Mýtus o Titovi ovlivňuje Srbsko dodnes

V říjnu se v Srbsku konají volby. Úřadující prezident Aleksandar Vučić kandiduje na post premiéra a poprvé musí bránit svou moc proti rozsáhlému protestnímu hnutí. Přesto je tu stále přítomná postava, která je již dlouho mrtvá: Josip Broz Ti…

Autor: ORF.at
Zdroj: Science.orf.at
Datum vydání: 2026-09-25 06:16
Původní URL: https://science.orf.at/stories/3237434/

Český překlad článku

Současné dějiny: Mýtus o Titovi ovlivňuje Srbsko dodnes – science.ORF.at

Mýtus o Titovi ovlivňuje Srbsko dodnes

V říjnu se v Srbsku konají volby. Úřadující prezident Aleksandar Vučić kandiduje na post premiéra a poprvé musí bránit svou moc proti širokému protestnímu hnutí. Přesto je zde stále přítomná postava, která již dávno zemřela: Josip Broz Tito.

Kdyby se dnes v Srbsku konaly volby, vítězem by se zřejmě stal Josip Broz Tito: tak zněl výsledek průzkumu z roku 2018, téměř čtyři desetiletí po Titově smrti. Tehdejší prezident Aleksandar Vučić, který již v té době vládl, skončil až na druhém místě. Není tedy divu, že Vučićova Strana pokroku (SNS) čerpá z prvků, které navazují na mýtus o Titovi. Otevřená identifikace s tímto politickým vůdcem se samozřejmě vyhýbá – Vučićova národně konzervativní voličská základna k tomuto soudruhu zaujímá kritický postoj.

Avšak inscenování silného státu a silné vůdčí osobnosti jako garanta národní jednoty, programové zdůrazňování stability oproti chaosu, ale i potlačování opozice – to vše vyvolává vzpomínky na zemi, která již neexistuje. Títův stín se vznáší nad všemi debatami o státu, vedení a budoucnosti Srbska.

„Titostalgie“ jako fenomén mládežnické kultury

Tito je dnes symbolem, který stojí v centru kultury vzpomínek – „jugo-nostalgie“, kterou popsala Marie-Janine Calic, historička z LMU v Mnichově, ve své knize (ukázka). Tato touha po Titovi vyjadřuje smutek a melancholii nad ztrátou vlasti, která již neexistuje – v době poznamenané beznadějí a absencí perspektivy.

Na tohoto syna rolníka, který se stal lidovým hrdinou a nakonec autokratem, lze promítat nejrůznější představy, myšlenky a přání – a to se neomezuje pouze na starší generaci, která prožila „zlatá šedesátá a sedmdesátá léta“. „Titostalgie“, jak ji popisuje Calic, již dávno zachvátila mladou generaci – generaci, která nechala nacionalismus za sebou a vyrovnává se s rodinnými příběhy poznamenanými válkou a útěkem.

Od synka rolníka k prezidentovi

Pro mnohé Tito dodnes neztratil nic ze své přitažlivosti. Mladý Josip, narozený v roce 1892 na území dnešního Chorvatska, absolvoval učení jako zámečník a v Záhřebu se seznámil s komunistickými myšlenkami, které byly v té době zakázané. Během druhé světové války vedl – již pod krycím jménem Tito – komunistické partyzány v odboji proti německé a italské okupaci.

Okupanti po léta terorizovali obyvatelstvo. „Platil rozkaz, že za každého padlého vojáka Wehrmachtu se má zastřelit sto civilistů. To znamená, že Wehrmacht postupoval nejbrutálnějšími prostředky proti zcela nevinným lidem,“ uvádí Marie-Janine Calic. S osvobozením Bělehradu v říjnu 1944 se Tito stal oslavovaným národním hrdinou.

Vražda přibližně 70 000 chorvatských ustašovských bojovníků, srbských četníků, členů slovinské domobrany a civilistů při „tragédii v Bleiburgu/Pliberku“ v posledních válečných týdnech však zůstává po celá desetiletí tabu. Stejně jako vyvlastnění a vyhnání německy mluvících dunajských Švábů, z nichž tisíce byly zastřeleny nebo zahynuly v hladových táborech.

