní vládní SPD skončila druhá se ziskem kolem 27 procent. Před pěti lety přitom volby jasně vyhrála s 35,7 procenty hlasů.

Jedna vteřina války s Íránem stojí Trumpa 11 574 dolarů. Hegseth shání dalších 200 miliard, Bessent avizuje eskalaci

Spojené státy dosud vynaložily na válku v Íránu více než 27,6 miliardy dolarů.

...pravda je revoluční, pravda zvítězí!

Počet článků: 357 Celková čtenost: 1232539x Průměrná čtenost článků: 3452x

kultura regionů (58)

Lucas Perny l oficiální webové stránky

Původní znění článku

Srbi a Slováci, Československo a Juhoslávia / Срби и Словаци, Чехословачка и Југославија - Blog Lukáša Perného - Blog - Pravda

Najčítanejšie správy

Najčítanejšie články

Najkomentovanejšie články

> Blog Lukáša Perného

> Srbi a Slováci, Československo a Juhoslávia / Срби и Словаци, Чехословачка

Srbi a Slováci, Československo a Juhoslávia / Срби и Словаци, Чехословачка и Југославија

Abstrakt : Text načrtáva základné kontúry srbsko-slovenských kultúrnych stykov od 19. storočia po súčasnosť v širšom kontexte slovanskej vzájomnosti, národných obrodení a neskorších česko-slovensko-juhoslovanských vzťahov. Východiskom je ideový rámec kultúrnej reciprocity reprezentovaný osobnosťami ako Ján Kollár, Pavol Jozef Šafárik či Svetozar Miletić, ako aj inštitucionálne prepojenia formované prostredníctvom MATÍC, literárnych kontaktov, vedeckej spolupráce a pôsobenia dolnozemských Slovákov v Srbsku. Text sleduje historickú kontinuitu kontaktov od prostredia habsburskej monarchie, cez obdobie Juhoslávie a Československa, až po súčasné formy kultúrnej výmeny realizované prostredníctvom vedeckých, literárnych a kultúrnych inštitúcií.

Proto-štúdia zároveň poukazuje na paralely historického vývoja Slovákov a Srbov, na význam krajanského prostredia vo Vojvodine a na úlohu kultúry ako stabilizujúceho prvku vzájomných vzťahov aj v obdobiach politických konfliktov a geopolitických zmien. Osobitná pozornosť je venovaná súčasným iniciatívam spolupráce medzi inštitúciami, literátmi a vedcami, ktoré nadväzujú na tradíciu slovanskej reciprocity v nových podmienkach 21. storočia. Cieľom textu je poskytnúť základný orientačný rámec pre ďalší výskum srbsko-slovenských kultúrnych vzťahov a zároveň poukázať na potenciál kultúrnej spolupráce ako perspektívy ich ďalšieho rozvoja.

SRB: Текст оцртава основне контуре српско-словачких културних веза од 19. века до данас, у ширем контексту словачке реципроцитета, националног препорода и каснијих чешко-словачко-југословенских односа. Полазна дачка је представљена концептуалним оквиром културног реципроцитета, који су осмислили Јан Колар, Павол Јозеф Шафарик и Светозар Милетић, као и институционалним везама формираним кроз матричне, књижевне контакте, академску сарадњу и активности подунавских Словака у Србији. Текст прати историјски континуитет ових контаката од Хабзбуршке монархије, преко периода Југославије и Чехословачке, до савремених облика културне размене који се остварују кроз научне, књижевне и културне институције. // Студија такође указује на паралеле у историјском развоју Словака и Срба, значај словачке заједнице у Војводини и улогу културе као стабилизујућег фактора у међусобним односима чак и током периода политичких сукоба и геополитичких промена. Посебна пажња посвећена је савременим иницијативама сарадње између институција, писаца и научника, које настављају традицију словачке реципроцитета у новим условима 21. века. Циљ текста је да пружи основни оквир за даља истраживања српско-словачких културних односа и да укаже на потенцијал културне сарадње као перспективу њиховог даљег развоја.

I. 19. STOROČIE, MATICE, SLOVÁCI, SRBI A SLOVANSTVO

V hlbokej minulosti 19. storočia existujú kultúrne spojenia medzi slovanskými národmi prostredníctvom idey všeslovanskej vzájomnosti a ikonami národných obrodení (Kollár, Šafárik, Štúr, Palacký, Kuzmány, Karadžić, Miletić, Kopitar, Prešeren, Zmaj, Gaj, Ševčenko, Mickiewicz, Puškin, Gogoľ, Tolstoj), ktorá spája slovanské národné kultúry a ich národné obrodenia, ako aj existencia matíc ako originálnych slovanských inštitúcií (Maticu slovenskú inšpirovala Matica srbská pri ktorej založení bol aj P. J. Šafárik). [1] Ak sa pozrieme na dejiny komunikácie medzi Slovákmi a Srbmi, tak tu nachádzame veľké spojenia cez slovanskú vzájomnosť v 19. storočí, následne komunikácia na úrovni československo-juhoslovanskej a v súčasnosti opätovne v rovine srbsko-slovenskej. Sonety JÁNA KOLLÁRA v preklade Magaraševića v Srbskom letopise z roku 1827 spojené so slovanskou vzájomnosťou inšpirovali mnohých srbských študentov.

Srbský básnik, literárny kritik, dramatik, literárny historik, predseda Matice srbskej a univerzitný prof. DRAGAN STANIĆ [2] (* 1956) vystupujúci pod umeleckým pseudonymom Ivan Negrišorac zdôrazňuje stretávanie sa Srbov a Slovákov v prvej polovici a v priebehu 19. storočia v Budíne, Pešti, v Rábe, vo Viedni, v Prešporku (Bratislave), v Prešove, Modre, Banskej Bystrici, Kežmarku a v iných mestách (stretávali sa s Kollárom, Štúrom, Palackým, Tomkom-Saským). Zo srbských literátov uvádza Miletića, Boškovića, Trifkovića, Zmaja, Milenka a ďalších, pričom dodáva, že táto komunikácia mala obojstranný osoh (Stanić 2024, str. 37-65). V tomto kontexte jeden z najvýznamnejších Slovákov 19. storočia ĽUDOVÍT ŠTÚR o Srboch píše ako jednom „ z najznamenitejších kmeňov slovanských, ktorý v živote domácom, spoločenskom i verejnom to, čo je rýdzo slovanské najviac zo všetkých západných a južných kmeňov zachoval. “ (Štúr 1956) [3]

Stanić poukazuje v kontexte historických prepojení Slovákov a Srbov od stredovekej blízkosti cez sv. Cyrila a Metoda k počiatku 19. storočia, najmä kontext výmeny medzi Slovenskými pohľadmi a Letopisom Matice srbskej, textami PAVLA JOZEFA ŠAFÁRIKA (27 textov o všeslovanskej vzájomnosti) a jeho spolupráca s Georgijom Magaraševićom. Týka sa to novosadského pôsobenia Šafárika v rokoch 1819 až 1831 na gymnáziu. Pre širší kontext pôsobenia Šafárika v kontexte Juhoslovanov je mimoriadne cenná štúdia Milana Krajčoviča vydaná v roku 1989, kde si všíma napr. že Šafárik v Novom Sade pripravil po boku MARTINA HAMULJAKA svoje prvé slavistické dielo Dejiny slovanskej reči a literatúry všetkých nárečí . (Krajčovič, 1989)

Ak by sme hľadali ideové analógie medzi srbským a slovenským kontextom národných obrodení, tak je to Májska skupština 1848 [4] a Memorandové zhromaždenie v Martine 1861 (Viršinská, 2015) (prípadne v kontexte ideí pokrokové, avšak neúspešné Žiadosti slovenského národa 1848 , tie sa však prvenstvom ponášajú skôr na Memorandum (Plán na oslobodenie Srbov) Stefana Stratimirovića z roku 1804 (Sotorović, 2010) ).

Časovo presnejšie analógie možno nájsť napr. v slovinskom prostredí, [5] pričom medzi srbským a slovenským vývojom je v 19. storočí iný kontext aj posun. Emancipačné procesy síce v srbskom prostredí vznikli skôr, k ich plnej realizácii však dochádza v dôsledku komplikovaných kultúrno-politických a geopolitických kontextov rovnako až po prvej svetovej vojne (analógiami sú vznik Československa a vznik juhoslovanského kráľovstva).

Pri bilancovaní významných osobností spája Slovensko a Srbsko/Juhosláviu aj:

srbský vedec, synovec slávneho P. J. Šafárika, ktorý položil základy systematického, terénneho archeologického výskumu v Srbsku JANKO ŠAFÁRIK (Horňák 2016);

evanjelický kňaz, brat M. R. Štefánika IGOR BRANISLAV ŠTEFÁNIK (Kulík 2023) ,

evanjelický kňaz, dramatik, publicista, po matke vnuk Jána Štúra a po otcovi vnuk Hurbana VLADIMÍR HURBAN VLADIMÍROV (Prebudila 2025);

slovenský spisovateľ a prekladateľ narodený v Petrovci JÁN ČAJAK z rodiny štúrovcov;

učiteľ, básnik, jazykovedec, matičiar pôsobiaci v Kysáči JÁN BRANISLAV MIČÁTEK (Ormis, 1935);

zakladateľ Matice slovenskej v Juhoslávii a antifašista JÁN BULÍK a jeho nasledovník SAMUEL ŠTARKE [6] ,

významný matičiar, redaktor Slovenských pohľadov a Kultúrneho života ANDREJ MRÁZ z Petrovca a mnohí ďalší… [7]

propagátor dolnozemských Slovákov JÁN SIRÁCKY , ako aj davista, sociológ ANDREJ SIRÁCKY

Pri rešeršovaní vzťahu Srbov a Slovákov, nemožno opomenúť publikáciu MICHALA ELIÁŠA , kde sa autor zaoberá aj Maticou srbskou, pričom uvádza, že srbské dejiny ovplyvňovali stáročné boje s Turkami, pričom bitka na Kosovskom Poli a pád Smedereva spôsobili dlhoročnú porobu Srbov, a tým pádom aj absenciu vlastnej literatúry, vedy, novín atď. Eliáš zdôrazňuje, že podnetom pre vznik Matice srbskej bolo utvorenie Maďarskej akadémie vied (1825), pričom jej vznik je prepojený so stretnutím zakladateľov na deň sv. Sávu [8] iniciované J. Hadžićom a s periodikom Letopis (zdôrazňuje aj vplyv P. J. Šafárika, ktorý ovplyvnil jeho hl. redaktora Magaraševića).

Dodáva, že prvú etapu postihli spory o jazyk, pozastavenie (1835) a obnovenie činnosti (1836), neskôr presunutie z Pešti do Nového Sadu, oživenie činnosti v roku 1864, opätovne pokusy o zatvorenie, modernizáciu Letopisu, zverejnenie Čajakovho prehľadu slovenskej literatúry a prekladu Vajanského Suchej ratolesti , oslava storočnice v roku 1926 a odolávanie politickým náporom, obdobie okupačnej správy, povojnové obnovenie a rozšírenie činnosti, vydanie srbochorvátskeho pravopisu s Maticou chorvátskou, vydanie zákona o Matici srbskej v roku 1992 či vydanie bilingválneho zborníka o srbsko-slovenských literárnych vzťahoch (1991) (Eliáš 2010, str. 20-25).

Do hĺbky čias zakladania Matice srbskej ide aj štúdia MAROŠA MELICHÁRKA (Melichárek, 2023), ktorá oboznamuje slovenského čitateľa o kontextoch zakladania Matice srbskej. Ak sme doteraz písali o Slovákoch zo Srbska či Srboch, tak v tomto prípade ide o text Slováka zo Slovenska, ktorý sa venuje Karadžićovi, srbskému povstaniu proti Osmanskej ríši, národnému obrodeniu Srbov či juhoslávskym partizánom. Melichárek zdôrazňuje, že Matica srbská, ktorá má v roku 2026 dvestoročnicu (založenie v roku 1826; išlo o prvú z rodiny slovanských matíc), bola prvým významným spoločenským, kultúrnym a vydavateľským spolkom južných Slovanov.

Podľa autora korene pre vznik národných hnutí a tvorenia matíc vychádzajú sprostredkovane aj z Veľkej francúzskej revolúcie, ktorá pod vplyvom ideí suverenity, sebaurčenia, rovnosti práv ovplyvnila aj národy Balkánu (Štefan Živkovič preložil Spoločenskú zmluvu od J. J. ROUSSEAUA (porovnaj: Perný, 2012), uvádza autor), ktoré boli v tom čase v područí upadajúcej Osmanskej ríše, pričom bližšie sprostredkúva komplikovaný obraz srbských dejín spojený s povstaniami, exodom Srbov a diplomatickou politikou Miloša Obrenovića.

Tu treba dodať, že pre elementárne poznanie dejín srbskej kultúry je v Českom a Slovenskom prostredí zásadná rovnomenná ilustrovaná kolektívna monografia vydaná v roku 1995 v českom jazyku (Kol. aut., 1995); v roku 2013 tiež vzniká kniha Dějiny Srbska ako dielo šiestich historikov, ktorá tiež obsahuje presah k česko-srbským vzťahom (Pelikán, Havlíková, 2013). Melichárek vo svojej štúdii zdôrazňuje, že Vojvodina vytvorila jadro srbského intelektuálneho života.

