Proč může kontroverze kolem Izraele navždy změnit Eurovision

Vzhledem k tomu, že Eurovize čelí největšímu bojkotu ve své sedmdesátileté historii, narůstají pochybnosti o budoucnosti festivalu

Autor: https://www.facebook.com/bbcnews
Zdroj: BBC News
Datum vydání: 2026-05-12 19:08
Původní URL: https://www.bbc.com/portuguese/articles/cy82nlg43zgo

Český překlad článku

Proč může kontroverze kolem Izraele navždy změnit Eurovizi – BBC News Brasil

Proč může kontroverze kolem Izraele navždy změnit Eurovizi

Zdroj: Getty Images

Autor: Daniel Rosney

Autor: Daniel Rosney

Zveřejněno 12. května 2026

Doba čtení: 13 min

Chvíli poté, co Rakousko předstihlo Izrael a vyhrálo Eurovision, tradiční evropský písňový festival, v květnu loňského roku – čímž si zajistilo právo hostit ročník 2026 – britští diváci slyšeli komentátora Grahama Nortona říkat, že organizátoři „si asi oddechli, že se příští rok nebudou muset vypořádat s finále v Tel Avivu [hlavním městě Izraele]“.

Finále ročníku Eurovize 2026 se uskuteční v sobotu (16. 5.), přičemž o titul bude bojovat 25 zemí.

Protesty proti Izraeli v posledních dnech zesílily, ale začaly už mnohem dříve a vedly k největšímu bojkotu v historii soutěže.

Na demonstraci s několika stovkami lidí v Basileji ve Švýcarsku, kde se konalo finále v roce 2025, nesli demonstranti palestinské vlajky a polévali si těla umělou krví, aby symbolizovali úmrtí v Gaze.

Během finále se izraelská zpěvačka Yuval Raphael stala terčem protestu, když se dvě osoby pokusily vtrhnout na pódium a hodily barvu, která zasáhla člena týmu Eurovize.

Atmosféra v aréně během sčítání hlasů byla nejnapjatější, jakou jsem za léta, co festival pokrývám, zažil.

Lidé se modlili. Někteří plakali. A publikum křičelo „Rakousko, Rakousko“, zatímco čekalo na konečný výsledek.

Konec reklamy Agregátor průzkumů

I když se zdálo, že část publika nechce, aby Izrael zvítězil, hlasování diváků ukázalo jinou realitu. Yuval Raphael, která od poroty Eurovision Song Contest obdržela průměrné hodnocení, skončila v hlasování diváků před všemi ostatními účastníky.

Tento výsledek vedl několik televizních stanic k zpochybnění pozice, kterou Izrael dosáhl v konečném pořadí. Zdůraznily, že oficiální účty spojené s izraelskou vládou na sociálních sítích, včetně účtu premiéra Benjamina Netanjahua, vybízely veřejnost, aby hlasovala až 20krát pro zástupce země, což je maximální limit povolený soutěží.

Naznačovalo se, že výsledek hlasování veřejnosti odrážel méně širokou podporu umělce Yuvala Raphaela a více organizovanou mobilizaci k opakovanému hlasování pro tuto zemi.

Izraelská vláda často tvrdí, že je terčem mezinárodní pomlouvačné kampaně.

Na druhou stranu některé stanice začaly požadovat audit hlasovacího procesu v Eurovizi. Objevily se také požadavky na změny v hlasovacím systému, který je v platnosti již řadu let, aby bylo zajištěno, slovy vlámské veřejnoprávní stanice VRT, „spravedlivé zastoupení názorů diváků a posluchačů“.

V reakci na to Evropská vysílací unie, která je za Eurovizi zodpovědná, uvedla, že hlasování prošlo nezávislým auditem a ověřením a že neexistují důkazy o tom, že by možnost hlasovat až 20krát „neúměrně ovlivnila konečný výsledek“.

Později organizace dodala, že výsledek je „platný a spolehlivý“.

Téměř vítězství Izraele, který se Eurovize účastní od roku 1973 a festival již čtyřikrát vyhrál, vyvolalo debatu, která se již roky vede v zákulisí o vlivu geopolitiky a mezinárodních konfliktů na hlasování v soutěži.

Největší bojkot v historii soutěže

Eurovize čelí největšímu bojkotu ve své 70leté historii.

Navzdory účasti 35 zemí v ročníku 2026 se vysílací společnosti ze Španělska, Irska, Nizozemska, Islandu a Slovinska rozhodly neúčastnit se této týdenní akce na protest proti přítomnosti Izraele.