Později Tito zakládá Socialistickou federativní republiku Jugoslávii, která se skládá ze šesti republik – pod ochrannými křídly svého mocného sovětského podporovatele Josifa Stalina. Jeho rozchod se Stalinem v roce 1948 ho téměř stál život, ale vydláždil mu cestu na mezinárodní scénu. Díky svému Hnutí nezúčastněných zemí zajistil Jugoslávii velký mezinárodní vliv.

Temná stránka zářivého Tita: kdo zůstal na Stalinově straně, byl sesazen a v nejhorším případě odvezen do pracovního tábora, kde číhaly mučení a smrt. Stovky lidí přišly o život. „Jedno pochvalné slovo, například o Dostojevském, mohlo být špatně pochopeno. A najednou na vás někdo ukázal prstem a obvinil vás, že jste příznivcem Sovětského svazu nebo Stalina.

To v podstatě odpovídá staré revoluční maximě: ‚Kdo není s námi, kdo se za nás nevyjadřuje dostatečně jasně, je proti nám,‘ tak charakterizuje srbský historik Srđan Cvetković tyto represe v novém dokumentárním pořadu „Universum History“.

„Bratrství a jednota“

Vnitropoliticky sází Tito na samosprávu dělníků a industrializaci – financovanou zahraničními úvěry. Zastává relativně otevřený socialismus, i když jeho stát je autoritářský: Komunistická strana ovládá politický život, jakákoli opozice je potlačována. Život v Jugoslávii však pod Titovým heslem „bratrství a jednota“ vzkvétá.

Nebojša Dugalić v roli Tita v dokumentu „Universum History“ „Soudruh Tito – partyzán, lidový hrdina, diktátor“: 25. září 2026, 22:35, ORF 2 a na ORF ON.

Tito dokázal, že se obyvatelé Jugoslávie vnímají jako součást společného celku; vládne mír a prosperita. „Jugoslávci byli mnohem bohatší a zámožnější než obyvatelé sousedních komunistických států. Ti na Jugoslávii vždy pohlíželi s jistým obdivem i závistí,“ vysvětluje v dokumentu Marie-Janine Calic.

Tito nejvýznamnějším vnitropolitickým rozhodnutím je ústava z roku 1974, která republikám i autonomním provinciím Kosovu a Vojvodině přiznává rozsáhlá práva. Nacionalističtí kritici v Srbsku v ní dodnes vidí počátek politického oslabení Srbska a původ „kosovského problému“.

Když Tito v roce 1980 zemřel, zanechal po sobě mezinárodně uznávanou, avšak ekonomicky oslabenou zemi. V následujících deseti letech se Jugoslávie rozpadla. A mnoho konfliktních linií, které dodnes formují Srbsko a Balkán, má svůj původ právě v jeho vládním období. Je považován za otce takzvané „Stara Jugoslavija“, „staré Jugoslávie“ – kterou dokázal po desetiletí udržovat v míru. Staré zášti a nacionalismy, separatistické snahy a fantazie o velmoci však po jeho smrti vedly ke krvavým jugoslávským válkám.

Zatímco na srbských ulicích zuří volební kampaň, stále se každoročně tisíce lidí vydávají na pouť k „Domu květin“, Titovu místu posledního odpočinku v Bělehradě. Je to symbol toho, jak silný vliv má Tito v Srbsku až do současnosti.

Caroline Haidacher, Universum History; spolupráce: Viktoria Tatschl

Tento příspěvek doprovází pořady „Punkt eins“, Ö1, 21. září, „Guten Morgen mit Ö1“ a „Wissen aktuell“, Ö1, „Universum History“, ORF 2, 25. září 2026.