Maticu srbskú založili intelektuálne kruhy z Pešti a Nového Sadu s výkonným výborom, radami, druhmi členstva, Magaraševič, Šafárik a Mušicki založili Letopis, ktorý vychádza dodnes, a venoval sa témam jazyka, literatúry, histórie, náboženstva, folklóru a kultúry Srbov. Pri vzniku Matice srbskej stáli osobnosti ako spisovateľ JOVAN HADŽIČ , ktorý participoval aj na príprave Občianskeho zákonníka a spracoval históriu srbského povstania; ďalej Gavrilo Bozitovac, Jovan Demettrovič, Josif Milovuk, Petar Rajič, Avram Rozmirovič, Georgije Stankovič či Teodor Pavlovič, ktorý založil tiež Serbski narodni list v Budíne. Matica srbská a jej počiatky však boli spojené aj s jazykovými spormi (Vukova jazyková reforma vs. Hadžić). V Letopise vyšli tiež správy o dielach Bernoláka, Kollára, Šafárika či Herkeľa (Schwarz 2026). Melichárek dodáva, že prvá fáza existencie Matice srbskej položila stabilný základ pre ďalší rozvoj aktivít, keď začala bohatú vydavateľskú a vedeckú činnosť.

Daničić, Zmaj, Vuk, Miletić to sú všetko osobnosti, ktoré sú spojené aj so Slovenskom, zdôrazňuje Kuzmanović. V podstate možno hovoriť o prieniku medzi druhou a treťou vlnou národného obrodenia so srbskými dejateľmi, čo bolo verifikované aj na martinskej konferencii k druhej vlne národného obrodenia.

Prvým z tých, ktorým sa vo svojej štúdií Kuzmanović s odvolaním na Kovijanića (Kovijanić 1939) venuje je ĐURO DANIČIĆ , ktorý sa už ako 17-ročný stretáva so štúrovcami ako predstaviteľ všeslovanskej idey, a práve v tomto prostredí, kde sa stáva Štúrovým žiakom, kde prekladá, kde píše básne, aforizmy a rozpravy, sa rodí idea reformovania spisovného srbského jazyka ešte predtým, než sa vo Viedni stretne s Karadžićom. Daničić sa poznal so Slovákmi JANKOM ŠTÚROM, ANDREJOM HODŽOM a PRAVOSLAVOM ČERVENÁKOM (Kuzmanovic 2024).

Druhým je JOVAN JOVANOVIĆ ZMAJ , ktorý sa taktiež ako 17-ročný v roku 1850 zapísal na evanjelické lýceum v Bratislave, pôsobil však aj v Modre a Trnave, pričom navštevoval tak katolícke, ako aj evanjelické školy. Skúšku zložil u samotného reformátora slovenčiny MARTINA HATTALU . Autor tiež vybádal, že sa Zmajov otec školil na Slovensku, čo spôsobilo aj jeho oduševnenie voči Slovákom, čo sa prejavilo aj napísaním veršového protestu proti zatvoreniu Matice slovenskej. Zmajov tiež požadoval lepšie poznanie sa medzi slovanskými národmi a upevnenie vzájomných vzťahov, tak so Slovákmi, ako so Srbmi a Chorvátmi. Zmaj má meno a bustu v slovenskej Modre odhalenú v roku 2016. [12]

Do tretice Kuzmanović uvádza SVETOZARA MILETIĆA ako veľkého bojovníka za národnostné práva Slovákov, Srbov a Rumunov, ktorý má pamätnú tabuľu pod bratislavskou budovou Matice slovenskej/pôvodne Slovenskej ligy. Miletić sa zastal Slovákov pri zatvorení Matice slovenskej, na Uhorskom sneme proti tomuto činu protestoval. Tri roky strávil v Bratislave, pôsobil rovnako v evanjelickom, ako aj katolíckom vzdelávacom prostredí a svoje názory formuloval podľa Kovijanića priamo pod vplyvom Štúra, ktorého vnímal ako podporovateľa všeslovanskej vzájomnosti, podporovateľa Kollára, Chomjakova a Mickiewica.

Všetky uvedené kontexty sú rozšírené do hĺbky v prelomovej knihe Romantizmus v srbsko-slovenských literárnych stykoch (Kuzmanović 2023) . Kuzmanović rozoberá v prvej časti historický podklad (od Veľkej Moravy, cez osvietenstvo, racionalizmus až po romantizmus u Srbov), pokračuje slovenským romantizmom a pričom vyvrcholením knihy je podrobná analýza vzťahov vyššie a nižšie menovaných srbských dejateľov, vzťahu DANIČIĆA , KARADZIČA a ZMAJA k Slovákom a napokon ostatných srbských romantikov k Slovákom, pričom bonusom sú pasáže o srbských literárnych spolkoch na Slovensku a zoznam Kovijanćových diel v slovenčine, pričom práve RISTA KOVIJANIĆA a JÁNA KMEŤA považuje za kľúčových autorov svojho výskumu.

Slávny VUK KARADZIČ , uvádza Kuzmanović, začal spolupracovať so Slovákmi už začiatkom 20. rokov 19. storočia, a to konkrétne s MARTINOM HAMULJAKOM (vymenili si tucet listov), no spolupracoval aj s českými a slovenskými klasicistami PALACKÝM, KOLLÁROM, ŠAFÁRIKOM a BENEDIKTI-BLAHOSLAVOM, najmä pri zbierkach ľudových piesní, vzájomnom vplyve v kontexte všeslovanskej vzájomnosti (Kollár adoroval srbský jazyk, ovplyvnil aj juhoslovanskú myšlienku).

So ŠTÚROM ho spája, že obaja boli kodifikátori svojich jazykov a dokonca sa aj stretávali (1845 v Bratislave, 1846 vo Viedni) a vzájomne si zasielali knihy. Kuzmanović dodáva, že v prípade Štúra a Vuka ide o symbolické spojenie medzi srbským a slovenským spisovným jazykom, vzájomnou pomocou v revolúcii 1848, ale aj výmen medzi srbskou a slovenskou literatúrou (Kuzmanović 2023, st. 92-98).

PETER PETROVIČ NJEGOŠ sa so ŠTÚROM zoznámil vo Viedni, pričom Štúr poznal jeho dielo, mal o ňom vysokú mienku a zverejnil mu báseň v Orlovi tatranskom, preložil ju štúrovec Bohuslav Nosák, pričom existujú dohady, že bola venovaná samotnému Štúrovi. V krátkom expozé nemožno nespomenúť ani BRANKA RADIČEVIĆA v kontexte Štúrovej kritiky jeho básní (Kuzmanović 2023, str. 102). Kuzmanović tu spomína v kontexte literárnej kritiky aj JOZEFA PODHRADSKÉHO , štúrovca, ktorý pôsobil v Srbsku, a jediného, ktorý prestúpil na pravoslávie. Podhradskému sa podrobne venuje matičiar JOZEF SCHWARZ, ktorý pripomína, že prežil dve tretiny života v Srbsku, písal srbsky a jeho dcéra Albína je autorkou prvej drámy v Srbčine. [13]

Texty Kuzmanovića presahujú až ku kultúrnej antropológii, etnológii a etnokulturológii, keďže sa usiluje o hľadanie komparatívnych, archetypálnych analógií v slovanskej literatúre a mytológii (s hlbokým presahom k rusko-americkému lingvistovi ROMANOVI JAKOBSONOVI , štrukturálnemu antropológovi CLAUDEOVI LÉVI-STRAUSSOVI (analyzuje tu najmä srbské a ruské súvislosti), pričom to rámcuje analýzou srbsko-slovenských vzťahov [14] ako paradigmatický príklad Kollárom a Šafárikom iniciovanej slovanskej vzájomnosti. Autor pozná a cituje významných filozofov a kultúrnych teoretikov od KANTA, LIPOVETSKÉHO až po SPENGLERA, čo dáva jeho textom vyšší intelektuálny rozmer.

V eseji z roku 2001 o slovensko-srbských vzťahoch tieto poznatky prepája a pýta sa na závažné kulturologicko-filozofické otázky krízového vývoja západnej kultúry (úpadok postmodernizmu, západoeurópska uniformita, potláčanie malých kultúr, prirovnania k Babylonskej veži), pričom nachádza odpovede pre Slovákov a Srbov v slovanskej vzájomnosti ako obrane pred týmito procesmi.

V konkrétnej praktickej podobe slovanskej vzájomnosti Nebojša Kuzmanović spomína slavistické kongresy, spolupráce filmové, hudobné, cirkevné výmeny či vzájomné návštevy, pričom v t. č. konštatoval, že najmenšia spolupráca bola v oblasti literatúry, čo sa od napísania textu výrazne zmenilo, k čomu sa dostanem v závere štúdie. Cez Kollára tu odkazuje na Milosavljevića, Kmeťa a Kvoijanića. Príspevok je dokladom toho, že Kuzmanović neberie program slovanskej vzájomnosti iba ako teoretickú konštrukciu, ale sám osobne prispel v praxi k realizácii tejto idey , ktorá sa v 19. storočí javila ako utopická, no v malých krokoch prináša veľmi konkrétne výsledky, minimálne na poli kultúry.

V kontexte analýzy srbských autorov v najnovšej knihe Kuzmanović výrazný priestor venuje poézii srbského/juhoslovanského neosymbolistu IVANA V. LALIĆA v ktorej rekonštruuje hlboké filozofické presahy do tzv. proto-histórie a rôznorodé zamyslenia nad tým,ako by sa vyvíjali dejiny, keby ich „nepísali víťazi“ resp. spochybnenie oficiálnych dejín, teda že každá vrstva času nesie určitú históriu a udalosti z minulosti sú viazané na naše konštrukcie.

Esej k srbskému poetovi, kritikovi a autorovi nominovanom na Nobelovú cenu za literatúru MIODRAGOVI PAVLOVIĆOVI venuje oblasti teológie, resp. porovnávacej religionistike, pričom sa primárne skepticky zamýšľa na predkresťanským obdobím a jeho splývaním s kresťanstvom. Dochádza k provokatívnej dualistickej téze, že Srbi sú súčasne pohania (v zmysle slovanských kultúrnych základov) aj kresťania (pravoslávni), a k tomu, že ak by Srbi zabudli na svoju vzdialenú minulosť, viedlo by to k neexistencii ich budúcnosti.

Ďalším autorom, ktorý Kuzmanovića zaujal je srbský spisovateľ, prvý srbský postmodernista DANILO KIŠ , kde sa zaoberá jeho textami o zmysle literatúry, hľadá korene jeho myslenia v Sartrovi, analyzuje jeho anti-ideologický postoj, kritiku šovinistického nacionalizmu vznikajúceho z deštrukcie a popierania rodiaceho sa zo strachu a závisti a neznalosti iných jazykov a kultúr (napr. ak veľké literatúry neuznávajú malé literatúry, literatúry menšín národov). Opisom jednotlivých autorov Kuzmanović približuje slovenskému čitateľovi poznanie o srbskej literárnej kultúre.

Pre srbsko-slovenský kontext je azda najvýznamnejším spojením prítomnosť Slovákov, resp. tzv. dolnozemských Slovákov (používa sa tiež krajania, Slováci v zahraničí, vojvodinskí Slováci, pred rokom 1989 juhoslovanskí Slováci [15] ) v Srbsku (časť Vojvodina) ako etnickej skupiny slovenských prevažne evanjelikov, ktorá v 18. a 19. storočí osídlila v niekoľkých vlnách časti Srbska, ale aj Maďarska, Rumunska či Chorvátska za účelom náboženskej slobody (bližšie Sirácky 1985, Bednárik, 1966).

Slováci v Srbsku založili vlastnú Maticu slovenskú v Juhoslávii (pre vzájomné vzdelávanie je dôležité uviesť trilógiu JÁNA BABIAKA , ktorá spracováva dejiny Matice slovenskej v Juhoslávii (vydal ju Archív Vojvodiny) (Babiak 2023a, 2023b, 2023c), zakladali tiež rôznorodé spolky, vzdelávacie, osvetové či cirkevné inštitúcie, divadlá, tanečné, folklórne spolky, knižnice, umelecké spolky atď. Je pozoruhodné, že Slováci na Slovensku [16] a Slováci v Bačskom Petrovci, vytvorili vôbec prvé úverové družstvá ako kolektívne jednotky založené na princípe „jeden človek, jeden hlas“ v celej Európe, dokonca s rovnakým názvom „Gazdovský spolok“, čo možno vysvetľuje, prečo bola idea samosprávy v bývalej Juhoslávii taká populárna.

Z najnovšieho kulturologického výskumu – ktorý bol realizovaný v spolupráci autora tohto textu a evanjelického duchovného Dr. BRANISLAVA KULÍKA – medzi Slovákmi zo Srbska a Srbmi na vzorke 100 respondentov od 8. do 16. augusta 2025 vyplýva, že Slováci a Srbi majú nadštandardné vzťahy (kladné postoje v kontexte spolunažívania prevažovali od Slovákov smerom k Srbom, ako aj od Srbov k Slovákom), že vďaka inštitúciám, cirkvi, pamätníkom či pomenovaným školám a uliciach existuje stále silné povedomie o vizionároch všeslovanskej vzájomnosti Kollárovi a Šafárikovi, na srbskej strane tiež Miletićovi a Karadžićovi, ako aj všeobecne v pozitívnom zmysle o juhoslovanskej identite. [17] Výskum Kuzmanovića a Obšusta, často citujúci Jána Siráckeho, uvádza, že udržaniu dolnozemskej slovenskej identity v Srbsku napomáhali/jú luteránske konfesijné identity, vzdelanie (Gymnázium Jána Kollára), Matica slovenská a Slovenské národné slávnosti (Obšust, Kuzmanović, 2023, str. 89).

