Nesourodé dědictví. Pragmatičtí Balkánci se v nejednotném pořadí upínají k Perskému zálivu
V roce 1961 v Bělehradě založilo Jugoslávie pod vedením Josipa Broze Tita společně s Egyptem pod vedením Násira a Indií pod vedením Nehrua Hnutí nezúčastněných zemí. Po tři desetiletí tato federace...
Autor: di Laris Gaiser
Zdroj: Il Sole 24 Ore
Datum vydání: 2026-06-16 14:35
Původní URL: https://www.ilsole24ore.com/art/eredita-non-allineate-balcani-pragmatici-guardano-golfo-ordine-sparso-AIyDUOhD
Český překlad článku
Dědictví nezařazených zemí. Pragmatičtí Balkánci se rozptýleně obracejí k Perskému zálivu – Il Sole 24 ORE
Dědictví nezařazenosti. Pragmatický Balkán se rozptýleně obrací k Perskému zálivu
S využitím geopolitické neutrality zděděné z minulého století navázalo Srbsko preferenční vztahy se Spojenými arabskými emiráty. V jeho stopách kráčí Černá Hora. Vztahy mezi Chorvatskem a Izraelem. Albánie a problém íránských disidentů
Přeloženo umělou inteligencí. Pro zpětnou vazbu prosím kontaktujte [email protected]
Spojené arabské emiráty
Přeloženo umělou inteligencí. Pro zpětnou vazbu prosím kontaktujte [email protected]
V roce 1961 bylo v Bělehradě Jugoslávií Josipa Broze Tita společně s Egyptem Násira a Indií Nehrua založeno Hnutí nezúčastněných zemí. Po tři desetiletí byla tato balkánská federace pro Blízký východ a severní Afriku (MENA) mnohem více než jen geografickým sousedem: byla diplomatickým mostem, ideologickým partnerem a infrastrukturním gigantem, jehož podniky stavěly přehrady od Eufratu až po Maghreb. Dnes, třicet pět let po rozpadu Jugoslávie, sbírají země, které vznikly jejím rozpadnutím, každá po svém, úlomky tohoto historického dědictví. Již nejsou sjednoceny pod jedinou ideologickou vlajkou, ale jsou rozdělené, soupeří mezi sebou a řídí se přísným ekonomickým pragmatismem; země bývalé Jugoslávie – spolu se sousední Albánií – tak přetvářejí hranice euro-středomořské spolupráce.
Otázky jsou automaticky navrhovány systémem 24Ore AI na základě zobrazeného obsahu.
Zatímco socialistická Jugoslávie nahlížela na arabský svět z antiimperialistického hlediska, dnešní Srbsko se na Perský záliv dívá optikou finančního realismu. Bělehrad je klíčovým bodem této proměny. Srbsko využilo geopolitické neutrality zděděné z minulého století a vybudovalo preferenční vztah se Spojenými arabskými emiráty, který vyvrcholil vstupem v platnost Dohody o komplexním hospodářském partnerství (CEPA).
Spojené arabské emiráty
Dopad této dohody se projevuje na zemi i ve vzduchu. V leteckém sektoru umožnilo historické partnerství se společností Etihad Airways národní letecké společnosti Air Serbia obnovit flotilu a letecké trasy, čímž se Bělehrad proměnil v přední letecké centrum balkánského regionu ještě předtím, než nad ním stát znovu převzal plnou kontrolu. Nejstrategičtější bitva se však odehrává v zemědělství: emirátský gigant Al Dahra převzal historickou společnost PKB a získal tak přibližně 17 000 hektarů zemědělské půdy v blízkosti hlavního města. Jedná se o investici přesahující 400 milionů dolarů, která přinesla zásadní změnu v oblasti potravinové bezpečnosti v Perském zálivu.
Na druhou stranu, navzdory dočasnému ochlazení vztahů v roce 2020 v důsledku uznání Kosova ze strany Izraele, byla blízkost mezi Izraelem a Srbskem nedávno znovu potvrzena zahájením formálního strategického dialogu a jednáním o podpisu dohody o volném obchodu, která odstraní celní bariéry v rámci kontextu, v němž je Izrael jednou z hlavních destinací srbského vývozu mimo evropské hranice.