Původní znění článku

Zeitgeschichte: Tito-Mythos prägt Serbien bis heute - science.ORF.at

Tito-Mythos prägt Serbien bis heute

Im Oktober wird in Serbien gewählt. Der amtierende Präsident Aleksandar Vučić kandidiert als Premier und muss seine Macht zum ersten Mal gegen eine breite Protestbewegung verteidigen. Doch eine Figur, die schon lange tot ist, ist weiter präsent: Josip Broz Tito.

Würden in Serbien heute Wahlen stattfinden, hieße der Sieger wohl Josip Broz Tito: So lautete das Ergebnis einer Umfrage 2018, fast vier Jahrzehnte nach Titos Tod. Der schon damals regierende Präsident Aleksandar Vučić landete nur auf Platz 2. Da ist es nicht verwunderlich, dass Vučićs Fortschrittspartei (SNS) auf Elemente zurückgreift, die an den Mythos Tito anlehnen. Eine offene Identifikation mit dem politischen Übervater wird freilich vermieden – Vučićs nationalkonservative Wählerschaft steht dem Genossen kritisch gegenüber.

Doch die Inszenierung eines starken Staates und einer starken Führungsfigur als Garant der nationalen Einheit, die programmatische Betonung von Stabilität gegenüber Chaos, aber auch die Unterdrückung der Opposition – all das weckt Erinnerungen an ein Land, das es nicht mehr gibt. Titos Schatten liegt über allen Debatten über Staat, Führung und die Zukunft Serbiens.

„Titostalgie“ als Phänomen der Jugendkultur

Tito ist heute ein Symbol, das im Zentrum einer Erinnerungskultur steht – der „Jugo-Nostalgie“, die Marie-Janine Calic, Historikerin an der LMU München, in einem Buch beschrieben hat ( Leseprobe ). Diese Tito-Sehnsucht bringt Trauer und Melancholie über den Verlust einer Heimat zum Ausdruck, die nicht mehr existiert – in einer von Perspektiven- und Hoffnungslosigkeit geprägten Zeit.

Auf den Bauernsohn, der zum Volkshelden und schließlich Autokraten wurde, lassen sich die unterschiedlichsten Vorstellungen, Ideen und Wünsche projizieren – und das beschränkt sich nicht auf die ältere Generation, die die „goldenen sechziger und siebziger Jahre“ erlebt hat. Die von Calic beschriebene „Titostalgie“ hat längst die junge Generation erfasst – eine Generation, die den Nationalismus hinter sich gelassen hat und von Krieg und Flucht geprägte Familiengeschichten aufarbeitet.

Vom Bauernsohn zum Präsidenten

Tito hat für viele bis heute nichts von seiner Faszination verloren. Geboren 1892 im heutigen Kroatien macht der junge Josip eine Schlosserlehre und kommt in Zagreb mit damals verbotenen kommunistischen Ideen in Berührung. Während des Zweiten Weltkriegs führt er, inzwischen unter dem Decknamen Tito, die kommunistischen Partisanen im Widerstand gegen die deutsche und italienische Besatzung an.

Jahrelang hatten die Besatzer die Bevölkerung terrorisiert. „Es gab den Befehl, für einen zu Tode gekommenen Wehrmachtssoldaten hundert Zivilisten zu erschießen. Das heißt, die Wehrmacht ist mit allerbrutalsten Mitteln gegen ganz unbeteiligte Menschen vorgegangen“, so Marie-Janine Calic. Mit der Befreiung Belgrads im Oktober 1944 wird Tito zum gefeierten Volkshelden.

Die Ermordung von rund 70.000 kroatischen Ustascha-Kämpfern, serbischen Tschetniks, Mitgliedern der slowenischen Landwehr und Zivilisten bei der „Tragödie von Bleiburg/Pliberk“ in den letzten Kriegswochen aber bleibt jahrzehntelang ein Tabuthema. Genauso wie die Enteignung und Vertreibung der deutschsprachigen Donauschwaben, von denen tausende erschossen werden oder in Hungerlagern umkommen.