II. 20. STOROČIE, ČESKOSLOVENSKO A JUHOSLÁVIA

Aj keď sa predložená štúdia zameriava na 19. storočie a súčasnosť, nemožno obísť aspoň informatívny vývoj vzťahov medzi Srbmi a Slovákmi v 20. storočí. Základné informácie poskytuje zborník vydaný v roku 1968 na pôde SAV (Hrozienčik, 1968). F. Jakab zdôrazňuje, že tejto téme sa venujú početné štúdie Hladkého, Chrobáka, Deáka, Hradečného, Stojkova, Mićića Starčeića, pričom autor konštatuje, že „ čulé styky oboch partnerov – Československa a Juhoslávie – boli viditeľné naprieč celým medzivojnovým obdobím… “ (Jakab, 2025). K téme tiež vznikla samostatná konferencia v Belehrade roku 2018. [18]

Slovensko a ČSR, ako aj Srbsko a Juhoslávia (fakt, že oba národy boli súčasťou spoločných štátov nemožno pri úvahách nad kultúrnymi dejinami ignorovať) [19] spája historická skúsenosť mnoho-národnostných štátov, ktoré vznikli po rozpade Rakúsko-Uhorska, pričom už v medzivojnovom období spolupracovali ČSR, Rumunsko a Juhoslávia (medzi 1918 až 1919 Kráľovstvo Srbov, Chorvátov a Slovincov) v rámci obranného bloku Malá dohoda proti revízii Trianonu (Deák, 1968, str. 235-268).

Pri vzniku Československa sa dokonca uvažovalo pri vytýčení hraníc o vytvorení koridoru pri Neziderskom jazere až do Juhoslávie, ktorý mal kopírovať slovanské osídlenie, ktoré v t. č. tam ešte bolo prítomné, avšak tento projekt bol zamietnutý, namiesto neho bolo povolenie československých vlakov na trati Bratislava – Rijeka (Klimko, 1980, str. 110). Krajanský kontext pri vzniku Československa bližšie analyzoval JÁN BOTÍK odkazujúci na Siráckeho, ktorý uvádza vznik Československého zväzu v Kráľovstve Srbov, Chorvátov a Slovincov (1921) pre zastrešenie činnosti krajanských spolkov, ten združoval 73 českých a slovenských osád (Petrovec, Hložany, Pivnica, Kovačica, Padina, Aradáč, Erdevík, Stará Pazova a i.), pričom najaktívnejšie boli spolky akademikov a žien (Botik, 2014, s. 12-17).

Prvé spolupráce medzi Československom a Juhosláviou, ktoré sa rozvinuli aj ku kultúrnej výmene vedcov a umelcov, predčasne ukončili zložité politické súvislosti druhej svetovej vojny, ako aj vnútropolitické problémy. V kontexte predmníchovskej situácie stojí za pozornosť výrok solidarity rečníka na juhoslovanskej manifestácii juhoslovansko-československého priateľstva Iva Lolo Ribara: „Ak bude Československo napadnuté, bude juhoslovanská mládež pripravená ho brániť…“ , pričom podľa prihlášok študentov za dobrovoľníkov bolo ochotných ísť až 60-tisíc ľudí ochotných brániť samostatnosť Československa (Čutková, 1968, str. 345).

Československo-juhoslovanský kontext spája antifašistická rezistencia – na slovenskej strane Slovenské národné povstanie a slovanský rozmer oslobodenia (povojnová renesancia slovanského mesianizmu v nových pomeroch [20] ), v druhej juhoslovanský protifašistický odboj vedený Titom, čo bližšie analyzujú najnovšie štúdie v zborníku Matice slovenskej. [21]

V tomto kontexte uvádza Hrozienčik napr. fakt, že vysielač „Slobodna Jugoslavia“ vysielal informácie o Slovenskom národnom povstaní, a naopak, povstalecká Pravda zase informovala o boji juhoslovanskej armády, pričom pozdravný telegram SNR hlavnému štábu maršala Tita obsahuje text v duchu protifašistickej solidarity:

„Bola to Vaša krajina, ktorá sa nikdy nevzdala aktívneho boja proti nemeckým fašistickým votrelcom a vedela po dlhý čas, izolovaná od hlavných spojeneckých armád úspešne vzdorovať. Vieme, že sme podobne ako vaši partizáni súčiastkou ohromných spojeneckých armád…“

Hrozienčik, 1968, s.t 389, 391

Po roku 1945 vznikajú veľvyslanectvá v Prahe a Belehrade, vznikli tiež konzulárne úrady v Bratislave a Záhrebe, vzniká Zväz priateľov Titovej Juhoslávie, ktorá sa následne spojí s Československo-juhoslovanskou spoločnosťou pre kultúrne a hospodárske styky (Kolářová, 2014). Vzniká tiež prvá úspešná hospodárska zmluva. [22]

V roku 1946 Prahu navštívil Tito [23] a československí experti tiež pomáhali s veľkými projektami pri budovaní Juhoslávie. V rámci kultúry nemožno opomenúť, že v roku 1948 vychádza v ČSR kniha nositeľa Nobelovej ceny IVA ANDRIĆA Most na Drine (Andric, 1948).

Tito sa tiež stretol s predstaviteľmi Národnej fronty, slovenskej inteligencie, ktorá vznikla kooperáciou v procesoch v Slovenskom národnom povstaní. S Juhosláviou sympatizovali predstavitelia vlastenecky, všeslovansky a federalisticky orientovanej inteligencie, ktorá vznikla z kolektívu modernistického časopisu DAV, ktorý bol vydávaný v medzivojnovom období. [24]

V dôsledku rozkolu medzi Stalinom a Titom v povojnovom období sa vzťahy ochladili. Davisti [25] Husák, Clementis, Okáli a ďalší sa pre pozitívne postoje k federalistickému konceptu Juhoslávie a Titovi stali podozrivými pre štátnobezpečnostné vyšetrovanie, aj v kontexte tzv. Procesu proti titovským špiónom a rozvratníkom v Československu [26] (Clementis bol pre svoje postoje obžalovaný a označený ako titovský, sionistický, buržoázno-nacionalistický zradca v službách amerického imperializmu ) (porovnaj Perný 2023b, Rudé právo 20. 11. 1952 , str. 3-6).

Z titoizmu [27] obvinili aj účastníkov SNP Ernesta Otta či Viliama Žingora či historika Jána Siráckeho (Koňariková 2025). Davisti boli v 60. rokoch rehabilitovaní, čo im však nevrátilo zdravie, a ani Clementisovi život. Symbolicky, rehabilitovaný Dr. Gustáv Husák už ako prezident federatívnej ČSSR, navštevuje v roku 1973 SFRJ (Srbsko a Macedónsko), kde sa stretáva s maršalom Titom. [28]

Od konca 50. rokov sa vzťahy medzi Československom a Juhosláviou postupne začali zlepšovať. V 60. rokoch uzatvorila Juhoslávia dohodu s RVHP, Juhosláviu navštevuje ANTONÍN NOVOTNÝ a do Prahy prichádza JOSIP BROZ TITO , [29] pre zaujímavosť navštívil aj slovenskú obec Špačince . V rámci tzv. Pražskej jari sa stal populárnym v ČSR aj juhoslovanský model samosprávneho riadenia (Bóka, 2017); inšpiroval ekonomických reformátorov v ČSR (napr. Šík, 1965).

FILM, HUDBA A VÝTVARNÉ UMENIE

V ČSR pôsobili na FAMU juhoslovanskí filmári ako LORDAN ZAFRANOVIĆ, RAJKO GRLIĆ, SRÐAN KARANOVIĆ alebo GORAN PASKALJEVIĆ (Barešová, 2019), či dokonca svetovo známy EMIR KUSTURICA , ktorý sa inšpiroval českým režisérom OTAKAROM VÁVROM a jeho tvorba sa tematicky stretáva s magickým realistom filmu JURAJOM JAKUBISKOM , o čom vznikla tiež porovnávacia záverečná práca (Sláviková, 2021). V kontexte filmovej kultúry treba tiež uviesť zrkadlovo tvorené juhoslovanské a československé partizánske filmy, [30] známe sa stali v oboch kultúrach tiež komédie. [31] Slováci hrali aj v juhoslovanských filmoch. [32] V ČSSR boli pre juhoslovanský kontext (lokalita, herci) známe filmy o Indiánoch. [33]

V kontexte hudobnej kultúry treba pripomenúť, že populárny spevák KAROL DUCHOŇ, nositeľ Zlatej lýry, [34] o ktorom nedávno vznikol film DUCHOŇ (2025), mal nielen matku z Petrovca (Oľgu Lačokovú), ale celonárodne spopularizoval dve pôvodne juhoslávske piesne Pieseň o decembri (1971) ( Jeden noci u decembru od Kemala Montena, 1971) a Elena ( nahrala Pro Arte , zložil Đorđe Novković, 1974) ako druhá strana singlu V slovenských dolinách z roku 1976. Slováci si Juhosláviu tiež spájajú s vydávaním zahraničných vinylových bigbítových platní pod značkou Yugoton, ktoré sa šírili aj v ČSSR (avšak neoficiálne cez burzy a dovoz) [35] . Juhoslávsku hudobnú produkciu poznali najmä tí Slováci z ČSSR, ktorí navštívili SFJR v rámci dovoleniek. [36]

Ak sa zameriame na srbsko-slovenské výmeny vo výtvarnom umení (v „oboch juhosláviách“), tak je to jednak známa „ kovačická insita “ (ZUZANA CHALUPOVÁ, MARTIN JONÁŠ a i. [37] ) zapísaná na zozname UNESCO, ale aj moderní tvorcovia ako ZUZKA MEDVEĎOVÁ, CYRIL KUTLÍK, JÁN KONIAREK, KAROL LEHOCKÝ, PAVEL ČÁNI, PAVEL POP, MILAN SÚDI a mnohí ďalší, ktorých diela analyzuje aj teoretik, dolnozemský Slovák VLADIMÍR VALENTÍK (Valentík, Kišgéci 1997, Valentík, 2004, Valentík 2022, Valentík 2023, Valentík 2025).

V kontexte výmeny vznikla výstava Juhoslovanské umenie v Slovenskej národnej galérii, ktorú zdokumentovali v Týždni vo filme, [38] pričom výstava obsahovala diela umelcov MLADEN SRBINOVIĆ, JAKOB SAVINŠEK, MILJENKA STANIĆ a ZLATKO PRICA . Do kontextu výtvarného možno spomenúť IVANA MEŠTEROVIČA (socha Kukučína v Bratislave) a pre čisto srbský kontext s európskym presahom je to výtvarníčka NADEŽDA PETROVIĆOVÁ.

V neposlednom rade, v 60. a 70 a 80. rokoch je to architektonická moderna a neskorá moderna, monumentálne pamätníky, experimentálny či štrukturálny urbanizmus v SFRJ (označované najmä ako brutalizmus), zdokumentovaná na stránke SPOMENIK [39] , ktorá je tiež zrkadlom rozvíjajúcej sa moderny v ČSSR. [40]

Pre kulturologický kontext treba dodať, že juhoslovanské pobrežie patrilo v období socializmu medzi najobľúbenejšie destinácie občanov ČSSR, pričom práve turistické kontakty boli prvým zo živších prvkov vzájomných vzťahov. Pre Slovákov na Slovensku je Srbsko, ale aj SFRJ dodnes mimoriadne atraktívnou destináciou práve cez turistickú skúsenosť celej generácie „Husákových detí“ [41] s bývalou Juhosláviou. [42]

Slováci vnímajú národy Juhoslávie nostalgickou optikou (fenomén jugonostalgia [43] ) spoločenstva národov, ktoré spájali multietnické vzťahy na základe harmonizujúcej a mierotvornej dominancie slovanstva, plurality, rovnoprávnosti, tolerancie a nezávislosti (členstvo v Hnutí nezúčastnených krajín [44] ). Slováci na Slovensku vo všeobecnosti dodnes vnímajú Juhosláviu pozitívne ako spoločnosť, ktorá bola pod Titovým heslom štátu, v ktorom má každý národ rovnaké práva.

Vnímaná bola ako slobodnejšia, demokratickejšia, samosprávna, otvárala tiež dvere tak k západnej kultúre či k emigrácii (Juhoslávia sa stala jediným miestom, kde sa mohli stretnúť obyvatelia VÝCHODU s obyvateľmi ZÁPADU ako určitý spojovník dvoch svetov), slobodnejšiemu prístupu k západnej hudbe a západným produktom, ako aj k povestnej juhoslovanskej pohostinnosti. [45]

Menšie znalosti sú už v oblasti napr. perzekúcií cirkví a ich predstaviteľov či politických oponentov, čo bola odvrátená strana projektu. Aj keď možno konštatovať, že tieto jugo-nostalgické postoje u Slovákov na Slovensku sú idealizujúce, aj z najnovšieho spomínaného výskumu vyplýva, že dodnes je v Srbsku medzi Slovákmi v Srbsku, ktorí túto skúsenosť majú viac prežitú, pozitívny postoj k bývalej Juhoslávii.

Taktiež je prítomná dvojitá identita, teda okrem etnicity srbskej, bosnianskej, rusínskej či slovenskej sa mnohí pripájali aj k identite juhoslovanskej ako symbolu rovnoprávnej koncepcie (už dnes neexistujúceho) štátu. K juhoslovanskej identite v Srbsku tiež napomáhajú zmiešané srbsko-slovenské manželstvá.

III. ROZPAD JUHOSLÁVIE, PROBLÉMY A VÍZIE SLOVANSTVA S OTÁZNIKMI

Po smrti Tita, ale ešte viac po roku 1989 – aj v dôsledku rôznych geopolitických súvislostí (rozpad juhoslovanskej federácie), zmeny politických režimov (inštalácia západného kapitalizmu), vojen (etnické a náboženské spory, bombardovanie Juhoslávie v roku 1999, srbsko-chorvátsky konflikt, problematické Kosovo, odtrhnutie Čiernej hory atď.) a ďalších zložitých súvislostí – sa väzby opäť pretrhli a skomplikovali .