Důvody se liší a nejsou vždy prezentovány explicitně. Některé televizní stanice tvrdí, že bojkot ročníku 2026 je reakcí na izraelskou vojenskou ofenzivu v Gaze, která začala v roce 2023 a podle ministerstva zdravotnictví v Gaze, kontrolovaného hnutím Hamás, si již vyžádala více než 72 tisíc obětí. Údaje o úmrtích v Gaze jsou Organizací spojených národů (OSN) považovány za spolehlivé.

Izraelská ofenzíva začala poté, co militantní skupina Hamás zaútočila na Izrael 7. října 2023, zabila přibližně 1 200 lidí a zajala 251 rukojmích.

Některé stanice také obviňují izraelskou vládu z genocidy, což Izrael důrazně odmítá. V roce 2025 dospěla vyšetřovací komise OSN k závěru, že Izrael se v Gaze dopustil genocidy, když zjistila, že Izrael spáchal 4 z 5 činů genocidy definovaných mezinárodním právem.

Pozoruhodné je, že většina vysílacích stanic, které se k bojkotu připojily, se obecně ztotožňuje s postoji svých vlád. Některé z nich pocházejí ze zemí, jejichž vlády veřejně a ostře kritizovaly Stát Izrael.

Minulý měsíc se politici ze Španělska, Slovinska a Irska neúspěšně pokusili vyvinout tlak na Evropskou unii, aby pozastavila preferenční obchodní dohody s Izraelem.

Vysílací společnosti však tvrdí, že se rozhodly nezávisle.

Zdroj: AFP via Getty Images

Již dříve některé televizní stanice od začátku vojenské ofenzívy veřejně vyjádřily obavy ohledně účasti Izraele, ale žádná z nich se z ročníků soutěže v letech 2024 a 2025 nevzdala.

Vzhledem k rostoucím výzvám k bojkotu izraelský ministr kultury a sportu Miki Zohar prohlásil: „Eurovize je oslavou hudby, kultury a bratrství mezi národy, nikoli platformou pro politické spory.“ Možný bojkot označil za „hanebný a pokrytecký“.

Politika do jisté míry vždy ovlivňovala hlasování v Eurovizi. Země, které si jsou historicky blízké, si často vyměňují body v lidovém hlasování.

Některé vysílací společnosti však zastávají názor, že ačkoli Evropská vysílací unie tvrdí, že hlasování v roce 2025 bylo legitimní, přítomnost Izraele a s touto zemí spojené vzorce hlasování údajně ohrožují myšlenku, že Eurovize je soutěž rozhodovaná výhradně hudbou.

Nespokojenost s tím, co se stalo v loňském roce, dosáhla takového bodu, že někteří lidé začali prosazovat, aby se soutěže neúčastnila žádná země, která je ve válce. Někteří dokonce tvrdí, že by se neměla účastnit ani Ukrajina, aby byla zachována to, co považují za integritu hlasování v Eurovizi.

To vyvolává otázku: měla by Eurovize změnit svá pravidla? Nebo by pokus o reformu festivalu nakonec vyvolal ještě větší kontroverzi?

Eurovize není soutěží mezi vládami, ale mezi členy Evropské vysílací unie, společenství veřejnoprávních stanic, k nimž patří i britská BBC, jehož hlavní funkcí je sdílení záznamů z novinářských událostí.

V průběhu desetiletí rozšířila Evropská rozhlasová unie svou působnost i mimo Evropu. Slogan Eurovize zní „spojeni hudbou“.

Současný bojkot se tedy neodehrává mezi zeměmi, ale mezi veřejnoprávními stanicemi, a to na protest proti účasti Izraele, respektive konkrétně izraelské veřejnoprávní stanice Kan.

Eurovize však nikdy nebyla zcela oddělena od politiky. Soutěž tvrdí, že hodnoty jako „univerzálnost, inkluzivita a oslava rozmanitosti“ jsou součástí její identity a „vedou dialog s publikem zúčastněných zemí“.

Zdroj: EPA-EFE/Shutterstock

Dean Vuletic, autor knihy Postwar Europe and the Eurovision Song Contest (Poválečná Evropa a Eurovize), tvrdí, že festival byl v minulosti některými zeměmi využíván k signalizaci konce období mezinárodní izolace nebo k demonstraci sblížení se Západem.

Podle Vuletica to sahá „až do roku 1961, kdy se v soutěži poprvé představilo Španělsko Francisca Franca a také Jugoslávie Josipa Broze Tita, která byla jedinou východoevropskou zemí účastnící se Eurovize během studené války, protože patřila do skupiny nezařazených států“.

Konflikty mezi zeměmi již v minulosti ovlivnily Eurovizi, i když obvykle jen dočasně a omezeně na určité regiony.

V roce 1975 Řecko festival bojkotovalo po turecké invazi na Kypr (1974). Následující rok se nezúčastnilo Turecko. V roce 2012 se Arménie odmítla zúčastnit ročníku pořádaného v sousedním Ázerbájdžánu kvůli napětí souvisejícímu s konfliktem v Náhorním Karabachu.