Dále na západ hraje Chorvatsko kartu evropské integrace. Jako člen EU a NATO se Záhřeb řídí strategiemi Unie pro Středomoří, avšak s výrazným logistickým zaměřením. Osa mezi chorvatským přístavem Rijeka a egyptským Alexandrií se stala klíčovým koridorem pro zboží směřující ze Suezského průplavu do střední Evropy. Současně historická přítomnost energetické společnosti INA v Egyptě zaručuje stabilitu dodávek, zatímco chorvatský trh práce se otevírá tisícům severoafrických pracovníků. Chorvatská geopolitika vůči regionu MENA však čelí vnitřním napětím: zatímco vláda udržuje pevnou spolupráci s Izraelem v oblasti daňových smluv a obrany, ostrá kritika prezidenta Zorana Milanoviće vůči izraelskému postupu v Gaze vedla k diplomatickému zmrazení jmenování nového velvyslance z Tel Avivu v Záhřebu.
Celkový obraz doplňují menší republiky bývalého jugoslávského prostoru. Černá Hora zaměřila svou euro-středomořskou strategii na luxusní cestovní ruch. Dubajský státní investiční fond (ICD) investoval v Tivatu více než 500 milionů eur do vybudování Porto Montenegro, hlavního přístavu pro superjachty v regionu. Severní Makedonie, která nemá přístup k moři, se naopak zaměřuje na propojení v rámci Koridoru 10, přičemž vyváží specializované zemědělské produkty do severní Afriky a dováží rafinované uhlovodíky.
Albánie naopak – ačkoli není bývalou jugoslávskou republikou, ale je plně integrována do této regionální dynamiky – využívá konfesní diplomacii k přilákání kapitálu z Perského zálivu. Tvář Tirany a Durrësu se mění díky společnosti Eagle Hills z Abú Dhabí, kterou vede Mohamed Alabbar. Prostřednictvím společného podniku, v němž mají 67% podíl, investují Emiráťané 2 miliardy eur do projektu Durrës Yachts & Marina, čímž proměňují historický obchodní přístav v elitní turistické centrum. Země orlů je však také dějištěm složitého zpravodajského souboje: v Manëzu, v opevněném táboře Camp Ashraf 3, pobývá přibližně 3 000 íránských disidentů z hnutí MEK (Íránští lidoví mudžáhidové). Byli evakuováni z Iráku pod záštitou USA a s podporou Izraele; jejich přítomnost učinila z Albánie terč silných kybernetických útoků ze strany Teheránu, čímž se Jaderské moře proměnilo v frontovou linii studené války na Blízkém východě.
Více než šedesát let po bělehradské konferenci si Středomoří a Balkán nadále navzájem komunikují. Ideologická solidarita minulosti ustoupila společným podnikům, obchodním trasám a státním investicím. Geografie se však nedá vymazat: západní Balkán zůstává nenahraditelným spojovacím článkem mezi Evropou a jižním pobřežím světa.
Zprávy a analýzy o politických, ekonomických a finančních událostech.
Původní znění článku
Eredità Non Allineate. Balcani pragmatici guardano al Golfo in ordine sparso - Il Sole 24 ORE
Eredità Non Allineate. Balcani pragmatici guardano al Golfo in ordine sparso
Sfruttando la neutralità geopolitica ereditata dal secolo scorso, la Serbia ha costruito un rapporto preferenziale con gli Emirati Arabi Uniti. In scia il Montenegro. Rapporti tra Croazia e Israele. L’Albania e il nodo dei dissidenti iraniani
Translated by AI. For feedback, please contact [email protected]
Gli Emirati Arabi Uniti
Translated by AI. For feedback, please contact [email protected]
Nel 1961, a Belgrado, la Jugoslavia di Josip Broz Tito, insieme all’Egitto di Nasser e all’India di Nehru, battezzava il Movimento dei Paesi Non Allineati. Per tre decenni, la federazione balcanica è stata molto più di un vicino geografico per il Medio Oriente e il Nord Africa (MENA): è stata un ponte diplomatico, un partner ideologico e un gigante infrastrutturale le cui aziende costruivano dighe dall’Eufrate al Maghreb. Oggi, a trentacinque anni dalla fine della Jugoslavia, i Paesi nati dalla sua dissoluzione raccolgono, ognuno a modo suo, i frammenti di quel capitale storico. Non più uniti sotto un’unica bandiera ideologica, ma divisi, concorrenziali e mossi da un pragmatismo economico stringente, i Paesi dell’ex Jugoslavia – insieme alla vicina Albania – ridisegnano i confini della cooperazione euro-mediterranea.
Le domande sono suggerite automaticamente da 24Ore AI sulla base del contenuto visualizzato.