Od rozpadu ČSSR a SFRJ už možno nájsť iba roztrieštené texty analyzujúce už iba vzťahy slovensko-srbské, slovensko-macedónske, slovensko-slovinské, slovensko-chorvátske, česko-srbské atď., pričom tieto vedomosti sú ako roztrieštené sklo. [46] [47] Dragan Stanić píše, že v časoch po páde Berlínskeho múru sa SR riešiac svoje problémy s ČR pustila do európskej integrácie, kým Srbsko blúdilo, a v naprogramovanom rozpade sa snažilo ochrániť Juhosláviu aj časť srbského národa, ktorý žil v rôznych častiach Juhoslávie (Stanić 2024, st. 53).

Tento proces transformácie reflektuje aj kanadsko-juhoslovanský režisér Boris Malagurski vo filme The Weight of Chains , ktorý tvrdí, že rozpad Juhoslávie bol plánovaný západom [48] , no súčasne si treba priznať, že súvisí aj so slovanskou hašterivosťou (ktorú stačí iba mierne podporiť napr. cez rôzne nacionálne kampane, na to, aby znova rozhorela), a ktorú trefne opísal Ján Kollár:

„Chráňme sa pred tupým, neznášanlivým a nenávistným vlastenectvom, pretože je často iba zámienkou k najčernejším skutkom, okrem krajana pozná len nepriateľa, slúži často ako zdanlivé ospravedlnenie urazených ľudských práv a zneužitia násilia proti slabším susedom alebo krajanom patriacim k inému národu…“

Kritizoval tým každého, kto je nekriticky a prehnane „pyšný na svoju národnosť a na svoj národ“ a bráni tým zjednocovaniu. Kollár presadzujúci zjednotenie Slovanov, všíma si Timura (Timura, 2018, str. 224, 225), vyčítal Slovanom hádavosť. Podobne to vnímal aj Samuel Jurkovič, ktorý prehlásil, že najväčšou prekážkou je naša „ sebeckosť a vzájomné ohováranie“ , z čoho si len sami sebe škodu robíme (Perný 2023a, str. 19). Kollár a Šafárik, uvedomujúci si slabosti Slovanov („lakomosť“, „chamtivosť“, „hašterivosť“) a roztrieštenosť Slovanov, mali preto v období monarchie iba minimalistické ciele – kultúrnu, literárnu, knižnú a vedeckú výmenu.

Herderovým proroctvom o humanistickej misii Slovanom inšpirovaní predstavitelia generácie VŠESLÁVIE boli presvedčení, že slovanské národy sú predurčené k ľudskosti, človečenskosti, k poznávaniu dobra, pravdy a krásy , že zmyslom ich existencie nie je nacionálna uzavretosť, nevraživosť, vojny, ale mier, spolupráca a ľudskosť, harmonizovanie skutočnosti. Tento utopický ideál je v nestabilnom 21. storočí o to viac aktuálny. Aj Kuzmány píše, že ľudskosť musí zostať najvyšším pravidlom všetkého usporiadania týkajúceho sa činnosti človeka ako i v spoločenskom živote, lebo ľudskosť je určenie človeka (Timura 2018, str. 271).

Na Kollárove idey spolupráce národov nadviazal DOSTOJEVSKIJ, ktorý v časopise Graždanin prehlásil, že potreba slúžiť ľudstvu a bratská láska k ostatným národom dokonca aj na úkor vlastných záujmov je úlohou Rusov, a podobnú modifikáciu nachádzame u VLADIMÍRA MINÁČA, ktorý sa na Dostojevského odvoláva, že poslaním Slovákov je

„…stať sa skutočným Slovákom, úplným Slovákom, značí stať sa bratom všetkých ľudí…“

Podobne ĽUDOVÍT ŠTÚR zdôrazňuje, že „ o ľudstvo ide koniec koncov, ktorého údmi sme my spolu so všetkými ostatnými národmi sveta “ (Štúr, 1987, str. 20). V tomto duchu uvádza svoju knihu aj Nebojša Kuzmanovíc.

Sebapoznanie vlastnej kultúry je nemožné bez poznania iného, pretože „učenie sa od iných a iných pomáha nám aby sme sa lepšie poznali a aby sme sa zviditeľnili v iných, lebo sami o sebe nemôžeme jestvovať. Jedine prostredníctvom rozličnosti, a v žiadnom prípade nie prostredníctvom uniformnosti a jednotvárnosti, sa vyvíja svojbytnosť a udržiava sa vitalita jednej kultúry…“ (Kuzmanović, 2023, str. 5)

Historickým faktom je, že slovanský fenomén tvoril významnú zložku v štátotvorných zložkách troch na slovanstve a antifašizme postavených štátoch: ZSSR, SFRJ a ČSR, a to s prestávkou vojny po celé desaťročia . [49] Kollárom, Šafárikom, Hollým a Štúrom kreované idey sa tak čiastočne a na určitý čas realizovali v praxi, aj keď v rôznorodých limitoch a režimoch od monarchie, kapitalizmu až po socializmus.

VLADIMÍR CLEMENTIS jasnozrivo napísal, že:

„…Kollárovo zdôrazňovanie, že vzájomnosť „nezáleží v politickém všech Slávov sjednoceniu“, teda vo vytvorení jednotného slovanského štátu a jeho sústredenie vzájomnosti na pole literárne a kultúrne vyplývalo z realistického odhadnutia vtedajších možností a situácie slovanských národov. Kollár bol príliš veľkých duchom, aby si neuvedomoval politické korene a politický dosah i ním hlásanej literárnej vzájomnosti. Ohlas, aký vyvolala jeho Slávy dcéra a štúdia o Vzájomnosti najmä medzi Čechmi, Juhoslovanmi a Ukrajincami, nemohol nechávať nikoho v tejto veci na pochybách…“

Clementis, 1946, s. 9

Aj ŠAFÁRIK na Slovanskom zjazde niečo naznačil: „Nože, keď sa iné národy o nás radia a rozhodujú o našej budúcnosti, poraďme sa aj my sami o sebe a o svojej budúcnosti…“ (Šafárik, 1848).

Slovania teda už raz historicky dokázali, že sú schopní spolu-pracovať [50] , tvoriť reálne štruktúry, moderné federatívne spoločenstvá generujúce kultúrne artefakty, hospodárske vzťahy, internacionálne spolupráce, povstať proti diktatúram, fašizmu a imperializmu, no zároveň historická skúsenosť s ich rozdelením, teda najmä práve Juhoslávie, ukazuje aj na vnútorné spory a krehkosť týchto spoluprác, ktorá súvisí aj s hašterivosťou a nacionálnym egoizmom, čo dejatelia 19. storočia kritizovali. Slovanské národy sa musia ponaučiť, ak nechcú byť asimilované, ovládané, zotročené, kolonizované alebo pohltené do vnútorných sporov.

Slovenský štvornásobný premiér SR ROBERT FICO počas Dňa srbskej štátnosti 18. 2. 2026 v Bratislave v prítomnosti srbských osobností vyhlásil , že „… myšlienky slovanstva budú čím ďalej silnejšie a budú zohrávať v Európe čoraz silnejšiu úlohu “. [51] Tieto slová nie sú iba formálne, nakoľko štvornásobný premiér SR sa osobne zúčastnil odhalení búst osobností Clementisa (2007, 2023) a Mináča (2022). Uznáva tiež Dubčeka (2016) a Husáka (2024), osobnosti, ktoré sa (obaja) stretli s J. B. Titom (1965, 1973), a ktoré ideu slovanskej spolupráce transformovali v praxi do moderného a antifašistického kontextu 20. storočia (aj keď v limitoch a často aj dogmatizme dobovej ideológie, ktorú tieto osobnosti niekedy presahovala, inokedy ju na základe osobnostných charakteristík prekonali).

Ak chce idea slovanskej spolupráce a slovanstva prežiť, potrebuje novú aktualizáciu pre kontexty 21. storočia súčasného transformujúceho sa sveta, reagovať na protirečenia post-moderny, ako aj post-covidovej doby, opätovne sa zamerať na ideu sociálnej spravodlivosti, kultúrnej a hospodárskej spolupráce, humanizmu, mieru, moderného vlastenectva a ochrany kultúrneho dedičstva (tradície aj moderny). Kultúrne spolupráce môžu byť začiatkom renesancie tejto idey či už v rámcoch alebo mimo rámcov EÚ.

IV. SÚČASNÝ STAV A VÍZIA BUDÚCNOSTI

V súčasnosti existujú slovanské štáty, ktoré síce tvoria autonómne republiky v rámci alebo mimo EÚ, no postupne sa vytvárajú predpoklady na prehĺbenie kultúrnych a hospodárskych spoluprác v nových geopolitických podmienkach 21. storočia. Na začiatku týchto spoluprác však vždy musí byť kultúra, veda, literatúra a umenie.

V roku 2014 vznikla medzinárodná konferencia Slováci a Srbi, z ktorej vznikol zborník, avšak aj tu nachádzame najmä kontext Srbi a dolnozemskí Slováci, teda bez kontextu Slovákov na Slovensku (Kol. aut, 2014). Na VI. kongrese matíc a inštitúcií slovanských národov MARTIN PREBUDILA podrobne informoval o genéze literárnych spoluprác od roku 2011, kedy sa na pôde Spolku slovenských spisovateľov dohodla spolupráca medzi Slovákmi v Srbsku a Slovákmi na Slovensku, čo pokračovalo návštevou RADOMIRA ANDRIĆA a Združenia spisovateľov Srbska v roku 2013, kedy vznikla zmluva o spolupráci , obsahujúca účasť spisovateľov srbských a slovenských na festivaloch literatúry, bilingválne vydávanie kníh, publikovanie v periodikách na oboch stranách a vzájomné podporovanie oboch národných literatúr vo svete. [52] Prebudila vo svojom príspevku podrobne opísal realizovanie týchto spoluprác na konkrétnych aktivitách v rokoch 2014, 2015, 2016, 2017 s presahom do súčasnosti.

V rokoch 2013 a 2019 vydal slovenský kulturológ DALIMÍR HAJKO dve knihy analyzujúce tak dolnozemskú poéziu, ako poéziu srbských autorov (Hajko 2013, Hajko 2019).

V roku 2014 vyšla bilingválna antológia slovenskej a srbskej poézie Nežnosť slovanská (Stanić 2024) s úvodným komentárom predsedu Matice srbskej Dragana Stanića. [54] Ide o autorov narodených po roku 1945, autorov, ktorí majú skúsenosť tak so socializmom, budovaním kapitalizmu, ale aj otvoreným vojenským imperializmom v roku 1999. Stanić zdôrazňuje, že existuje most medzi 19. a 21. storočím v globálnom a slovanskom svete, a to v „ošklivení tváre Slovanov“.

Je pozoruhodné, a nie je to náhodné, že aj dnes existujú štúdie a knihy, ktoré dokonca na úrovni oficiálnych vedeckých inštitúcií šíria anti-slovanský sentiment s cieľom zastrašovať či ostrakizovať slovanské kultúrne spolupráce ako „proruskú agendu“ , čo je účelové a propagandistické zamieňanie všeslovanskej reciprocity za panrusizmus. [56] To potvrdzuje slová Stanića, že od 19. storočia sa v kontexte streotypizácie slovanstva [57] veľa nezmenilo.

Stanić tvrdí (Stanić 2024), že Slováci a Srbi si po stáročia dobre rozumejú, a boli odkázaní jeden na druhého, lebo ich osud bol veľmi podobný, a tak ako kedysi v Habsburskej monarchii, aj v súčasnej Európe existujú tlaky o asimilovanie Slovanov alebo spochybnenie slovanskej identity, preto dodáva, že aj v 21. storočí si Srbi a Slováci musia pomáhať, už len z dôvodu rizík asimilácie. Na počiatku spoluprác národných kolektívov musí byť tvorivá kultúra, veda a umenie. [58]

Úlohou tejto proto-štúdie je prispieť k poznaniu aspoň základných prienikov medzi oboma kultúrami v rôznych režimoch, štátoch a historických situáciách, a ak sa to čiastočne podarí, vynaložený čas pre písanie textu mal zmysel. Čitateľa však upozorňujem, že text sa bude rozširovať, a preložená časť je iba úvodom k ďalšiemu bádaniu.