Libanon měl debutovat na Eurovizi v roce 2005, ale zákony této země prakticky znemožňovaly vysílání vystoupení Izraele. Libanon nakonec odstoupil poté, co Evropská vysílací unie oznámila, že bude povinné vysílat celý program.

Maroko se Eurovize zúčastnilo pouze jednou, a to v roce 1980, právě v roce, kdy se Izrael soutěže nezúčastnil. Obecně se má za to, že právě to bylo důvodem této ojedinělé účasti marocké televizní stanice.

Letošní bojkot nyní vyvolává širší otázku: dokáže Evropská vysílací unie ještě zabránit tomu, aby se Eurovize stala hříčkou geopolitiky?

„Dostali jsme mnoho protestů od fanoušků Eurovize, kteří tvrdili, že bychom neměli sdílet pódium s Izraelem,“ uvedla Natalija Gorščak, předsedkyně správní rady slovinské stanice RTV Slovenija. „Jako veřejnoprávní stanice chápeme, že naším etickým postojem by měla být obrana míru.“

Islandská stanice RÚV před oznámením bojkotu uvedla, že má „vážné pochybnosti o postupu jak izraelské veřejnoprávní stanice, tak izraelské vlády“ v souvislosti s pravidly soutěže.

Nizozemská stanice Avrotos zase poukázala na „politické zasahování“ do ročníku 2025 a uvedla, že účast na akci by byla v rozporu s „základními veřejnými hodnotami naší organizace“.

Dá se také argumentovat, že pět stanic, které se k bojkotu připojily, využívá soutěž jako prostředek politického tlaku k vyslání přímého vzkazu izraelské vládě.

Dvě z nich již veřejně zpochybnily budoucí účast Ukrajiny na festivalu a zástupci dalších evropských stanic se v zákulisí vyjadřují podobně.

Stanice a umělci účastnící se letošního ročníku mají zakázáno vydávat veřejná prohlášení, která by mohla poškodit pověst Eurovize.

Izraelská zpěvačka Raphael byla vybrána, aby reprezentovala Izrael poté, co přežila útok Hamásu na hudební festival Nova během útoků na Izrael 7. října 2023.

Strávila hodiny schovaná pod hromadou těl, než byla zachráněna, a na Eurovizi vystoupila s úlomky z výbuchu stále zaseknutými v noze.

Evropská vysílací unie uvedla, že umělkyně splňovala všechny požadavky soutěže, včetně pravidla zakazujícího politické projevy.

„Píseň nebyla přímo politická, ale byla symbolická, a symbolická byla i zpěvačka,“ říká Gorščak ze slovinské stanice RTV Slovenija. „Stále to považujeme za politické, i když podle pravidel Evropské vysílací unie tomu tak nebylo.“

Příspěvky zveřejněné účty spojenými s izraelskou vládou byly v souladu s pravidly Eurovize a politici z jiných zemí také vybízeli k hlasování pro své národní zástupce. Kritici soutěže však tvrdí, že rozsah izraelské kampaně byl jiný a nakonec z této země udělal výjimku.

Evropská rozhlasová unie se pokusila reagovat na obavy vznesené Gorščakem a dalšími vedoucími pracovníky tím, že letos snížila limit hlasů na osobu na deset.

Organizace rovněž uvedla, že hodlá „odrazovat od nadměrných propagačních kampaní, zejména pokud jsou vedeny nebo podporovány třetími stranami, včetně vlád a veřejných orgánů“.

O víkendu však izraelská stanice Kan obdržela formální varování od Evropské vysílací unie.

Podle této organizace „se k nám dostala informace, že videa s textem na obrazovce ‚hlasujte 10krát pro Izrael‘ byla zveřejněna a šířena“ letošním izraelským zástupcem Noamem Bettanem.

Před začátkem akce, v prvním živém semifinále v úterý (12. 5.), organizátoři požádali stanici Kan, aby obsah ze sociálních sítí odstranila, a stanice této žádosti vyhověla.

Eurovize uvedla, že tyto příspěvky nebyly v souladu s „duchem soutěže“, a prohlásila, že „bude i nadále pečlivě sledovat propagační aktivity a v případě potřeby přijme příslušná opatření“.

Sporné vlajky

Někteří analytici poukazují na to, že eskalace napětí začala v únoru 2022, kdy Evropská vysílací unie rozhodla vyloučit Rusko z Eurovize po invazi na Ukrajinu.

V té době organizace po konzultaci se svými členy uvedla, že ruská účast „by diskreditovala soutěž“. V současné době není žádná ruská televizní stanice členem Evropské vysílací unie.