Später gründet Tito die Sozialistische Föderative Republik Jugoslawien, die aus sechs Teilrepubliken besteht – unter den Fittichen seines mächtigen sowjetischen Unterstützers Josef Stalin. Sein Bruch mit Stalin 1948 kostet ihn fast das Leben, ebnet ihm aber den Weg auf das internationale Parkett. Mit seiner Bewegung der Blockfreien Staaten verschafft er Jugoslawien international großen Einfluss.

Die dunkle Seite des schillernden Tito: wer auf Stalins Seite bleibt, wird abgesetzt und im schlimmsten Fall in ein Arbeitslager gebracht, wo Folter und Tod lauern. Hunderte kommen ums Leben. „Ein lobendes Wort, zum Beispiel über Dostojewski, konnte missverstanden werden. Und plötzlich zeigte jemand mit dem Finger auf Sie und warf Ihnen vor, ein Sowjet- oder Stalinfreund zu sein.

Das entspricht im Wesentlichen der alten revolutionären Maxime: ‚Wer nicht für uns ist, wer sich nicht klar genug für uns ausspricht, ist gegen uns‘, ordnet der serbische Zeithistoriker Srđan Cvetković die Repressionen in einer neuen „Universum History“-Dokumentation ein.

„Brüderlichkeit und Einheit“

Im Inneren setzt Tito auf Arbeiterselbstverwaltung und Industrialisierung – finanziert durch ausländische Kredite. Er steht für einen vergleichsweise offenen Sozialismus, wenngleich sein Staat autoritär ist: Die Kommunistische Partei kontrolliert das politische Leben, jegliche Opposition wird unterdrückt. Doch das Leben in Jugoslawien floriert unter Titos Leitbild „Brüderlichkeit und Einheit“.

Nebojša Dugalić als Tito in der „Universum History“-Doku „Genosse Tito- Partisan, Volksheld, Diktator“ : 25. September 2026, 22:35, ORF 2 und auf ORF ON .

Tito schafft es, dass sich die Menschen Jugoslawiens als Teil eines gemeinsamen Ganzen sehen, es herrschen Frieden und Wohlstand. „Die Jugoslawen waren sehr viel reicher, wohlhabender als die Bewohner der kommunistischen Nachbarstaaten. Die haben immer mit einer gewissen Bewunderung und mit einem gewissen Neid auf Jugoslawien geblickt“, erklärt Marie-Janine Calic in der Doku.

Titos wohl folgenreichste innenpolitische Entscheidung ist die Verfassung von 1974, die den Republiken sowie den autonomen Provinzen Kosovo und Vojvodina weitreichende Rechte einräumt. Nationalistische Kritiker in Serbien sehen in ihr bis heute den Beginn einer politischen Schwächung Serbiens und den Ursprung des „Kosovo-Problems“.

Als Tito 1980 stirbt, hinterlässt er ein international angesehenes, aber wirtschaftlich angeschlagenes Land. In den folgenden zehn Jahren zerfällt Jugoslawien. Und viele der Konfliktlinien, die Serbien und den Balkan bis heute prägen, führen zurück in seine Regierungszeit. Er gilt als Vater des sogenannten „Stara Jugoslavija“, des „alten Jugoslawien“ – das er Jahrzehnte befrieden konnte. Die alten Ressentiments und Nationalismen, Separationsbestrebungen und Großmachtphantasien führten nach seinem Tod aber in die blutigen Jugoslawienkriege.

Während auf Serbiens Straßen Wahlkampf herrscht, pilgern nach wie vor tausende Menschen jährlich zum „Haus der Blumen“, Titos Ruhestätte in Belgrad. Ein Sinnbild dafür, wie stark Tito in Serbien bis in die Gegenwart wirkt.

Caroline Haidacher, Universum History; Mitarbeit: Viktoria Tatschl

Dieser Beitrag begleitet die Sendungen „Punkt eins“, Ö1, 21. September, „Guten Morgen mit Ö1“ und „Wissen aktuell“, Ö1, „Universum History“, ORF 2, 25. September 2026.