PhDr. Lukáš Perný, PhD. autor je kulturológ a filozof

Referencie/References

Andrić, I. (1948). Most přes Drinu . Nakladatelské družstvo Máje [In Czech]

Babiak, J. (2023a). FRAGMENTY Z DEJÍN MATICE SLOVENSKEJ V JUHOSLÁVII – I. (1861 – 1929). Nový Sad : Archív Vojvodiny [In Slovak]

Babiak, J. (2023b). FRAGMENTY Z DEJÍN MATICE SLOVENSKEJ V JUHOSLÁVII – II. Zástoj, založenie a pôsobenie Matice slovenskej v Juhoslávii po druhú svetovú vojnu : (1929-1941). Nový Sad : Archív Vojvodiny [In Slovak]

Babiak, J. (2023c). FRAGMENTY Z DEJÍN MATICE SLOVENSKEJ V JUHOSLÁVII – III. Matica slovenská v prvých rokoch Federatívnej ľudovej republiky Juhoslávii : (1945-1948). Nový Sad : Archív Vojvodiny [In Slovak]

Bednárik R. (1966). Slováci v Juhoslávii. Bratislava: SAV [In Slovak]

Barešová, M. (2019) Křehké socialistické přátelství: Československo-jugoslávské kontakty v kinematografii . Brno Masarykova univerzita [In Czech]

Bóka, T: (2017). Demokracia na pracoviskách – juhoslovanský samosprávny model. In: DAV DVA

Botik, J. (2014). Vznik československej republiky a politika krajanstva v období 1918 – 1938 . Nadlak: Vydavateľstvo Ivana Krasku [In Slovak]

Clementis, V. (1946). Slovanstvo kedysi a teraz . Orbis [In Slovak]

Čutková, M. (1968). Několik poznámek o boji juhoslávského lidu proti Minichovu v roku 1938.In: Československo a Juhoslávia. Z dejín československo-juhoslovanských vzťahov. Bratislava: SAV [In Czech]

Deák, L. (1968). Juhoslávia a Malá dohoda (1935 – 1936). In: Hrozienčik, J. Československo a Juhoslávia. Z dejín československo-juhoslovanských vzťahov. Bratislava: SAV [In Slovak]

Добшински, P. (2024). Златна књига словачких бајки превела Зденка Валент Белић , Нови Сад: Архив Војводине [In Serbian]

Eliáš, M. (2010). Z dejín matíc slovanských národov . Martin : Matica slovenská [In Slovak]

Hrozienčik, J. (1968). Československo a Juhoslávia. Z dejín československo-juhoslovanských vzťahov. Bratislava: SAV [In Slovak]

Hajko, D. (2019). Noc hľadania, dni radosti, (Nad dolnozemskou literatúrou). Bačsky Petrovec:Slovenské vydavateľské centrum [In Slovak]

Hajko, D. (2013). Dozrievanie do skutočnosti a dozrievanie do sna. O súčasnej slovenskej vojvodinskej poézii . Bačsky Petrovec: Slovenské vydavateľské centrum [In Slovak]

Харпањ, М. (2022) Словачка књижевност у српским часописима XIX. века . Нови Сад: Матица српска, Нови Сад, Архив Војводине и Матица српска, Нови Сад [In Serbian]

Jakab, F. (2025). Politické vzťahy medzi Československom a Juhosláviou… ACTA HISTORICA NEOSOLIENSIA , 28 (1) [In Slovak]

Jaroš, P. (2014). Tisícročná včela . Agentúra Signum [In Slovak]

Klimko, J. (1980). Vývoj územia Slovenska a utváranie jeho hraníc. Bratislava: Obzor [In Slovak]

Krajčovič, M. (1989). Pavol Jozef Šafárik a Juhoslovania. In: Sedlák, I. (ed.). Pavol Jozef Šafárik a slovenské národné obrodenie . Martin: Matica slovenská [In Slovak]

Kol. aut. (1995). Dějiny srbské kultury . Praha: Univerzita Karlova [In Czech] Kol. aut.(2014). MEDZINÁRODNÁ konferencia „Slováci a Srbi – história a súčasnosť“. Nový Sad : Národnostná rada slovenskej národnej menšiny. [In Slovak]

Koňariková, K. (ed.) (2024). Bojovali za našu slobodu matičiari, kultúrnici a umelci v protifašistickom odboji na Slovensku a v zahraničí . Martin: Matica slovenská [In Slovak]

Koňariková, K. (ed.) (2025). Dlhé hľadanie domova. Pri príležitosti 100. výročia narodenia PhDr. Jána Siráckeho, CSc.. Zborník príspevkov z medzinárodného odborného seminára . Martin: Matica slovenská [In Slovak]

Kulík, B. (2023). Igor Branislav Štefánik, 150 rokov. Nový Sad: Slovenský ev. a. v. cirkevný zbor Nový Sad

Horňák, M. (2016). Život a dielo Janka Šafárika. Slovenská archeológia , LXIV (2), Available at https://archeol.sav.sk/files/05_spomienka.pdf [In Slovak]

Kollár, Ján. (1954). O literárnej vzájomnosti…(§ 9). Bratislava: Vydavateľstvo SAV, Available at https://zlatyfond.sme.sk/dielo/307/Kollar_O-literarnej-vzajomnosti/1 [In Slovak]

Kovijanić, R. (1939). Štúrovi srbskí žiaci. Náš život . IV (2), 1939 [In Slovak]

Кузмановић, Н. (2018). FILOZOFICKÉ OMRVINKY . Bratislava: Spolok slovenských spisovateľov a Spolok Srbov na Slovensku

Кузмановић, Н. (2023a) Романтизам у српско–словачким књижевним односима . Словачки издавачки центар, Архив Војводине [In Serbian]

Kuzmanović, N. (2023b). Romantizmus v srbsko-slovenských literárnych stykoch . Druhé vydanie. Nový Sad/Báčsky Petrovec: Archív Vojvodiny, Slovenské vydavateľské centrum

Kuzmanović, N. (2024). Srbskí romantici a Slováci. In: GLišin, V. Obšust, K., Kmeť, M. Srbsko-slovenské kultúrne styky a národné identity . Tematický zborník prác. Belehrad/Nový Sad/Banská Bystrica: Inštitút politických štúdií, Archív Vojvodiny a Katedra histórie FF UMB [In Slovak]

Кузмановић, Н. (2025a). Ка словенском истолику / Небојша Кузмановић . Нови Сад: Народно дело: Архив Војводине ; Бачка Паланка: ГРУК [In Serbian] Кузмановић, Н. (2025b). Српско-словачке књижевне везе Риста Ковијанића . Нови Сад: Народно дело: Архив Војводине ; Бачка Паланка: ГРУК [In Serbian] Кузмановић, Н. (2025c). Романтизам у српско-словачким културним везама . Нови Сад: Народно дело: Архив Војводине ; Бачка Паланка: ГРУК [In Serbian]

Kuzmanović, N. (2025d). Kierkegaardove sféry existencie . Bratislava: VSSS [In Slovak]

Kuzmanović, N. (2025e). FILOZOFICKÉ OMRVINKY . Bratislava: Spolok slovenských spisovateľov a Spolok Srbov na Slovensku [In Slovak]

Kuzmanović, N. (2025f). O SLOVANSKEJ ROVNAKOSTI . Martin, Nový Sad: Matica slovenská, Archív Vojvodiny [In Slovak]

Kolářová, L. (2014). Kapitoly z dějin Československo-jihoslovanské ligy . Brno : Masarykova univerzita

Mináč, V. (1993) Odkiaľ a kam Slováci . Remedium [In Slovak]

Melichárek, M. (2013) Matica srbská a Matica slovenská (k podobnostiam a paralelám historického kontextu vzniku). In: Matica slovenská v národných dejinách . Martin: Matica slovenská [In Slovak]

Mrlian, R. (1945). Slováci v slovanskom svete. Všeslovanský deň na Devíne . Bratislava: Všeslovanské sdruženie v Bratislave [In Slovak]

Ormis, J. (1935). Kultúrne snahy Slovákov v Juhoslávii . Petrovec : Kníhtlačiareň úč. Spol. [In Slovak]

Obšust, K., Kuzmanović, N. (2023). Kolektívne identity Slovákov v Srbsku . Nový Sad : Archív Vojvodiny [In Slovak]

Obšust, K.; Kmeť, M. (2024). Srbsko-slovenské kultúrne styky a národné identity . Tematický zborník prác. Belehrad/Nový Sad/Banská Bystrica : Inštitút politických štúdií, Archív Vojvodiny a Katedra histórie FF UMB [In Slovak]

Perný, L. (2012). Biblia Francúzskej revolúcie a priamej demokracie. In: NOVÉ SLOVO, Available at https://noveslovo.eu/archiv/biblia-francuzskej-revolucie-a-priamej-demokracie/ [In Slovak]

Perný, L. (2021). DAV (The Crowd) – Slovak left-wing avant-garde group of interwar period Academia Letters, Available at https://www.researchgate.net/publication/349795135_DAV_The_Crowd_-_Slovak_left-wing_avant-garde_group_of_interwar_period [In English]

Perný, L. (2022). Introduction to the Aesthetic Aspects of the Slovak Left-Wing Revue DAV. GNOSI: An Interdisciplinary Journal of Human Theory and Praxis , V (2), Available at https://www.gnosijournal.com/index.php/gnosi/article/view/198 [In English]

Perný, L. (2023a). SAMUEL JURKOVIČ: 150 ROKOV ŽIVOTA VEČNÉHO. Zakladateľ družstevníctva, prvého slovenského divadla a ľudovýchovy. Martin: Matica slovenská [In Slovak]

Perný, L., Gešper, M. (2023b). CLEMENTIS & MINÁČ: VLASTENCI ALEBO „BURŽOÁZNI NACIONALISTI“? Martin: Matica slovenská [In Slovak]

Perný, L. (2023c). Žijeme v dobe prechodu? In Filosofický časopis , (71 (3) [In Slovak]

Perný, L., Horváth, I. (2025). NOVOMESKÝ & HORVÁTH: VELIKÁNI LITERATÚRY A POLITIKY, ZO SENICE DO SVETA . Martin : Matica slovenská [In Slovak]

Pelikán, J.; Havlíková, Ľ. (2023). Dějiny Srbska. Nakladatelství Lidové noviny [In Czech]

Prebudila, M. (2015). 140 rokov narodenia Vladimíra Hurbana Vladimírova. Stará Pazova: Slovenský evanjelický a. v. cirkevný zbor Stará Pazova, Slovenský kultúrno-umelecký spolok hrdinu J. Čmelíka [In Slovak]

Schwarz, J. (2023). Jozef Podhradsky. In: Matica.sk Avaiable at

https://matica.sk/jozef-podhradsky/ [In Slovak] Schwarz, J. (2025) Ján Herkeľ, Krstný otec panslavizmu. In: Matica.sk Available at https://matica.sk/jan-herkel/ [In Slovak]

Sirácky, J. (1968). Miesto a význam juhoslovanských Slovákov v dejinách československo-juhoslovanských vzťahov. In: Hrozienčik, J. Československo a Juhoslávia. Z dejín československo-juhoslovanských vzťahov . Bratislava: SAV [In Slovak]

Sirácky, J. (1985). Dlhé hľadanie domova . Martin : Matica slovenská [In Slovak]

Sivičeková J. (2014). Kto bol Andrej Sirácky? In: Noveslovo , 2014 [In Slovak]

Skrak, L. (2023a). MEMORIABILITY I. Bratislava: Klub výtvarných umelcov a teoretikov [In Slovak] Skrak, L. (2023b). Pasportizácia pomníkov, pamätníkov a pamätných tabúľ SNP a oslobodenia Slovenska . Bratislava: Klub výtvarných umelcov a teoretikov [In Slovak]

Skrak, L. (2024). MEMORIABILITY II. Bratislava: Klub výtvarných umelcov a teoretikov [In Slovak] Skrak, L. (2025). MEMORIABILITY III. Bratislava: Klub výtvarných umelcov a teoretikov [In Slovak]

Sláviková, D. (2021) Imaginace Juraje Jakubiska a Emira Kusturicy . Zlín: Univerzita Tomáša Baťu [In Czech]

Stanić, D. (2024). NEŽNOSŤ SLOVANSKÁ. Antológia srbskej a slovenskej poézie . Nový Sad, Bratislava: Matica srpska, Slovenské literárne centrum. [In Slovak]

Sotirović, V. B. (2010) The Memorandum (1804) by the Karlovci Metropolitan Stevan Stratimirović . Serbian Studies: Journal of the North American Society for Serbian Studies Slavica Publishers . 24 (1-2) Available at https://muse.jhu.edu/pub/28/article/494095/pdf [In English]

Šafárik, P. J. (1848). Reč na Slovanskom sjazde roku 1848. In: Zlatý fond SME, A vailable at https://zlatyfond.sme.sk/dielo/1483/Safarik_Rec-na-Slovanskom-sjazde-roku-1848/1 [In Slovak]

Šík, O. (1965). K problematice socialistických zbožních vztahů . Praha: ČSAV [In Czech]

Štúr, Ľ. (1956). Posudky a recenzie (Obrenovići). In: Slovania, bratia! Dielo v piatich zväzkoch. Zväzok II. Bratislava: SVKL , Available at https://zlatyfond.sme.sk/dielo/1280/Stur_Posudky-a-recenzie/1 [In Slovak]

Štúr, L. (1987). O poézii slovanskej . Martin: Matica slovenská [In Slovak]

Timura, V. (2018) GENERÁCIA VŠESLÁVIE . Nitrava [In Slovak]

Viršinská, M. (2015). Memorandum národa slovenského . Martin: Matica slovenská [In Slovak]

Valentík, V., Kišgéci, J. (1997). Zuzka Medveďová. Báčsky Petrovec: Kultúra [In Slovak]

Valentík, V., Čáni, L. (2004): Karol Miloslav Lehotský . Báčsky Petrovec: Kultúra, Bratislava: Dom zahraničných Slovákov [In Slovak]

Valentík, V. (2022). SÚDI . Nový Sad : Ústav pre kultúru vojvodinských Slovákov [In Slovak]

Valentík, V. (2025). ČÁNI. Nový Sad : Ústav pre kultúru vojvodinských Slovákov [In Slovak]

Валент-Белић, З. (2022) Слика Срба у словачкој књижевности. Нови Сад: Архив Војводине и Матица српска, Нови Сад [In Serbian]

____________________________________________________________

[1] K téme vznikla v Martine medzinárodná konferencia venovaná Kollárovi a Šafárikovi (zborník v príprave).

[2] Profesor DRAGAN STANIĆ študoval v Sirigu, neskôr literatúru na Filozofickej fakulte v Novom Sade, pričom v 60. rokoch sa venoval neoavantgarde a srbskej poézii, diplomovú prácu venoval sémantickej analýze Jovana Dučića. Medzinárodný význam osobnosti dalo pôsobenie lektora srbského jazyka na Univerzite v Michigane, pracoval však aj ako dramaturg Rádia Nový Sad, asistent na Filozofickej fakulte v Niši, v Novom Sade, kde vyučuje dodnes. Stal sa tajomníkom, neskôr predsedom Matice srbskej, ako aj šéfredaktorom Srbského letopisu. Okrem toho je členom Združenia spisovateľov Vojvodiny, Združenia spisovateľov Nového sadu, Spolku slovenských spisovateľov. Je nositeľom niekoľkých ocenení v kultúrnej oblasti a hovorí viacerými jazykmi. V rámci svoje vedeckej práce na poli literárnej vedy sa venoval 19. a 20. storočiu (Njegoš, Bećkovič, Radulović, Todorović, Tucić, Despotov, Petrović, Šalgo, Nestasijević, Drainc, Ristić, de Buli, Iljić, Vuk, MIlovanov, Selimović, Pavlović, Tišma, Mihailović, Danojlić, Pavić, Kapor, nogo, Maksimović, Novaković, Sadoje). Predmet štúdia zameriava na archetypálne prúdy a pevné tematické vertikály, ktoré menia síce svoje formy v nových historických okolnostiach, ale zachovávajú si svoju základnú funkciu, ktorá je kľúčom k pochopeniu srbskej literatúry a kultúry.