Ukrajinská skupina Kalush Orchestra, která dostala povolení opustit zemi a zúčastnit se Eurovize i přes výjimečný stav, získala nejvyšší počet hlasů od diváků v historii festivalu. Vítěz byl potvrzen v závěrečných okamžicích ročníku 2022, přičemž Brit Sam Ryder skončil na druhém místě.

Vítězství Ukrajiny bylo široce oslavováno a organizátoři Eurovize tvrdí, že vystoupení této země v roce 2022 neporušilo žádná pravidla soutěže.

Slovinská televizní stanice RTV Slovenija však zastává názor, že část diváků hlasovala pro Ukrajinu jako projev politické solidarity, což podle ní narušilo podstatu Eurovize jako hudební soutěže.

„Bylo to politické a myslíme si, že k tomu nemělo dojít,“ tvrdí Gorščak. „Takovýto politický aktivismus bychom neměli akceptovat. Je to nejen nevhodné, ale také nespravedlivé. Když je nějaká země vnímána jako oběť, lidé mají tendenci pro ni hlasovat. A pak umělec jako ten z Velké Británie, který byl vynikající, nakonec zůstane pozadu.“

„Když dojde k politickému konfliktu, musíme vážně diskutovat o tom, jak by se měli zástupci útočícího a napadeného státu účastnit, a zda by se vůbec měli účastnit. To je debata, které se Eurovize musí postavit.“

Gorščakův názor, že umělci ze zemí ve válce by se soutěže neměli účastnit, zřejmě sdílí i španělská veřejnoprávní televize.

Během parlamentního slyšení, které se konalo v únoru tohoto roku, předseda RTVE José Pablo López prohlásil: „Musíme jednou provždy zahájit seriózní debatu o reformě stanov Evropské vysílací unie, abychom zabránili účasti zemí ve válce v příštích ročnících Eurovize.“

V loňském roce se členové Evropské vysílací unie rozhodli zachovat pravidlo platné již sedm desetiletí, které umožňuje účast jakékoli členské stanice této organizace. V praxi to znamená, že Izrael a Ukrajina mohou i nadále soutěžit v Eurovizi.

Přesto jsem zjistil, že i jiné vysílací společnosti sdílejí obavy podobné těm, které vznesly Španělsko a Slovinsko, zejména pokud jde o obavy, že příznivci Ukrajiny a Izraele organizují masové hlasovací kampaně ve prospěch svých zástupců.

„Země zapojená do konfliktu nakonec vytváří pro soutěž ještě větší problém,“ uvedl pro náš reportáž vysoce postavený zdroj z jedné televizní stanice, která se k bojkotu nepřipojila. „Věci je třeba upravit, aby panovaly rovné podmínky, protože v současné době tomu tak není.“

Jiní však tento argument považují za nespravedlivý.

Dana International, vítězka Eurovize za Izrael v roce 1998, napsala na sociálních sítích: „Netrestáte celou zemi jen proto, že politicky nesouhlasíte s její vládou... Oznámení odstoupení z Eurovize poškozuje samotnou myšlenku míru, poškozuje Izrael a poškozuje samotnou soutěž.“

Izraelská televizní stanice Kan již uvedla, že případné vyloučení „by mělo dalekosáhlé důsledky pro soutěž i pro hodnoty, které hájí Evropská vysílací unie“, a že by to bylo „obzvláště znepokojivé v předvečer 70. ročníku soutěže, která byla vytvořena jako symbol jednoty, solidarity a bratrství“.

Zdroje z této stanice pro reportáž uvedly, že Kan neporušila pravidla Evropské vysílací unie, a proto by nebyl důvod zpochybňovat její setrvání v soutěži.

V posledních 18 měsících se i samotná Evropská vysílací unie postavila na obranu Kan proti tomu, co nazvala „neustálými politickými útoky“ ze strany samotné izraelské vlády, které by ohrozily nejen nezávislost stanice, ale i její samotnou budoucnost.

Izraelský ministr komunikací Shlomo Karhi uvedl, že navrhované reformy odrážejí názor, že veřejnoprávní stanice financované státem již nehrají stejnou roli jako dříve.

Zástupci Eurovize tvrdí, že festival „již 70 let slouží jako platforma k posílení významu míru a jednoty v rozděleném světě“. Nyní je však zřejmé, že některé stanice již největší zábavní program na světě nevnímají jako spravedlivou soutěž.

Zdroje z různých stanic tvrdí, že letos bylo obtížnější přesvědčit hudebníky k účasti v soutěži. V zákulisí se opakovaně objevuje názor, že umělci se obávají poškození své image v kontextu stále více polarizované Eurovize.

Zatímco se Vídeň připravuje na 70. ročník festivalu, který se koná tento týden, Eurovize se opět nedokáže soustředit pouze na písně, jevištní efekty, choreografie, lesk a oslavy.