Se la Jugoslavia socialista guardava al mondo arabo in chiave anti-imperialista, la Serbia odierna guarda al Golfo Persico attraverso la lente del realismo finanziario. Belgrado è il perno di questa metamorfosi. Sfruttando la neutralità geopolitica ereditata dal secolo scorso, la Serbia ha costruito un rapporto preferenziale con gli Emirati Arabi Uniti, culminato nell’entrata in vigore del Comprehensive Economic Partnership Agreement (CEPA).
Gli Emirati Arabi Uniti
L’impatto di questa intesa si misura in terra e cieli. Nel settore dell’aviazione, la storica partnership con Etihad Airways ha permesso alla compagnia di bandiera Air Serbia di rinnovare flotta e rotte, trasformando Belgrado nell’hub aereo leader della regione balcanica prima che lo Stato ne riassumesse il pieno controllo. Ma è nell’agricoltura che si gioca la partita più strategica: il colosso emiratino Al Dahra ha rilevato la storica azienda PKB, acquisendo circa 17.000 ettari di terreno agricolo vicino alla capitale. Un investimento da oltre 400 milioni di dollari che ha ridefinito la sicurezza alimentare del Golfo.
D’altra parte, nonostante un momentaneo raffreddamento delle relazioni avvenuto nel 2020 a causa del riconoscimento del Kosovo da parte di Israele, la vicinanza tra Israele e Serbia è stata recentemente riconfermata con il lancio di un dialogo strategico formale e con l’avvio dei negoziati per la firma di un accordo di libero scambio che abbatta le barriere doganali all’interno di un quadro che vede Israele una delle principali destinazioni dell’export serbo fuori dai confini europei.
Più a Ovest, la Croazia gioca la carta dell’integrazione europea. Membro Ue e Nato, Zagabria si muove nel solco delle strategie dell’Unione per il Mediterraneo, ma con un forte focus logistico. L’asse tra il porto croato di Fiume e quello egiziano di Alessandria è diventato un corridoio cruciale per le merci che risalgono dal Canale di Suez verso l’Europa centrale. Parallelamente, la storica presenza della compagnia energetica INA in Egitto garantisce stabilità agli approvvigionamenti, mentre il mercato del lavoro croato si apre a migliaia di lavoratori nordafricani. Tuttavia, la geopolitica croata verso l’area MENA vive di tensioni interne: se il governo mantiene solida la cooperazione con Israele sui trattati fiscali e sulla difesa, le forti critiche del Presidente Zoran Milanović alla condotta israeliana a Gaza hanno portato al congelamento diplomatico del nuovo ambasciatore di Tel Aviv a Zagabria.
Il quadro si completa con le repubbliche minori dell’ex spazio jugoslavo. Il Montenegro ha focalizzato la sua proiezione euro-mediterranea sul turismo di lusso. Il fondo sovrano di Dubai (ICD) ha investito oltre 500 milioni di euro a Tivat per creare Porto Montenegro, il principale porto turistico per superyacht della regione. La Macedonia del Nord, priva di sbocchi al mare, punta invece sulla connettività del Corridoio 10, esportando prodotti agricoli di nicchia verso il Nord Africa e importando idrocarburi raffinati.
L’Albania invece – pur non essendo ex jugoslava, ma pienamente integrata in questa dinamica regionale – utilizza la diplomazia confessionale per attrarre i capitali del Golfo. Il volto di Tirana e Durazzo sta cambiando grazie a Eagle Hills, la società di Abu Dhabi guidata da Mohamed Alabbar. Con una joint venture al 67%, gli emiratini stanno investendo 2 miliardi di euro nel progetto Durrës Yachts & Marina, trasformando lo storico porto commerciale in un polo turistico d’élite. Ma il Paese delle Acquile è anche il teatro di una complessa partita d’intelligence: a Manëz, nel campo fortificato Camp Ashraf 3, risiedono circa 3.000 dissidenti iraniani del MEK (Mojahedin del Popolo Iraniano). Evacuati dall’Iraq sotto egida Usa e con il sostegno di Israele, la loro presenza ha reso l’Albania il bersaglio di pesanti attacchi cyber da parte di Teheran, trasformando l’Adriatico in una linea del fronte della guerra fredda mediorientale.
A più di sessant’anni dalla conferenza di Belgrado, il Mediterraneo e i Balcani continuano a parlarsi. La solidarietà ideologica del passato ha lasciato il posto a joint venture, rotte commerciali e investimenti sovrani. Ma la geografia non si cancella: i Balcani occidentali rimangono l’anello di congiunzione insostituibile tra l’Europa e la sponda Sud del mondo.
Notizie e approfondimenti sugli avvenimenti politici, economici e finanziari.