[3] „Najnovšie dejiny národa srbského sú podobným spôsobom zvité okolo mužov značných dvoch, Čierneho Ďorďa ( Karađorđe Petrović pozn. aut.) a Miloša Obrenovića , z ktorých tamten započal dielo oslobodenia národa svojho z ohavného tureckého štvorstoletého jarma a tento ho vyviedol a dokonal. Pre nás Slovákov je dej oslobodenia Srbska veľmi pamätný a všetkej našej pozornosti a úvahy hodný, a to síce jednak zato, že vidieť z neho, čo môže ráznosť mysle, odhodlanosť a vytrvalosť….“ (Štúr 1956)

[4] Porovnaj heslá: Мајска скупштина ( May Assembly) a Žiadosti slovenského národa

[5] Napr. analógie pri vzniku vlajky s trikolórou v roku 1848, hymny Zdravljica vznikla v rovnakom čase ako Matuškova Nad Tatrou sa blýska , kodifikácia jazyka rovnako na stredoslovenskom základe, vznik Matice s rozdielom jedného roka (1863, 1864). ( Matica slovenská a projekt paralelných slovensko-slovinských dejín, Matica.sk )

[6] Matica slovenská v Martine mu odhalila v roku 2025 bustu. „Hneď po založení Matice mala 350 riadnych členov. Prvým predsedom bol Dr. Ján Bulík a podpredsedom Samuel Štarke, jeden z nositeľov myšlienky založenia Gymnázia v Petrovci, biskup ev. cirkvi… následne predseda MS v Juhoslovanskom kráľovstve…“ (Obšust, Kuzmanović, 2023, str. 89)

[7] JÁN SIRÁCKY, ŠTEFAN HOMOLA, BRANISLAV ABAFI, MILOŠ KRNO, JÁN KVAČALA, JÁN PÁLIK, JÁN BRANISLAV MIČÁTEK , akademik JÁN KMEŤ , štúrovec JOZEF PODHRADSKÝ a ďalší. Juhosláviu navštívil aj ALEXANDER MATUŠKA , narodil sa tu a pôsobil davista ANDREJ SIRÁCKY z Petrovca čo básnik a lekár ANDREJ FERKO z Kysáča.

[8] Sv. Sáva je uctievanou a hlavnou politickou a náboženskou osobnosťou Srbov ako prvý srbský arcibiskup, ktorý vyjednal samostatnosť pravoslávnej cirkvi.

[9] Dr. NEBOJŠA KUZMANOVIĆ je podkutý poctivým štúdiom na Filozofickej fakulte v Novom Sade, kde sa venoval srbskej a komparatívnej literatúre (napísal vzácnu a pre poznanie kultúr potrebnú doktorandskú prácu o Srbsko-slovenských literárnych vzťahoch v ére romantizmu, pričom téme sa dlhoročne systematicky venuje). Po štúdiách pracoval ako šéfredaktor a redaktor niekoľkých periodík, vydavateľstiev, kde publikoval svoje eseje, recenzie a štúdie, pričom je známy tak srbskému, ako aj slovenskému čitateľovi. Kariérne sa zapojil aj do aktívnej kultúrnej politiky (funkcie v obci Bačka Paľanka, pokrajinský tajomník pre kultúru a i.). Vydal desiatky kníh zameraných na filozofiu, kulturológiu a medzikultúrne vzťahy, etnológiu a literárne dejiny. Je nositeľom vyše pätnástich ocenení Posledné mu dala práve Matica slovenská v roku 2025 (súčasne ju odovzdali aj prekladateľovi tohto diela Martinovi Prebudilovi), a to za rozvoj slovensko-srbský kultúrnych vzťahov symbolicky na konferencii venovanej osobnostiam, ktoré spájajú Slovákov a Srbov – Jánovi Kollárovi a Pavlovi Jozefovi Šafárikovi.

[10] Martin Prebudila sa taktiež mimoriadne zaslúžil o rozvíjanie súčasných najmä literárnych vzťahov medzi Slovenskom a Srbskom, čo bola napokon aj jeho téma na VI. kongrese matíc a inštitúcií slovanských národov. Martin Prebudila je autorom celého radu prekladov medzi srbskou a slovenskou kultúrou. Po boku Miroslava Demáka sa v spolupráci s Maticou srbskou a Slovenským literárnym centrom podieľal na vydaní bilingválnej antológie srbskej a slovenskej poézie po roku 1945 s názvom NEŽNOSŤ SLOVANSKÁ .

[11] Autor texty písal v čase postgraduálneho štúdia na FF v Novom Sade. Letopočet 1999 pripomína tragické súvislosti, ktoré zasiahli srbský, slovenský, juhoslovanský ľud počas bombardovania zo strany USA. Nemožno sa čudovať, že autor s hĺbavým uvažovaním o svete siahol po existencializme, čo sa rozvinulo aj v jeho filozofických knihách (Kuzmanović 2025e, Kuzmanovic 2018).

[12] ( Jovan Jovanović Zmaj (1833 – 1904), Epocha )

[13] ( Jozef Podhradský, Matica.sk )

[14] Kuzmanović zdôrazňuje zamlčiavaný fakt, že od konca 17. storočia do prvej polovice 20. storočia sa v Bratislave, Košiciach, Kežmarku, Modre a iných slovenských miestach vzdelávalo viac ako 2 500 srbských kultúrnych pracovníkov a tvorcov: spisovateľov, filozofov, pedagógov a vedcov. A taktiež fakt, že Šafárik, Kollár a Štúr ovplyvnili srbskú kultúru a juhoslovanskú ideu. Konštatuje, že Srbi mali zo všetkých národov najlepšie vzťahy práve so Slovákmi. Uvádza tiež spojitosť cez Tomášikovú hymnickú pieseň Hej, Slovania , ktorú spomína Kovijanić, v tej súvislosti, že len málo juhoslovanských občanov poznalo slovenský pôvod juhoslovanskej hymny.

Snáď VI. kongres matíc a inštitúcií slovanských národov spojený s vedeckou konferenciou o druhej vlne národného obrodenia, ako aj výskum srbsko-slovenských vzťahov realizovaný v lete 2025 túto situáciu aspoň čiastočne napravil. Naopak, Slováci zase v 19. storočí poznali pieseň romantického básnika Juraja Zvestoňa Bullu, ktorý spája bratislavskú porážku (z roku 907 n. l., keď bol zabitý veľkomoravský vládca Mojmír II. s kosovskou porážkou: „Bratislava, Bratislava, Tam zapadla Slávov sláva, … Hej, Kosovo, krásne pole, Ty s‘‚ zavdalo Srbom bôle. Nad tebou vial barjak cár Lazara, Žije o ňom povesť stará..“

[15] (porovnaj: Sirácky, 1968, str. 181-191, pozn. dodnes však funguje 80-ročný Spolok Slovákov z Juhoslávie, ktorý vedie Samuel Jovankovič a vydáva ročenku)

[16] (porovnaj: Perný, 2023; História Bačskeho Petrovca, Backipetrovac.sr )

[17] K tejto téme však vyjde samostatná štúdia: KULÍK, Branislav, PERNÝ, Lukáš: VÝSKUM MEDZI SLOVÁKMI A SRBMI

[18] ( K histórii vzťahov medzi Československom a Juhosláviou, Hlas ľudu )

[19] Obchodná výmena bola rozsiahla (napr. spoločnosť Jugočeška), vyvážali sa zbrane, pôsobili aj závody Škoda a brnenská Zbrojovka; Juhoslávii zase dodávala pre ČSR obilie, tabak, rudy. Dochádzalo tiež k výmene v oblasti technickej inteligencie (napr. architekt JIŘÍ STIBRAL navrhol kúpeľné objekty v chorvátskom Kuparim z opačnej stran JOŽE PLEČNIK prispel k pretvoreniu Pražského hradu). Pre československý kontext populárnej Vegety. Vzniká tiež film o Štefánikovi, ktorého hrá juhoslovanský herec ZVONOMIR ROGOZ. Miletićova ulica v Bratislave, pomenovaná po slávnom srbskom dejateľovi je tiež symbolom kultúrneho premostenia medzi ČSR a Juhosláviou. Na budove bratislavskej Matice slovenskej je umiestnená na počesť Miletića aj pamätná tabuľa. Pre zaujímavosť treba dodať, že MASARYK bol tiež stúpencom Kollára. ( Československo-jugoslávské vztahy, Wikipedie ). Tematike vzťahov ČSR a Juhoslávie sa venujú v odbore balkanistika na Masarykovej univerzite v Brne.

[20] Masové slávnosti na hrade Devín, symbole štúrovcov, sa realizovali v pro-slovanskom duchu, čo dokumentuje raritná kniha. Davista MICHAL CHORVÁTH tu v úvode píše: „Nečudo teda, že priebehom tejto vojny mocne ožila myšlienka slovanskej vzájomnosti. Postarali sa o to Nemci, ktorí dobre vybadali, že v súčasnom svete práve Slovania nesú dopredu ideu sociálneho pokroku a hlboko prežívajú otázky svojej politickej slobody… Myšlienka slovanskej vzájomnosti nie je nič nového a vo svojej ušľachtilej Kollárovskej podobe, v ktorej ju vyznávali utláčané slovanské národy, neohrozovania nikoho. Jej víťazstvo v tejto druhej svetovej vojne je víťazstvom humanizmu a práva aj slovanských národov na svoju samostatnosť vedľa ostatných slobodných národov sveta.“ Chorváth dodáva, že práve slovenský národ má tradíciu v Kollárovi, Šafárikovi, Hollom, Štúrovi. Založenie Všeslovanského združenia vníma a Všeslovanský deň na Devíne vníma ako veľkolepú manifestáciu slobody. Budúci prezident ČSR a medzitým politický väzeň GUSTÁV HUSÁK píše o spojení slovanských národov v myšlienkach Hollého, Kollára, Šafárika, Vajanského v kontexte, „keď povieš Slovan, nech ozve sa človek“. LACO NOVOMESKÝ tu spomína Cyrila a Metoda, ich prenasledovanie, spomína taktiež Kollára; dodáva, tiež kontext rovnoprávneho príslušenstva slovanských národov vo všeslovanskom svete. Básnik a politik L. Novomeský bol súčasne predsedom Všeslovanského združenia v Bratislave. Listami Šafárika z Nového Sadu, a listy Kollára z Pešti, listy Štúra z Modry, ktoré sa našli u Sreznevského začína sa prejav davistu a budúceho popraveného politického väzňa VLADIMÍRA CLEMENTISA, ktorý nezabúda ani na Palárika, Radlinského, Hollého či sv. Cyrila a Metoda. Táto raritná publikácia je svedectvom, a súčasne dokladom o iniciatíve slovenskej inteligencie ísť po vojne slovanskou cestou. Cit podľa Mrlian, 1945.

[21] V publikácii Bojovali za našu slobodu (Koňariková 2024) sa nachádzajú kapitoly spracované autormi, ktoré mapujú osudy odbojových matičiarov a partizánov pôsobiacich v Juhoslávii, konkrétne v oblasti Vojvodiny (severná Juhoslávia), a naopak Juhoslovanov, vrátane Srbov pôsobiacich v Turci po boku bratov Viliama a Bohuša Žingorovcov. Kniha neostáva iba pri slovenskom území, ale zahŕňa aj aktivity slovenských aktérov v zahraničí — vrátane Juhoslávie, Maďarska a Bulharska — a ich zapojenie do európskeho protifašistického hnutia. V knihe možno vyhľadať konkrétne prípady spolupráce alebo paralelných odbojových aktivít Slovákov a Juhoslovanov. Uvádza sa identifikácia najmenej 50 konkrétnych účastníkov Slovenského národného povstania z vojvodinských slovenských komunít – z regiónov Báčka, Sriem a Banát. Príspevky od S. Jovankoviča, A. Horváthovej či K. Obšusta poukazujú na konkrétne vojenské jednotky, diplomatické misie, zločiny voči slovenskému obyvateľstvu i význam kultúrnych činiteľov v Juhoslávii. Kniha obsahuje historicky prvú štúdiu o vojnových zločinoch proti Slovákom vo Vojvodine z dokumentov Archívu Vojvodiny. J. Tkáč v príspevku o vojvodinských Slovákoch v Juhoslávii počas druhej svetovej vojny opisuje vznik a činnosť slovenskej brigády, ktorá pôsobila na sriemskom fronte (1944–1945).

[22] Dovoz predstavoval obilie, suroviny, polotovary, ČSR posielala priemyslové stroje, paliva a pomáhalo s obnovou priemyslu.

[23] Tito navštívil aj televízne štúdia Barrandov (fotografia: Prague 1946, Marshall and President of Yugoslavia Josp Broz Tito visits Barrandov film studios, Stock Photo – Alamy ).