Místo toho je soutěž opět obklopena peticemi a protesty.

Pravidla Eurovize stanoví, že soutěž nesmí být využívána „jako platforma nebo prostor pro politické vyjádření, aktivismus, kontroverze či prosazování vnějších zájmů a agend“.

Otázkou nyní je, co se stane s festivalem, pokud ho stále více zemí, vysílacích stanic, umělců a diváků začne vnímat nikoli jako oslavu nad politickým kontextem, ale jako událost, která je politikou nevyhnutelně formována.

Hudební soutěž Eurovize se koná v sobotu 16. května, přičemž o titul se utká 25 zemí. Předtím se v úterý 12. května a ve čtvrtek 14. května uskuteční dvě živá semifinále. Z každého z nich postoupí do finále deset zemí, které se připojí k pěti již kvalifikovaným. Ceremoniál bude možné sledovat mimo jiné prostřednictvím oficiálního kanálu Eurovize na YouTube.

Původní znění článku

Por que polêmica envolvendo Israel pode mudar o Eurovision para sempre - BBC News Brasil

Por que polêmica envolvendo Israel pode mudar o Eurovision para sempre

Crédito, Getty Images

Author, Daniel Rosney

Author, Daniel Rosney

Published 12 maio 2026

Tempo de leitura: 13 min

Momentos depois de a Áustria ultrapassar Israel e vencer o Eurovision, tradicional festival europeu da canção, em maio do ano passado — garantindo o direito de sediar a edição de 2026 — os espectadores britânicos ouviram o comentarista Graham Norton dizer que os organizadores "devem estar respirando aliviados por não terem de lidar com uma final em Tel Aviv [capital de Israel] no próximo ano".

A final da edição de 2026 do Eurovision acontecerá no sábado (16/5), com 25 países na disputa pelo título.

Os protestos contra Israel ganharam força nos últimos dias, mas eles começaram bem antes e levaram ao maior boicote da história do concurso.

Em uma manifestação com algumas centenas de pessoas na Basileia, na Suíça , onde a final de 2025 foi realizada, manifestantes carregavam bandeiras palestinas e espalhavam sangue falso pelo corpo para simbolizar as mortes em Gaza .

Durante a final, a cantora israelense Yuval Raphael foi alvo de um protesto quando duas pessoas tentaram invadir o palco e atiraram tinta, atingindo um integrante da equipe do Eurovision.

O clima na arena durante a apuração dos votos foi o mais tenso que já vivi em anos cobrindo o festival.

Havia pessoas rezando. Algumas choravam. E a plateia gritava "Áustria, Áustria" enquanto aguardava o resultado final.

Fim do Promoção Agregador de pesquisas

Se parte da plateia parecia não querer a vitória de Israel, o voto popular mostrou outra realidade. Yuval Raphael, que havia recebido pontuações medianas dos jurados do Eurovision Song Contest, terminou à frente de todos os outros participantes na votação do público.

O resultado levou várias emissoras a questionarem a posição alcançada por Israel no ranking final. Elas destacaram que as contas oficiais ligadas ao governo israelense nas redes sociais, incluindo a do primeiro-ministro Benjamin Netanyahu, incentivaram o público a votar até 20 vezes na representante do país, o limite máximo permitido pelo concurso.

A insinuação era de que o resultado do voto popular refletia menos um apoio amplo à artista Yuval Raphael e mais uma mobilização organizada para votar repetidamente no país.

O governo israelense afirma com frequência ser alvo de uma campanha internacional de difamação.

Por outro lado, algumas emissoras passaram a pedir uma auditoria do processo de votação no Eurovision. Também surgiram cobranças por mudanças no sistema de votação, em vigor há anos, para garantir, nas palavras da emissora pública flamenga VRT, "uma representação justa da opinião de telespectadores e ouvintes".

Em resposta, a União Europeia de Radiodifusão, responsável pelo Eurovision, afirmou que a votação passou por auditoria e verificação independentes e que não havia evidências de que a possibilidade de votar até 20 vezes "afetasse de forma desproporcional o resultado final".

Mais tarde, a entidade acrescentou que o resultado era "válido e robusto".

A quase vitória de Israel, que participa do Eurovision desde 1973 e já venceu o festival quatro vezes, acirrou um debate que há anos circula nos bastidores sobre o peso da geopolítica e dos conflitos internacionais na votação do concurso.

O maior boicote da história do concurso

O Eurovision enfrenta o maior boicote de seus 70 anos de história.

Apesar da participação de 35 países na edição de 2026, emissoras da Espanha, Irlanda, Holanda, Islândia e Eslovênia decidiram não participar do evento desta semana em protesto contra a presença de Israel.

As justificativas variam e nem sempre são apresentadas de forma explícita. Algumas emissoras afirmam que o boicote à edição de 2026 é uma reação à ofensiva militar israelense em Gaza, iniciada em 2023, que já matou mais de 72 mil pessoas, segundo o Ministério da Saúde de Gaza, controlado pelo Hamas. Os dados de mortes em Gaza são considerados confiáveis pela Organização das Nações Unidas (ONU).

A ofensiva israelense começou depois que o grupo militante Hamas atacou Israel em 7 de outubro de 2023, matando cerca de 1.200 pessoas e fazendo 251 reféns.

Algumas emissoras também acusam o governo israelense de genocídio, acusação rejeitada com veemência por Israel. Em 2025, uma comissão de inquérito da ONU concluiu que Israel cometeu genocídio em Gaza ao identificar que 4 dos 5 atos genocidas previstos no direito internacional foram cometidos por Israel.

Chama atenção o fato de que a maior parte das emissoras que aderiram ao boicote está alinhada, em linhas gerais, às posições de seus governos. Algumas pertencem a países cujos governos criticaram publicamente e de forma contundente o Estado de Israel.

No mês passado, políticos da Espanha, da Eslovênia e da Irlanda tentaram, sem sucesso, pressionar a União Europeia a suspender acordos comerciais preferenciais com Israel.

As emissoras, porém, afirmam que tomaram decisões independentes.

Crédito, AFP via Getty Images

Anteriormente, algumas emissoras já haviam manifestado publicamente preocupação com a participação de Israel desde o início da ofensiva militar, mas nenhuma havia abandonado as edições de 2024 e 2025 do concurso.

Com o aumento dos pedidos de boicote, o ministro da Cultura e dos Esportes de Israel, Miki Zohar, afirmou: "O Eurovision é uma celebração da música, da cultura e da fraternidade entre nações, não uma plataforma para disputa política." Ele classificou um possível boicote como "vergonhoso e hipócrita".

De certa forma, a política sempre influenciou as votações do Eurovision. Países historicamente próximos frequentemente trocam pontos no voto popular.

Mas algumas emissoras avaliam que, embora a União Europeia de Radiodifusão sustente que a votação de 2025 foi legítima, a presença de Israel e os padrões de votação associados ao país estariam comprometendo a ideia de que o Eurovision seja uma competição decidida apenas pela música.

A insatisfação com o que aconteceu no ano passado chegou a tal ponto que algumas pessoas passaram a defender que nenhum país em guerra deveria participar do concurso. Há quem diga que até a Ucrânia deveria ficar de fora, para preservar o que consideram a integridade da votação do Eurovision.

Isso levanta uma questão: o Eurovision deveria mudar suas regras? Ou uma tentativa de reformar o festival acabaria criando ainda mais controvérsia?

O Eurovision não é uma disputa entre governos, mas entre integrantes da União Europeia de Radiodifusão, comunidade de emissoras públicas que inclui a BBC, do Reino Unido, cuja principal função é compartilhar imagens de eventos jornalísticos.

Ao longo das décadas, a União Europeia de Radiodifusão expandiu sua presença para além da Europa. O slogan do Eurovision é "unidos pela música".

O atual boicote, portanto, não ocorre entre países, mas entre emissoras públicas, em protesto contra a participação de Israel ou, mais especificamente, da emissora pública israelense Kan.

Ainda assim, o Eurovision jamais esteve totalmente separado da política. O concurso afirma que valores como "universalidade, inclusão e celebração da diversidade" fazem parte de sua identidade e "dialogam com o público dos países participantes".

Crédito, EPA-EFE/Shutterstock

Dean Vuletic, autor de Postwar Europe and the Eurovision Song Contest ( A Europa do Pós-Guerra e o Concurso de Música Eurovision , em tradução livre), afirma que, historicamente, o festival foi usado por alguns países para sinalizar o fim de períodos de isolamento internacional ou demonstrar proximidade com o Ocidente.

Segundo Vuletic, isso remonta "a 1961, quando estrearam no concurso a Espanha de Francisco Franco e também a Iugoslávia de Josip Broz Tito, que foi o único país do Leste Europeu a participar do Eurovision durante a Guerra Fria por integrar o grupo dos não alinhados".

Conflitos entre países já afetaram o Eurovision em outras ocasiões, embora geralmente de forma temporária e restrita a determinadas regiões.

Em 1975, a Grécia boicotou o festival após a invasão turca do Chipre (1974). No ano seguinte, foi a vez da Turquia não participar. Já em 2012, a Armênia se recusou a participar da edição realizada no vizinho Azerbaijão por causa das tensões envolvendo o conflito em Nagorno-Karabakh.

O Líbano faria sua estreia no Eurovision em 2005, mas as leis do país praticamente impediam a transmissão da apresentação de Israel. O Líbano acabou desistindo depois que a União Europeia de Radiodifusão informou que seria obrigatório exibir o programa completo.