[24] DAV – generácia medzivojnových ľavicových umelcov, kritikov a politikov sústredených okolo rovnomenného časopisu, ktorej členovia sa po zákaze časopisu angažovali v protifašistickom odboji, založení povstaleckej ilegálnej Slovenskej národnej rady, Slovenskom národnom povstaní a povojnovom období. Pre vlastenecké, slovanské a federalistické postoje boli súdení v 50. rokoch vo vykonštruovaných procesoch . Rehabilitovaní boli v 60. rokoch 20. storočia, pričom prispeli k vzniku federácie Československa. Ku generácii patrili aj budúci funkcionári Matice slovenskej Novomeský, Clementis, Okáli či budúci prezident ČSSR Gustáv Husák. Davisti výrazne reflektovali prínos Kollára, Šafárika a Štúra a aktualizovali ho pre povojnový kontext moderného spájania slovanských národov (Perný 2021, Perný 2022, Perný 2023b).

[25] Pre srbsko-slovenský kontext a davistov je mimoriadne dôležité, že z Vojvodiny pochádzal aj davista, sociológ, učiteľ, filozof a politológ ANDREJ SIRÁCKY , ktorý viedol ľudovýchovný odbor Matice slovenskej v Juhoslávii, pôsobil vo vzdelávacom krúžku Sládkovič a bol tiež redaktorom časopisov Národná Jednota, Náš život, Slovenská Jednota a Hlas ľudu (bližšie: Sivičeková 2014).

[26] Porovaj heslá. Proces proti titovským špiónom a rozvratníkom v Československu, Wikipédia ; Proces s rozvratnou skupinou buržoáznych nacionalistov na Slovensku, Wikipédia

[27] Zaujímavosťou je anglická verzia Wikipédie, kde je pod heslom titoizmus citovaná poľská autorka Maria Turlejska, ktorá píše, že v t. č. sa mohlo zdať, že Clementis bude hrať rolu ‚československého Rajka‘, pričom rozsah podozrení sa rozšíril cez južnú Moravu až do Prahy; zatknutí boli Otto Šling, viac ako 50 osôb, Šling, Švermová, Clementis, Husák, Novomeský s tým, že boli označení ako zradcovia, špióni, sabotéri či diverzanti . V dôsledku mučenia a vyhrážok, obvinenia potvrdili, avšak ako jediný, budúci prezident Gustáv Husák sa napriek mučeniu nepriznal (tým zachránil život napr. L. Novomeskému, D. Okálimu a ďalších davistov). Porovnaj: Titoism, Wikipedia a Perný 2023b, Perný 2025.

[28] V roku 1973 sa stretol Dr. Gustáv Husák s maršalom Titom v Juhoslávii na oficiálnej návšteve Socialistickej federatívnej republiky Juhoslávie a súčasne Srbskej socialistickej republiky v Belehrade. V tom čase už moderné mesto s miliónom obyvateľov sa stalo symbolom modernizácie, rovnako ako po zemetrasení vystavané macedónske Skopje, ktoré navštívil Husák nasledovne. Husák v tomto antifašistickom kontexte položil veniec rudých karafiátov na pamätníku neznámeho hrdinu na hore Avala pri Belehrade na pamiatku „ synov a dcér juhoslávskych národov, ktorí padli v boji za slobodu a nezávislosť “. Husák tiež zasadil strom v novobelehradskom parku priateľstva, ktorý bol založený pri príležitosti prvej konferencie neangažovaných krajín v roku 1961. Na oficiálnych rozhovoroch medzi Titom a Husákom rokovali o zaistení trvalého mieru v Európe, potvrdenie priateľských vzťahov ČSR a Juhoslávie. Súčasťou návštevy boli aj otázky hospodárskej spolupráce a návštevy podnikov (chemický kombinát, z ktorého ČSSR dovážala syntetické vlákna a plastické hmoty; tabakový kombinát v Prilep; poľnohospodársky kombinát Beograd). Juhoslávia je v televíznom dokumente Filmového spravodaja prezentovaná ako dynamicky sa rozvíjajúca socialistická krajina, pričom v závere cituje Tita: „Návšteva súdruha Husáka a jeho spolupracovníkov bola veľkým príspevkom k ďalšiemu rozvoju vzťahom medzi oboma našimi krajinami. Ukázala, že naše národy majú mnoho spoločného, a je treba aby sme vzájomné vzťahy spoločne rozvíjali…“ (Filmový spravodaj 46/1973, Gustav Husak u Jugoslaviji, 1973, ČSFD.sk )

[29] (Fotografia: Josip Broz Tito with Antonin Novotny. In: Stock Photo – Alamy )

[30] V SFJR to boli filmy napr. TRI (1965), DIVERZANTI (1967), BITKA NA NERETVE (1969), MOST (1969), VALTER BRANI SARAJEVO (1972), SUTJESKA (1973), PARTIZÁNI (1974), PARTIZANSKA ESKADRILA (1979), PÁD ITÁLIE (1981), v ČSSR VLČIE DIERY (1948), KAPITÁN DABAČ (1959), SMRŤ SA VOLÁ ENGELCHEN (1960, 1963), ZVONY PRE BOSÝCH (1965), DEŇ, KTORÝ NEUMRIE (1974), SMRŤ CHODÍ PO HORÁCH (1979), POVSTALECKÁ HISTÓRIA (1984), v koprodukcii VOJÁCI SVOBODY (1977) a predovšetkým OKUPÁCIA V 26 OBRAZOCH (1978). Pozri viac na DAV DVA

[31] V SFJR napr. HORÚCI VIETOR (1980), KO TO TAMO PEVA (1980), AVANTURE BORIVOJA ŠURDILOVIĆA (1980), MARATONCI (1982) a v ČSSR napr. LIMONÁDOVÝ JOE (1964), MAREČKU, PODEJTE MIRO (srb. MAREČEK, DODAJTE MI NALIVPERO) (1976) či VRCHNÍ PRCHNÍ (1981). Pozri pre bližšie Barešová, 2019

[32] Napr. Ivan Palúch vo filme BIĆE SKORO PROPAST (1968), Rapaičová, Furková vo filme SFRJ a ČSSR SMRŤ PÁNA GOLUŽU (1982). K prvým filmom slovensko-vojvodinskej produkcie patrí MIŠO (1985), čo juhoslovanská filmová adaptácia poviedky J. Čakaja ml., kde si zahral herec Dušan Jamrich.

[33] Dobrodružne westerny Haralda Reina a Haralda G. Peterssona s Pierrom Briceom a Lexom Barkerom na motív kníh Karla Maya WINNETOU (prvá časť vznikla v roku 1963, bol to druhý najnavštevovanejší film, ktorý si pozreli 12 miliónov divákov), pričom nahrávanie nielenže prebiehalo na území Juhoslávie (Plitvické jazerá). Medzi hercami a v komparze hrali aj Juhoslovania Milivoj Popović-Mavid, Hrvoje Svob, Sime Jagarinac, Gojko Mitić, Vladimír Krstulović či Ilja Ivezič.

V juhoslovanských westernoch NÁČELNÍK VEĽKÝ HAD (1967) a SYNOVIA VEĽKEJ MEDVEDICE (1966) si po boku juhoslovanských hercov zahrali slovenskí herci napr. Ťapák, Majerčík, Adamovič a Jablonský.

[34] Analógiou k nemu sú napr. Hasan Dudic či Predrag Zivkovic Tozovac.

[35] V zbierkach milovníkov hudby sú dodnes platne interpretov Beatles, Rolling Stones či Deep Purple.

[36] Medzi najznámejších juhoslávskych hudobníkov v ČSSR možno zaradiť chorvátskych Srebrna Krila, Olivera Dragoevića, bosnianska kapela Bijelo Dugme (hral tu známy Goran Bregović), chorvátsko-macedónska speváčka Ljupka Dimitrovska či srbsko-juhoslovanský Miki Jevremović, bosniacka rocková kapela Divlje jagode a mnohí iní, avšak títo interpreti boli známi najmä tým občanom, ktorí navštívili napr. počas dovoleniek Juhosláviu. O popularizáciu balkánskej hudby sa v súčasnosti zaslúžila J. Handlovská (matku má zo Sarajeva), ktorá spieva piesne srbské, chorvátske a i. O popularizáciu skladieb Balkánu sa zaslúžil aj DJ Fero Hora, ktorý zaraďoval v rámci relácie POP ANTIKVARIÁT v Slovenskom rozhlase rubriku MELÓDIE STREDOMORIA. Fero Hora, STVR

[37] ( Zuzana Chalupová, Wikipédia , Martin Jonáš, Galéria insitného umenia )

[38] ( Juhoslovanské umenie v Slovenskej národnej galérii], 4. šot, SFD , 1958)

[39] (porovnaj: https://www.spomenikdatabase.org/what-are-spomeniks ; Brutalismus v Jugoslávii, Wikipedi e ; v kontexte pamätníkov a spomienkových miest v ČSSR porovnaj: Skrak 2023a, 2023b, 2024, 2025

[40] Za unikát sa považuje napr. obnovené Skopje zničené zemetrasením, ale aj sídlisko Nový Belehrad, Centrum Sáva, Genex Tower, Nový Záhreb, SPENS v Novom Sade, Haludovo Palace Hotel, Hotel Zlatibor, Hotel Vrbak. V Českej republike je v tomto štýle postavená budova sídla ČSSZ v Prahe či Drákulov. Zrkadlovými príkladmi moderny, neskorej moderny a brutalizmu v ČSSR sú Most SNP v Bratislave, Pamätník Slovenského národného povstania v Banskej Bystrici, budova Slovenskej národnej galérie, Slovenskej poľnohospodárskej univerzity v Nitre, dnes už zbúraná budova Istorpolisu či kúpele v Trenčianskych Tepliciach, Slovenský rozhlas, novostavba SND, Krematórium v Bratislave, budova Federálneho zhromaždenia v Prahe, Nová scéna Národného divadla v Prahe, komplex Thermal v Karlových Varoch. V súčasnosti sa popularizácii témy brutalizmu venuje napr. PETER SZALAY (autor kníh Moderná Bratislava, Sprievodca architektúrou Bratislavy ). Na juhoslávskej strane sú to napr. architekti BOGDAN BOGDANOVIĆ, DUŠAN DZAMONJA, MIODRAG ZIVKOVIC, v ČSSR napr. VLADIMÍR DĚDEČEK, IVAN MATUŠÍK, MARTIN KUSÝ, JOZEF LACKO, KONČEK SKOČEK TITL, DUŠAN KUZMA či FERDINAND MILUČKÝ.

[41] (Husákove deti je označenie generácie detí v silnej populačnej vlne v ČSSR, ktorá vznikla v dôsledku pro-rodinnej politiky (mladomanželské pôžičky, príspevky pri narodení dieťaťa, riešenie bytovej otázky a masová výstavba bytov), ktorá viedla k nárastu pôrodnosti. Pozri heslo: Husákove deti, Wikipédia )

[42] Napr. Plavi Horizonti, známa pláž na polostrove Luštica neďaleko Tivatu (Čierna Hora), bola v 70. a 80. rokoch 20. storočia jednou z najobľúbenejších destinácií pre turistov z Československa ( Návštěva zástupců kraje: Černohorský Tivat má nejen turistický potenciál, Deník CZ ).

[43] (heslo Yugo-nostalgia rezonuje aj ako kultúrny a politický fenomén, pozri: Yugo-nostalgia, Wikipedia )

[44] ( Hnutí nezúčastněných zemí, Wikipedie )

[45] Tieto tézy v kolektívnom vedomí národa zrkadlovo verifikuje mediálny obraz v článkoch, blogoch, reportážach a pod. rôzneho zamerania, ako napr: Đivanovic , TV NOVINY , SME , Travelistan , Blog N , Pravda , Dobré noviny , Emefka . Jancura v článku pre Pravda píše, že „…získať potrebné doklady na vycestovanie do Juhoslávie nebolo preto ľahké. Išlo o devízový prísľub, čiže povolenie na predaj valút, ktoré vydávala Štátna banka československá, a výjazdnú doložku k cestovnému pasu od vtedajšej polície, zvanej ZNB… Belehrad však ochotne udeľoval vstupné víza občanom Československa, a to najmä po auguste 1968. V západných štátoch a bývalej Juhoslávii sa vtedy nachádzalo okolo 80-tisíc dovolenkujúcich Čechov a Slovákov. … V lete 1988 navštívilo letoviská pri Jadrane takmer štvrť milióna československých turistov. Podľa údajov v Encyklopédii Slovensko z roku 1980 najviac ľudí sa zúčastňovalo zahraničnej rekreácie prostredníctvom odborov. V roku 1979 to bolo okolo 31-tisíc osôb. Okrem toho sa vtedy 9 850 detí odborárov zúčastnilo zahraničnej pionierskej rekreácie v štátoch východného bloku.“

[46] Dominujú štúdie a publikácie, ktoré sú označené ako „krajanské“, teda orientujúce sa na dolnozemských Slovákov v Srbsku, vzťah Srbov a Slovákov na Slovensku je však analyzovaný výnimočne.

[47] Napr. V. Malperová , E. Mannova , T. Móri ,, Koprivicová, Petrovićová, Štěpánek a Hladký

[48] Rovnako ako rozsiahle privatizácie strategických podnikov po rozpade ČSSR (pozn. aut.).

[49] Hypotéza: Ako by vyzeralo 20. storočie, keby sa SFRJ, ZSSR a Československo nerozpadli, sú slobodnejšie, demokraticky sa reformujú a sú naďalej súdržné a spolupracujú je otázkou, na ktorú nepoznáme odpoveď.