O Marrocos participou do Eurovision apenas uma vez, em 1980, justamente no ano em que Israel ficou fora da competição. É amplamente aceito que essa tenha sido a razão para a participação isolada da emissora marroquina.

O boicote deste ano levanta agora uma questão mais ampla: a União Europeia de Radiodifusão ainda consegue impedir que a geopolítica tome conta do Eurovision?

"Recebemos muitos protestos de fãs do Eurovision dizendo que não deveríamos dividir o palco com Israel", afirmou Natalija Gorščak, presidente do conselho de gestão da emissora eslovena RTV Slovenija. "Como emissora pública, entendemos que nossa posição ética deveria ser a defesa da paz."

A emissora islandesa RÚV afirmou, antes de anunciar o boicote, ter "sérias dúvidas sobre a atuação tanto da emissora pública israelense quanto do governo israelense" em relação às regras da competição.

Já a emissora holandesa Avrotos citou "interferência política" na edição de 2025 e afirmou que participar do evento contrariaria "valores públicos fundamentais para nossa organização".

Também se pode argumentar que as cinco emissoras que aderiram ao boicote estão usando o concurso como forma de pressão política para enviar uma mensagem direta ao governo de Israel.

Duas delas já colocaram em dúvida publicamente a permanência futura da Ucrânia no festival, e representantes de outras emissoras europeias vêm fazendo comentários semelhantes nos bastidores.

Emissoras e artistas que participam da edição deste ano estão impedidos de fazer declarações públicas que possam prejudicar a reputação do Eurovision.

Raphael, a cantora israelense, foi escolhida para representar Israel após sobreviver ao ataque do Hamas ao festival de música Nova durante os ataques de 7 de outubro de 2023 contra Israel.

Ela passou horas escondida sob uma pilha de corpos até ser resgatada e se apresentou no Eurovision ainda com estilhaços da explosão alojados na perna.

A União Europeia de Radiodifusão afirmou que a artista cumpria todos os requisitos exigidos pelo concurso, incluindo a regra que proíbe manifestações políticas.

"A música não era diretamente política, mas era simbólica, e a cantora também era simbólica", afirma Gorščak, da emissora eslovena RTV Slovenija. "Continuamos considerando aquilo político, mesmo que, pelas regras da União Europeia de Radiodifusão, não fosse."

As publicações feitas por contas ligadas ao governo de Israel estavam dentro das regras do Eurovision, e políticos de outros países também incentivaram votos para seus representantes nacionais. No entanto, críticos do concurso afirmam que a dimensão da campanha israelense foi diferente e acabou tornando o país um caso à parte.

A União Europeia de Radiodifusão tentou responder às preocupações levantadas por Gorščak e outros executivos reduzindo, neste ano, o limite de votos por pessoa para dez.

A entidade também afirmou que pretende "desencorajar campanhas promocionais excessivas, especialmente quando conduzidas ou apoiadas por terceiros, incluindo governos e órgãos públicos".

Mas, no fim de semana, a emissora israelense Kan recebeu uma advertência formal da União Europeia de Radiodifusão.

Segundo a entidade, "chegou ao nosso conhecimento que vídeos com a mensagem na tela 'vote 10 vezes em Israel' foram publicados e divulgados" pela representante israelense deste ano, Noam Bettan.

Antes do início do evento, na primeira semifinal ao vivo, na terça-feira (12/5), os organizadores pediram que a Kan removesse o conteúdo das redes sociais, solicitação que a emissora atendeu.

O Eurovision afirmou que as publicações não estavam de acordo com o "espírito da competição" e declarou que "continuará monitorando de perto atividades promocionais e adotará medidas apropriadas quando necessário".

Bandeiras em disputa

Alguns analistas apontam que a escalada das tensões começou em fevereiro de 2022, quando a União Europeia de Radiodifusão decidiu excluir a Rússia do Eurovision após a invasão da Ucrânia.

Na época, a entidade afirmou, após consultar seus membros, que a presença russa "traria descrédito à competição". Hoje, nenhuma emissora russa integra a União Europeia de Radiodifusão.

O grupo ucraniano Kalush Orchestra, autorizado a deixar o país para competir no Eurovision apesar da lei marcial, recebeu o maior número de votos do público da história do festival. O vencedor foi confirmado nos momentos finais da edição de 2022, deixando o britânico Sam Ryder em segundo lugar.

A vitória da Ucrânia foi amplamente celebrada, e o Eurovision sustenta que a apresentação do país em 2022 não violou nenhuma regra do concurso.

Mas a emissora eslovena RTV Slovenija avalia que parte do público votou na Ucrânia como demonstração de solidariedade política, o que, em sua visão, comprometeu a essência do Eurovision como competição musical.