[50] Všeobecne pracovitosť ako antropologický symbol Slovanov, špeciálne u Slovákov, opisuje nielen Šafárik, ale aj známy slovenský spisovateľ v populárnom Marquezom inšpirovanom generačnom románe Tisícročná včela (Jaroš 2014). Včela tu je ako matka Slovanov interpretovaná až v mytologickom zmysle odkazujú práve na pracovitosť a azda aj MATICE. S tým súvisí aj kontext tvorivosti človeka v kontexte napredovania národov, k estetizácii a humanizácii skutočnosti. Túto paralelu si všíma aj premiér R. Fico, znalý kontextu slovenských dejín, ktorý v príhovore do už vyššie citovaného zborníka Matica slovenská v národných dejinách (s. 7) píše (aj s vedomým srbského pôvodu slova): „Keď Slováci nemohli mať vlastného kráľa, ustanovili kráľovnú: „MATICA“, čo v blízkej slovanskej srbčine znamená úľ, prameň, kráľovná včiel.“

[51] Robert Fico prezentoval prejav všeslovanskej vzájomnosti na Dni srbskej štátnosti, DAV DVA , 2026

[52] Prebudila uvádza: „Bol to vlastne výsledok viacerých už pred tým stretnutí tak na knižných stretnutiach v Belehrade a Bratislave, ako aj na našich literárnych snemovaniach v Báčskom Petrovci a, pravdaže, ako výsledok viacročnej práce vtedajšej Komisie pre literárno-vydavateľskú činnosť Výboru pre kultúru Slovenskej národnostnej rady. Odrazu literatúra vojvodinských Slovákov spolu s prekladmi srbskej poézie a prózy začala byť oveľa prítomnejšia na stránkach Literárneho týždenníka a Slovenských pohľadov, tiež srbské preklady v našom časopise Nový život, ale aj slovenská literatúra v srbských periodikách akými sú napr. Književne novine, Letopis Matice srbskej, časopisy Zlatna greda, Stig a iné. Veľa priestoru by nám zobralo čo len napočítať, čo sa všetko poprekladalo a vydalo v tomto uplynulom období…“ (Prebudila, M. Srbsko-slovenské literárne styky na začiatku nového milénia, text z VI. kongresu matíc a inštitúcií slovanských národov 2025, v príprave na vydanie).

[53] Delegácie oboch matíc zároveň komunikovali s významnými osobnosťami literárnej kultúry ako ZORAN ĐERIĆ, SELIMIR RADULOVIČ (Letopis Matice srbskej), NENAD ŠAPONJA, VESELIN MISNIC, VIDAK MASLOVARIĆ, čoho výsledkom bolo aj srbsko-slovenské číslo časopisu SLOVENSKÉ POHĽADY (zostavil RADOSLAV ŽGRADA).

[54] Obsahuje tvorbu srbských autorov RAJKO PETROV NOGO, STEVAN TONTIĆ, MIROSLAV MAKSIMOVIĆ, MILOSLAV TEŠIĆ, MILAN NENADIĆ, DUŠKO NOVAKOVIĆ, RADMILA LAZIĆ, NOVICA TADIĆ, ZLATA KOCIĆ, VOJISLAV DESPOTOV, BRATISLAV R. MILANOVIĆ, SEILIMIR RADULOVIĆ, ĐORĐO SLADOJE, NIKOLA VUJČIĆ, IVAN NEGRIŠORAC, ĐORĐE NEŠIĆ, DRAGAN JOVANOVIĆ DANILOV, SAŠA RADOJIĆ, DRAGAN HAMOVIĆ, MILENA MARKOVIĆ, ale aj slovenských autorov MICHAL CHUDA, MIROSLAV DEMÁK, MIROSLAV BIELIK, ZLATA MATLÁKOVÁ, JÁN ŠVANTNER, JÁN TAZBERÍK, PETER MIŠÁK, MARGITA IVANIČKOVÁ, DANA PODRACKÁ, JURAJ KUNIAK, JOZEF LEIKERT, MARTIN PREBUDILA, LADISLAV ČÁNI, ERIK ONDREJIČKA, PAVOL TOMAŠOVIČ, IGOR VÁLEK, INGRID LUKÁČOVÁ, OĽGA GLUŠÍKOVÁ a MARTIN CHUDÍK.

[55] Do tohto kontextu treba pripomenúť postmodernisticko-surrealistický dekonštruktivisticky a komediálne, aj dramaticky ladený film Kusturicu a Kovačeviča s hudbou Bregovića UNDERGROUND (1995), ktorý je v podstate ako podobenstvo na juhoslávske dejiny, ktoré so silnou dávkou irónie a sarkazmu opisuje ako ilúziu (v podzemí sú udržovaní v ilúzii pokračujúcej vojny hrdinovia odboja pod zámienkou výroby zbraní), aby sa v závere vrátil k potrebe po veľkom naratíve, keď dramaticky opisuje vojny a rozpad Juhoslávie ako nostalgiu za jednotou. Film opisuje živelnosť Balkánu v jeho pozitívnych, ale aj negatívnych polohách, miestami ide k stereotypizáciám. Prepája čierny humor, bolesť, živelnosť, lásku, zradu, utrpenie, a súčasne za všetkou iróniou v závere otvára potrebu jednoty a mieru medzi národmi. Film je predvojom v tom, že v podstate je príkladom toho, čo v súlade s filozofiou Michaela Hausera, možno označiť ako predvoj umenia interregna. Únavu z veľkých rozprávaní (z moderny) nahradí únava z malých rozprávaní (z postmodernizmu a dekonštruktivizmu) s návratom k veľkým príbehom, zmyslu pre dejiny, príbehy-naratívy a veľké idey (slovanská jednota, kresťanstvo, Boh, sociálna spravodlivosť, národ, mier) v kontexte toho, čo môže nasledovať po post-moderne (teda od moderny, cez postmodernu k neomoderne). Porovnaj: Perný 2023c.

[56] Napr. akademik zo SAV J. Marušiak s cieľom nepriamej ostrakizácie slovanských kultúrnych spoluprác, a v kontexte údajne „ proruskej rétoriky “ ako kontrastu k „ západnej civilizačnej orientácii Slovenska “ píše: „Slovanskofilský diskurz sa v sledovanom období presadil predovšetkým ako nadnárodný projekt identity . Hoci myšlienky európskej integrácie a euroatlantickej spolupráce v bezpečnostných otázkach jej aktéri otvorene nespochybňoval i, vnímali ich s rezervou ako potenciálny zdroj ohrozenia slovenskej suverenity a slovanského spoločenstva . … Týka sa to viacerých organizácií… aj Matice slovenskej, kde sa posilnil slavjanofilský diskurz , najmä po zvolení Mariana Gešpera za jej predsedu v roku 2017. Za partnerov Matice definoval okrem cirkví a občianskych združení aj národne a slovansky orientované spolky. … Panslavizmus je diskutovaný v kontexte jeho prieniku s inými ideologickými diskurzmi. Jeho charakteristické črty možno definovať ako antizápadnosť, neliberalizmus a konzervativizmus . Je inštrumentálnou súčasťou proruskej agendy aj medzi časťou ľavicového spektra…“ (Marušiak, J. (2023). Pan-Slavism and Slavophilia in Contemporary Central and Eastern Europe )

[57] Podľa anglickej Wikipédie Anti-Slavic sentiment, antislovanský rasizmus alebo slavofóbia , označuje rôzne typy negatívnych postojov, predsudkov, kolektívnej nenávisti alebo nepriateľstva, stereotypov, diskriminácie a násilia (ekonomického, fyzického, politického, psychologického, slovného atď.) zameraného na jednu alebo viac etnických skupín slovanských národov. Porovnaj s heslom: Anti-Slavic sentiment, Wikipedia

[58] Výsledky bádania a tvorivej práce kultúrnych pracovníkov na poli literatúry a vedy už nie sú iba teóriou, ale počiatkom praktickej realizácie všeslovanskej, teda Kollárovsko-Šafárikovsko-Kopitarovsko-Zmajovsko-Miletićovskej idey. Kus práce pre aktívne literárne a kultúrne styky v súčasnosti urobili na srbskej strane Dr. NEBOJSA KUZMANOVIĆ (a jeho kolegovia DUNJA ANDRIC, MIROSLAV DOBROŇOVSKÝ, DRAGANA KATIĆ, BORIS BULATOVIĆ, KRISTIJAN OBŠUST, TATJANA JONÁŠ)a prof. DRAGAN STANIĆ (MILENA KULIĆ, MILAN MICIĆ a i.) a ich zamestnanci z Archívu Vojvodiny a Matice srbskej, na slovenskej Dr. MARIÁN GEŠPER (a kolegovia PETER SCHVANTNER, PAVOL MADURA, JÁN SEMAN, MILINA SKLABINSKÁ a i.) a Matica slovenská (srbsko-slovenské číslo Slovenských pohľadov, kultúrne delegácie, kongresy matíc), taktiež nebohý MIROSLAV BIELIK (vydávanie srbskej literatúry na Slovensku a naopak v Spolku slovenských spisovateľov) a na dolnozemsko-slovenskej scéne MARTIN PREBUDILA (preklady a organizácia podujatí), ale aj ďalší kultúrni aktéri zo Srbska a Slovenska (tvorcovia, kritici, prekladatelia, literárni vedci) ako napr. MIROSLAV DEMÁK, RADOMÍR ANDRIĆ, NENAD ŠAPONJA, ZORAN DERIĆ, ZDENKA VALENT-BELIĆ, DALIMÍR HAJKO, ŠTEFAN CIFRA, KATARÍNA MOSNÁKOVÁ-BAGĽAŠOVÁ, MICHAL HARPÁŇ, JÁN BABIAK, VLADIMÍR VALENTÍK, PAVEL ČÁNI či dokonca známy poet ĽUBOMÍR FELDEK. Významne vzájomnému poznaniu kultúr napomáhajú aj slovenský fotograf a dizajnér z Kysáča PAVEL SUROVÝ či evanjelický farár, ex-predseda Matice BRANISLAV KULÍK. Pre vzájomné poznanie oboch kultúr je podnetný preklad Dobšinského rozprávok ZDENKOU VALENT-BELIĆ (Добшински 2024), ako a jej kniha Obraz Srbov v slovenčine (Валент-Белић, 2022) a napokon HARPÁŇOVA kniha Slovenská literatúra v srbských časopisoch 19. storočia (Харпањ 2022).

Do rozsahu predloženej štúdie nie je možné vtesnať aj mnohé ďalšie publikačné úspechy či bližšiu analýzu predložených kníh. Záverom ešte možno dodať, že medzi úplne najnovšie projekty možno zaradiť časopis SLOVANSKÝ OBZOR , ktorý je vydávaný aj v srbčine a informuje o takmer všetkých kultúrnych výmenách medzi Srbskom a Slovenskom, vrátane uvedených publikačných výstupov. Slovanský obzor ako všeslovanský časopis je súčasne dôkazom praktickej realizácie Kollárovsko-Šafárikovského konceptu slovanskej kultúrnej výmeny. V Matici slovenskej bol tiež obnovený Slovanský odbor Matice slovenskej vedený Pavlom Madurom.

ex-Juhosláviu rozbil srbský komuniSStický... ...

Celá debata | RSS tejto debaty

Experimentálne vysielanie Pernycastu pokračuje. . . (+novinky)

Milí čitatelia blogu, od uvedenia prvej experimentálnej časti Pernycastu, kde som predstavil svoju hudobnú a knižnú tvorbu, sa udialo mnoho zaujímavého. Jednak som vôbec prvý raz vystúpil v štúdiu STVR, a to v kontexte výročia narodenia spisovateľa Fraňa Kráľa, čo som taktiež vysielal cez Pernycast. Keďže video nie je k dispozícii na oficiálnej stránke, bola to jediná [...]

Vasarely ako most umením medzi kultúrami Slovenska, Maďarska, Francúzska a sveta

Vasarely ako most umením medzi kultúrami Slovenska, Maďarska, Francúzska a sveta / Vasarely as a bridge through art between the cultures of Slovakia, Hungary, France and the world (bilingual study) Štúdia je výsledkom výstupu z III. konferencie Alajosa Bálinta, ktorú organizovalo Móra Ferencz Múzeum v Szegede na ktorej autori vystúpili, o čom informovala Kata Hari. Victor [...]

Pernycast #0. 0. 00 predstavenie hudobnej a knižnej tvorby

Vážení čitatelia blogu, spustil som prvé experimentálne vysielanie na obnovenom Youtube, ktorý prevádzkujem už neuveriteľných 19 rokov. V prvom podcaste Pernycastu som predstavil svoju hudobnú a knižnú tvorbu. Záznam z vysielania je k dispozícii nižšie. V pláne mám pozývať aj hostí a venovať sa konkrétnym témam z oblasti filozofie, umenia, literatúry, hudby, dejín, [...]

Sme na hrane, niektorí už odstavili. Kamionisti žiadajú štát o pomoc, inak budú štrajkovať

Máme informácie, že Slovnaft pozastavuje všetky zľavy pre motoristov, o mesiac už nemusí byť na pumpách ani ADBULE, tvrdí UNAS.

50 litrov na deň. Slovinsko obmedzilo tankovanie, premiér povolal armádne cisterny

"V Slovinsku je dostatok paliva, sklady sú plné a nehrozí nedostatok paliva," vyhlásil Robert Golob.

Merz si môže vydýchnuť: voľby v Porýní-Falcku vyhral. Fiasko pre SPD a dvojnásobok pre AfD

Doteraz vládna SPD skončila druhá so ziskom okolo 27 percent. Pred piatimi rokmi pritom voľby jasne vyhrala s 35,7 percentami hlasov.

Sekunda vojny s Iránom stojí Trumpa 11 574 dolárov. Hegseth zháňa ďalších 200 miliárd, Bessent avizuje eskaláciu

Spojené štáty na vojnu v Iráne doteraz vynaložili viac ako 27,6 miliardy dolárov.

...pravda je revolučná, pravda zvíťazí!

Počet článkov: 357 Celková čítanosť: 1232539x Priemerná čítanosť článkov: 3452x

kultúra regiónov (58)

Lucas Perny l official website