"Isso foi político e achamos que não deveria ter acontecido", afirma Gorščak. "Não deveríamos aceitar ativismo político dessa forma. Além de inadequado, isso não é justo. Quando um país é visto como vítima, as pessoas tendem a votar nele. E então um artista como o do Reino Unido, que era excelente, acaba ficando para trás."

"Quando existe um conflito político, precisamos discutir seriamente como representantes do país agressor e do país atacado devem participar, e até se devem participar. Esse é o debate que o Eurovision precisa enfrentar."

A posição de Gorščak, de que artistas de países em guerra não deveriam participar do concurso, parece ser compartilhada também pela emissora pública da Espanha.

Durante uma audiência parlamentar realizada em fevereiro deste ano, o presidente da RTVE, José Pablo López, afirmou: "Precisamos abrir, de uma vez por todas, um debate sério sobre a reforma dos estatutos da União Europeia de Radiodifusão para impedir a participação de países em conflito nas próximas edições do Eurovision."

No ano passado, os membros da União Europeia de Radiodifusão decidiram manter a regra em vigor há sete décadas que permite a participação de qualquer emissora integrante da entidade. Na prática, isso mantém Israel e Ucrânia aptos a disputar o Eurovision.

Ainda assim, apurei que outras emissoras compartilham preocupações semelhantes às levantadas por Espanha e Eslovênia, sobretudo em relação ao receio de que apoiadores de Ucrânia e Israel estejam organizando campanhas de votação em massa para favorecer seus representantes.

"Um país envolvido em um conflito acaba criando um problema ainda maior para o concurso", afirmou à reportagem uma fonte de alto escalão de uma emissora que não aderiu ao boicote. "As coisas precisam ser ajustadas para que exista igualdade de condições, porque atualmente isso não existe."

Mas outros consideram esse argumento injusto por natureza.

Dana International, vencedora do Eurovision por Israel em 1998, escreveu nas redes sociais: "Você não pune um país inteiro porque discorda politicamente de seu governo... Anunciar uma retirada do Eurovision prejudica a própria ideia de paz, prejudica Israel e prejudica o próprio concurso."

A emissora israelense Kan já afirmou que uma eventual desclassificação "teria consequências amplas para a competição e para os valores defendidos pela União Europeia de Radiodifusão" e que isso seria "especialmente preocupante às vésperas da 70ª edição do concurso, criado como símbolo de unidade, solidariedade e fraternidade".

Uma fonte da emissora afirmou à reportagem que a Kan não violou regras da União Europeia de Radiodifusão e, portanto, não haveria motivo para questionar sua permanência no concurso.

Nos últimos 18 meses, a própria União Europeia de Radiodifusão também saiu em defesa da Kan contra o que chamou de "ataques políticos contínuos" vindos do próprio governo israelense, que colocariam em risco não apenas a independência da emissora, mas sua própria existência futura.

O ministro das Comunicações de Israel, Shlomo Karhi, afirmou que as reformas propostas refletem a visão de que emissoras públicas financiadas pelo Estado já não desempenham o mesmo papel de antes.

Representantes do Eurovision afirmam que o festival "há 70 anos serve como plataforma para reforçar a importância da paz e da unidade em um mundo dividido". Mas o que ficou evidente agora é que algumas emissoras já não enxergam o maior programa de entretenimento do mundo como uma competição justa.

Fontes de diferentes emissoras afirmam que, neste ano, foi mais difícil convencer os músicos a participar do concurso. Nos bastidores, a avaliação recorrente é de que os artistas temem desgaste de imagem diante de um Eurovision cada vez mais polarizado.

Enquanto Viena se prepara para receber a 70ª edição do festival nesta semana, o Eurovision mais uma vez se vê incapaz de focar apenas nas músicas, nos efeitos de palco, nas coreografias, no brilho e nas festas.

Em vez disso, o concurso volta a ser cercado por petições e protestos.

As regras do Eurovision determinam que a competição não pode ser usada "como plataforma ou espaço para expressão política, ativismo, controvérsia ou promoção de causas e agendas externas".

A questão agora é o que acontecerá com o festival se cada vez mais países, emissoras, artistas e espectadores passarem a enxergá-lo não como uma celebração acima da política, mas como um evento inevitavelmente moldado por ela.

O concurso musical Eurovision acontece no sábado, 16/5, com 25 países na disputa pelo título. Antes disso, o festival realiza duas semifinais ao vivo, na terça-feira, 12/5, e na quinta-feira, 14/5. Em cada uma delas, dez países avançam para a final e se juntam aos cinco já classificados. A cerimônia poderá ser acompanhada, dentre outras formas, por meio do canal oficial do Eurovision no YouTube.